SOUROZENCI POTTEROVI

Naše větší partička bláznů aneb jak se hraje famfrpál

Pohled Leny:
Uběhly dlouhé a nekonečné týdny. S Regulusem jsme se trochu více sblížili. Dokonce jsem se začala bavit i s některými Kruvaly. Momentálně s nima hraju famfrpál. Jsem v týmu s Regulusem, Tedem, Jamesem, Stevem a Tonym. Zákeřná kombinace. V druhém týmu je Viktor, Christian, Sebastian, Will, Dracian a Hugo. No jednoduše nemáme šanci. Samozřejmě, že já a Viktor jsme chytači. No co si budeme nalhávat. Nakopou nám zadky. ,,Můžem?" zeptala jsem se. Odpovědí mi bylo písknutí na píšťalku. Okamžitě jsem se rozhlížela po zlatonce. Nikde nic. To není možný. Náhle se mi před očima objevila malá zlatá kulička s křídly. Rozletěla jsem se za ní. Toho si ovšem všiml Viktor a jako na zavolanou byl u mě. Sletěli jsme za Zlatonkou blíž k zemi. To by nebyl Viktor, aby nezačal provokovat. Jen jsem se rozletěla rychleji a málem zlatonku chytila. ,,Krume! Já tě zabiju!" vykřikla jsem, když jsem letěla k zemi. Cestou jsem ale zlatonku chytila a pevně jí stiskla v ruce. Pak jsem spadla na tvrdou zem. No bolelo to jako čert, ale za vítězství to stálo. ,,Mám ji! Já tě porazila Krume! Jsem lepší!" vykřikla jsem. Všichni přítomní se začali Viktorovi smát. ,,Ne promiň. Ale i tak jsem vyhrála." zašklebila jsem se na něj. ,,No jo no. Ale já tě nechal." řekl se stejným úšklebkem jako já před tím. Jelikož jsem se pořád válela po zemi,  tam jsem se rozhodla zvednout. Jakmile jsem si stoupla, tak jsem zase spadla. ,,Au. Moje noha." řekla jsem. Okamžitě se kolem mne všichni shromáždili. ,,Jsi v pohodě?" zeptal se Christian. ,,Až na tu nohu jo." řekla jsem s úsměvem. Snažila jsem se znovu vstát, ale kluci to zavrhli. Pak se začali hádat, kdo mě vezme. Nakonec hádku vyhrál Viktor. Nic jsem nenamítala a nechala se odnést na ošetřovnu. Jakmile jsme tam došli, tak nás Popy zasypala otázkami. ,,Co se proboha stalo?" zeptala se. ,,No hrála jsem s klukama famfrpál a tak trochu spadla z koštěte. Byly to tak dva metry nad zemí." řekla jsem. Na to jen zašla do kabinetu a podala mi lektvar na bolest a nohu mi dala do sádry. Ano do sádry. Před týdnem jsem byla nemocná, a tak mi nemohla uzdravit nohu kouzlem. Tu sádru budu mít tak týden. Dala mi totiž ještě jeden lektvar na zlomeniny. Pak jsem se snažila jít po svých. Moc mi to nešlo a tak mě vzal tentokrát Christian do náručí. Celou cestu do velké síně jsme si povídali o všem možném. Jakmile jsme došli k velké síni, tak jsem chtěla jí po svých, ale známe Kruvaly. Jsou strašně tvrdohlavý. ,,Kluci já už dojdu po svých." řekla jsem. To jsem ale neměla. Všichni mě vzali a napochodovali si to do velké síně. Všichni se na nás koukli. Dokonce jsem viděla i nenávistný pohled Freda, pobavený Harryho, nevěřící Rustyho a starostlivý Johna. Ostatní se divili a byli pobavení zároveň. Ovšem sem tam se našla nějaká holka, která na mne hodila nenávistný pohled. Dokonce i profesoři na nás koukali jak na blázny. ,,Okamžitě mě dejte na zem!" rozkřikla jsem se. Oni se jen začali smát a dál mě nesli. ,,Krume! Diare! Zuty! Filadelo! Gimly! Wintre! Ludo! Apolone! Noisy!  Hille! Enemy! Okamžitě mě pusťte dolů než vám nakopu zadnice!" vykřikla jsem rozzuřeně. ,,Krume doufám, že nechceš aby se všichni dozvěděli o  našem famfrpálu ne?" zeptala jsem se ho tak, aby to slyšela celá velká síň. Všichni náhle utichli a čekali, co se bude dít dál. ,,To by jsi neudělala Snapeová!" křikl po mně. ,,Myslíš?" řekla jsem s úšklebkem. Jen si povzdechl a koukl na kluky. Nakonec mě kluci postavili na zem. Vítězně jsem se usmála. ,,A teď vám radím utečte. Nedopadne to s vámi dobře." řekla jsem. Oni se začali smát. ,,Se zlomenou nohou nic moc nevyvedeš." ušklíbl se Sebastian. ,,Když myslíš." řekla jsem a vytáhla hůlku. ,,Wingardium leviosa." řekla jsem a namířila na dort. Ten nakonec skončil na klucích. Celá velká síň propukla v neovladatelný smích. Dokonce i profesoři se smáli. A to je co říct. ,,Tohle si odskáčeš Leno!" křikli všichni najednou. ,,Aquamenti." zašeptala jsem a namířila na ně prstem. Náhle tu stáli mokří od hlavy až k patě. Zadělala jsem si na obrovský průšvih. Všichni kluci se na mě naštvaně podívali a začali mě nahánět po celém Bradavickém hradu. I přes sádru jsem byla pořád rychlejší. Teda až do doby, než jsem narazila do Freda. ,,Promiň." špitla jsem. ,,Omluvy si nech pro ty svoje Kruvaly!" křikl po mně. To už tu byli i kluci. ,,Já tě nepoznávám! Vždy jsi se choval normálně a posledních několik týdnů se chováš jako debil! Je mi z tebe na nic Weasley!" vykřikla jsem po něm. ,,Furt lepší být debil, než štětka!" prskl po mně. Věděl, že teď zasáhl moje bolavé místo. Věděl to až moc dobře. Nekontrolovatelně se mi nahrnuly slzy do očí. Toho si všimli kluci a všichni mě objali. Bylo mi na nic. Tak hezky den začal a tak špatně skončil. Klukům jsem se omluvila a šla jsem si lehnout.