SOUROZENCI POTTEROVI

,,Přátelé."

Pohled Leny:
,,Snapeová!" křikl někdo za mnou. ,,Sedley jestli mě chceš urážet, tak jsi přišel nevhod. Nemám náladu na to poslouchat tvoje pomluvy." řekla jsem s klidem. ,,Nepřišel jsem kvůli tomu. Chtěl bych se zeptat, jestli by jsme nemohli být přátelé." zeptal se nervózně. Trochu mě to zaskočilo, ale nechala jsem to být. Jen jsem se usmála a řekla mu na to pár slov. ,,Přátelé." řekla jsem s úsměvem. On se taky usmál. Tím skončila naše konverzace. Oba jsme si nakonec šli svojí cestou. Po nějaké chvíli mě zase někdo donutil zastavit. ,,Hej Leno!" křikl. ,,Co chceš Malfoy?!" řekla jsem podrážděně. ,,Chci se ti omluvit za to, co jsem udělal. Byl bych rád kdyby jsme zůstali přátelé." řekl s nadějí v hlase. ,,To se mi snad zdá. Nejdřív Sedley. Teď ty. Kdo bude další?" zeptala jsem se sama sebe. On se usmál. Úsměv jsem mu oplatila. ,,Přátelé." řekla jsem a obejmula ho. To ho na chvíli zarazilo, ale během vteřiny se vzpamatoval a objetí mi opětoval. Jakmile jsme se odtáhli, tak se usmíval od ucha k uchu. ,,Tak zatím Draco." řekla jsem s úsměvem. On se taky usmál. ,,Zatím Leno." řekl a odešel. Pomalu jsem šla do velké síně. Celou cestu jsem se utápěla v myšlenkách. ,,Leno!" zakřičel někdo. Otočila jsem se a pořádně jsem se divila. Stál tam Fred. ,,Co potřebuješ Weasley?!" řekla jsem chladně. ,,Nedělej chladnou. Vím, že se přemáháš, aby jsi se nerozbrečela." řekl vážně. Měl pravdu. Tahle chladná tvář se mi nelíbila. Chtěla jsem být zase normální. Chtěla jsem se usmívat i s někým jiným, než jen s partičkou Kruválců. ,,Chtěl bych se ti omluvit za to, jak jsem se choval. Musel jsem být slepej, aby jsem neviděl to co jsem ti udělal. Je mi z toho na nic. Opravdu mě to mrzí. Chápu, že se mnou už chtít být nebudeš, ale rád bych byl, aby jsme zůstali přátelé. Šlo by to?" zeptal se. Koukala jsem na něj jak na blázna. ,,Co se vám všem stalo? Všichni najednou chcete být přátelé. Já vás nepoznávám. Nejdřív Sedley, pak Malfoy a teď ty?" zeptala jsem se zase sama sebe. Jen sklopil hlavu a strápeně si povzdechl. ,,Přátelé." řekla jsem s úsměvem. Vrhla jsem se mu kolem krku. On to nečekal a spadnul i se mnou na zem. ,,Slavnostně tě panuji na můj osobní polštář." řekla jsem s úsměvem. ,,Leno ty už si to od těch Kruválců chytila!" vyjekl jak malá holka. ,,Náhodou jsou dost fajn." řekla jsem s úšklebkem. ,,Pochybuju." ušklíbl se prozměnu on. ,,Kdyby jsi je poznal, tak by si uznal, že jsou fajn. Jsou sice strašně tvrdohlavý, ale jsou fajn." řekla jsem s úsměvem. Oba jsme se vydali do velké síně. Já se s ním před velkou síní rozloučila a šla si sednout ke Kruválcům. Jsem ráda, že jsem se s těma třema spřátelila. Abych pravdu řekla, tak mi chyběli. Ale to jste jakože neslyšeli ok? Kdyby se to dozvěděli, tak by se jim mnohonásobně zvedlo ego. A věřte mi. Byla by to katastrofa.