SOUROZENCI POTTEROVI

,,Jsem Potterová-Snapeová."

Pohled Leny:
Vracela jsem se pomalu na kolej. Byla tma a já se celkem bála. A kohopak nepotkám? Jasně že Růžovou ropuchu. ,,Dobrý večer paní profesorko." řekla jsem ze slušnosti. ,,Co tady děláte? Máte být v posteli slečno Potterová!" vykřikla. ,,Moc se omlouvám paní profesorko. Máte pravdu. Ale jsem Potterová-Snapeová ne jen Potterová." řekla jsem. Ona na mě jen vražedně pohlédla. ,,Zatím nashledanou paní profesorko." řekla jsem a nasadila ten přeslazený úsměv, jakým nás ona zasypává každý den. Ona se jen uraženě otočila a šla dál. Já si taky hleděla svýho. Jen tak si jdu a ve společenské místnosti potkám někoho, koho bych nejradši neviděla. ,,Leno počkej." řekl. ,,Proč bych to měla dělat?" zeptala jsem se. ,,Byl jsem idiot Leno. Neměl jsem jí líbat. Odpusť. Miluju tě." řekl. ,,Máš pravdu že si idiot. Protože tohle ti jen tak neodpustím. A máš smůlu. Já tě totiž už nemiluju. Takže si můžeš klidně jít líbat tu couru dál. " řekla jsem nabroušeně. On tam jen zaskočeně stál. ,,A teď mě omluv. Jdu spát." řekla jsem a odešla k sobě na pokoj. Lenka s Viki už spaly. Zapla jsem si malou lampičku a vytáhla pergamen a brk. Rozhodla jsem se napsat klukům.
Ahojky kluci. Moc mi chybíte. Kdyby jste jen věděli co se tu děje. Jsem skoro každý den v depresích. Může za to hlavně Regulus. Byla bych ráda, kdyby jsme se sešli příští neděli v deset v Prasinkách. Pokud možno bez Reguluse.
Vaše bláznivá a trochu trhlá
Lena
Teď už to jen poslat. Zítra zajdu do sovnice. Doufám že budou moct. Ráda bych se s nimi zase viděla. Ti paka mi opravdu chybí.