SOUROZENCI POTTEROVI

,,Konečně doma!"

Pohled Leny:
Nějakou dobu jsem tu ležela a koukala do blba. Pak jsem se rozhodla jít spát. Zachumlala jsem se pod peřinu. Vezli dveře. Někdo vešel do místnosti. Dělala jsem jako že spím. Ani nevím proč. ,,Navždy sestřičko." zašeptala osoba. Byl to Harry. ,,Navždy bráško." zašeptala jsem. ,,Leno?" zeptal se. ,,Harry?" zeptala jsem se a otevřela oči. ,,Leno!" křikl a vtáhl mě do medvědího objetí. ,,Taky tě ráda vidím Harry, ale nemůžu dýchat." zasýpala jsem. ,,Promiň." řekl Harry a odtáhl se ode mě. ,,Pottere co tu- Leno!" vykřikl nově příchozí člověk. ,,Tati!" vykřikla jsem a obejmula ho. ,,Holčičko moje." šeptal mi do vlasů.

Po týdnu:
,,Konečně doma!" vykřikla jsem na celý barák. Táta se tomu jen zasmál. Náhle nám do domu vletěla sova. Byla to sova pálená. ,,Copak nám to neseš?" zeptala jsem se. Byl tam dopis pro mě. Od koho asi je? Otevřela jsem dopis a začala číst.

Milá Leno,
doufáme, že ti je už lépe. Snad jo. Moc nám chybíš. Co kdyby jsme se někdy sešli? Napiš kdy by se ti to hodilo. Pak se podrobněji domluvíme. Přejeme ti brzké uzdravení.
Kruvalci
P.S.: Už odepiš.

Ty jsou čísla. Pomyslela jsem si. Vzala jsem do ruky pergamen a psací pro a začala psát.

Ahojky kluci,
už mi je líp nebojte. Taky mi moc chybíte. Co se týče setkání, tak bych mohla příští neděli. Mohli by jsme na máslový ležák a pak ke mně si jít zahrát famfrpál. Tátovi by to určitě nevadilo.
Vaše nejmilejší Lena
P.S.: Taky mi už odepište

,,Leť." řekla jsem sově. Sova vzlétla a já za ní koukala do dáli. Když zmizela, tak jsem se rozběhla do kuchyně. Vzala jsem si červené jablko a vydala se do obýváku. Tam seděl táta a četl si nějakou knihu. ,,Tati? Mohla bych příští neděli ven? Přijeli by kluci z Kruvalu. Šli by jsme na máslový ležák a pak k nám si zahrát famfrpál. Jestli by to teda nevadilo." zeptala jsem se ho. ,,Jasně že nevadilo." řekl táta s úsměvem. ,,Děkuju!" vypískla jsem nadšeně a vrhla se mu kolem krku. ,,Mám tě ráda tati." zašeptala jsem. ,,Mám tě rád Leno." zašeptal i on.