SOUROZENCI POTTEROVI

,,Potterová!"

Pohled Draca:
Po vyučování jsem zašel za Lenou. ,,Leno? Máš chvilku?" zeptal jsem se s obavami v hlase. ,,Jo jasně. Co potřebuješ?" zeptala se s nejistým hlasem. ,,Hele rád bych se tě zeptal co to s tebou dneska je?" zeptal jsem se. ,,N-nic." zakoktala se a její vlasy se změnily na zeleno. (Poznámka: modrá-smutek, červená-vztek, zelená-lež, a další barvy potom upřesním co znamenají) Moje pusa musela momentálně oblékat celou zeměkouli. Nikdo mi neřekl, že je metamorformág. ,,Wow. Nikdy bych to neřekl ale zelená ti sluší." usmál jsem se na ní mým typickým úsměvem. Vlasy jí zrůžověly (poznámka: růžová-lichocení a láska) a nabýrala do tváří rudou barvu. ,,Ehm...díky." řekla se smíchem a její tváře teď byly úplně rudé. Vypadala jako rajčátko. Při pomyšlení na rajče jsem se rozesmál na plné kolo a ona se na mě nechápavě podívala. To mě rozesmálo ještě víc a už jsem se válel po zemi. Dokonce jsem smíchy brečel. ,,Je tu něco vtipného? Malfoy?" řekla a začala se taky řechtat. Její vlasy byly oranžové a já z toho jak vypadala teď nemohl. (Poznámka: oranžová-radost,smích) Začal jsem se smát na novo a ona se mnou. Nevím co na mně bylo vtipného ale smáli jsme se jako pitomí a všichni co prošli okolo na nás, tak se na nás koukali jako na debili. ,,Malfoy! Potterová!" zařval někdo a my se konečně přestali smát. Podívali jsme se směrem, odkud to zaznělo. Když jsme tam uviděli Snapa jak se mu u pusu vyjímá růžová poleva rozesmáli jsme se ještě víc. Začal být naštvaný a my se radši přestaly smát. Lena nasadila ledovou tvář a já se znova rozesmál. Lena se ke mně už nepřidala a já proto zmlkl. ,,Co by jste potřeboval pane profesore?" zeptal jsem se provokativně. ,,Pane Malfoy vzhledem k tomu v jaké jste situaci bych moc drzý nebyl." odsekl Snape. ,,Pane profesore pokud mohu Draca obhájit..." začala Lena ale Snape jí přerušil. ,,Potterová! Nepotřebují vysvětlení! Věřím že mi to pan Malfoy vysvětlí sám." vykřikl na Lenu. ,,Pane profesore žádám vás aby jste přestal na Lenu křičet." řekl jsem s pevným a tvrdým hlasem. Leny vlasy se začaly barvit do červena a mně něco říkalo, že ti nedopadne dobře. Snape si toho také všiml a radši s klidem řekl. ,,Pane Malfoy okamžitě se vydejte do svého pokoje. Později si vyslechnu vás." Koukl jsem na Lenu, která vypadala unaveně. Jen jsem kývl a odešel jsem.

Pohled Leny:
,,Co potřebuješ tati?" zeptala jsem se. ,,Potřebuju si s tebou promluvit." odpověděl mi ale pořád zachovával svojí ledovou masku. ,,Tak mluv." pobídla jsem ho, aby začal. Na to jen pokynul rokou abych šla za ním. Vyrazila jsem za ním ale po cestě se mi zamotala hlava. Táta si toho všiml a přiběhl ke mně a vzal mne do náruče. Mé vlasy nebyly blond ale byly bílé jako sníh(poznámka: bílá-vyčerpání,nemoc). Jakmile jsme došlo do tátova kabinetu dal mi k vypití nějaký lektvar. Okamžitě jsem ho vypila a pokynula tátovi aby začal. ,,Čemu jste se s Malfoyem smáli?" zeptal se mě a já se koukla na jeho rty na kterých se pořád vyjímala růžová poleva ajá se znovu rozesmála. Táta se na mne nechápavě podíval a já se rozesmála ještě o něco víc. Pak ale použil nitrozpyt a všechna sranda byla v háji. Okamžitě si utřel pusu a já se ušklíbla. ,,Takže pokud to dobře chápu tak se ti Malfoy smál?" řekl a začaly mu cukat koutky. ,,Jo ale pak jsem se mu začala smát já a když jsi přišel smáli jsme se tobě." řekla jsem a pousmála jsem se nad tím. ,,Jo to jsem vyděl." řekl a já se znovu ušklíbla. ,,Je to všechno?" zeptala jsem se. ,,Jo můžeš jít na pokoj. Dobře se vyspi Leno." odpověděl mi a konečně se usmál. ,,Ty se taky dobře vyspi." řekla  a obejmula ho. ,,Tak pa zítra." řekla jsem ale na to mi už neodpověděl a zavřel za sebou dveře od kabinetu. Pomalu jsem šla ale cestou se mi udělalo opět špatně. Před očima jsem vydělá jen mžitky a hlava mi třeštila o sto šest. Všimla jsem si změny barvy vlasů. Zase bílé. Aniž bych si to uvědomila jsem se opřela o stěnu a sedla si na zem. Koukla jsem se před sebe a zamrkala. Pořád mi bylo špatně a věčně jsem lapala po dechu.  Dokonce jsem se rozkašlala. Uslyšela jsem kroky po chodbě ale neviděla komu patří. Najednou zrychlily, ale než ke mně stačily přiběhnout upadla jsem do mdlob.

Pohled Johna:
Jdu od Hagrida do knihovny jenže uslyším zalapání po dechu. Vyjdu směrem k tomu zvuku a jakmile vyjdu za roh uvidím jak je Lena opřená o zeď a kašle. Bohužel vykašlávala krev. Okamžitě jsem se za ní rozběhl. Než jsem doběhl tu dlouhou chodbu omdlela a oblečení měla nasáklé její krví. Okamžitě jsem vyslal výra ,mého patrona, aby kontaktoval nějakému nejbližšímu učiteli co se stalo. O tři minuty později jsem slyšel dusot. Bylo jich víc. Uviděl jsem Snapa, Mcgonagalovou a zdravotnici. Okamžitě se mě začali vyptávat co se stalo a já jim vše dopodrobna vysvětlil. Poté Snape vyčaroval nosítka a společně jsme ji odvedli na ošetřovnu.

Ahoj dnešní kapitola je trochu speciální a to proto, že má 853 slov. Sama nevím jak jsem to dokázala vymyslet ale doufám, že se vám líbila. Lenka