SOUROZENCI POTTEROVI

,,Kdo jsem?"

Pohled Leny:
Šla jsem temnými chodbami do Havraspárské věže. Cestou mi však někdo položil dlaně na oči. ,,Kdo jsem?" zeptal se melodický hlas. ,,Draco! Víš jak jsem se lekla!" vynadala jsem mu. On si mě otočil k sobě a políbil mě. Já mu to okamžitě oplácela. Pak jsme se odtrhli a on mě pevně obejmul. Stáli jsme tam jak dva blázni a objímali se. Pak mě Draco vzal do náruče. Já to nečekala a tak jsem vypískla. On se jen zasmál a někam si to kráčel. ,,Draco. Neblbni. Jsem těžká." řekla jsem. ,,Ty a těžká? Dovol mi abych se zasmál." řekl a opravdu se zasmál. ,,Tak to bych se hádala." řekla jsem. ,,Nebuď uražená." řekl. ,,Já nejsem uražená." řekla jsem a usmála se. ,,Tohle ti sluší víc." řekl s šibálským úsměvem. Já zčervenala. ,,A takhle si neuvěřitelně sexy." řekl. Tentokrát jsem musela být červená až na prdeli. ,,Jsi roztomilá když se červenáš víš o tom?" zeptal se.  ,,A jako když se nečervenám tak nejsem roztomilá jo?" zeptala jsem se. ,,Ne nejsi." řekl. ,,Ty jsi zlej." řekla jsem mu a chtěla pryč z jeho náruče. ,,Když se nečervenáš tak jsi to nejhezčí stvoření co znám. Když se červenáš tak jsi to nejroztomilejší a nejčervenějsí stvoření. Ani rajče na tebe nemá." řekl. Zase jsem byla červená až na prdeli. On se usmál. ,,Tak a jsme tady." řekl a opatrně mě položil na trávu. Rozhlédla jsem se kolem. Byli jsme u Černého jezera. Ale tohle nebylo to naše místo. Tohle bylo kouzelnější. Všude se váleli okvětní lístky růží. Dále tam byla červená deka s piknikovým košíkem. Plápolali tu svíčky. Bylo to nádherné. ,,Draco. To je nádhera." vydechla jsem. ,,Jsem rád že se ti to líbí." řekl a sedl si na deku. Pokynul mi abych si sedla s ním. Společně jsme vyložili všechno na deku. Byli tu jahody v čokoládě, čokoláda, nějaké sladkosti, zmrzlina a spoustu dalších dobrot. Vzala jsem si jednu jahodu a kousla si. Byla tak sladká. ,,Mňam." řekla jsem. Draco se jen usmál a taky si vzal jahodu. Byli jsme tam dlouho. A já nějakým záhadným způsobem usnula.