Pan Boss ✔ (Probíhá Obří Korekce)

Cože?!

Ahoj, jmenuju se Kate a jsem dcera jednoho z nejobávanějších mafiánů světa. Je mi patnáct let a během malinké chvilky se mi obrátí život naruby...

Kate:

Probudilo mě raní sluníčko, které mi svítilo přímo do očí. Rozespale otevřu jedno oko a pak druhé. Posadím se, protáhnu se a s úsměvem na rtech se podívám ven. Dneska bude hezky. Pomyslím si. Pomalím krokem se vydám do koupelny, kde ihned zamířím k zrcadlu. Jakmile spatřím svůj odraz, tak od sebe nemohu odtrhnout zrak. Obří fialový monokl teď zdobí mou tvář. Udělal mi ho můj otec, protože jsem neměla hlad a odmítala jsem jíst, a proto mi dal lekci jako pokaždé, když něco provedu. Byla to tak obří facka až se z toho mé bezvládné tělo svalilo na tvrdou zem. Několikrát mě ještě k tomu kopnul do břicha. Bylo vidět, jak si ten pocit, že mě mlátí, užívá. Dělalo mu to dobře. Moje matka se mě nezastala, jen tam seděla a jedla svou večeři. Ani se jí nedivím, bojí se ho. Každou noc jí mlátí a znásilňuje. Několikrát to už udělal i přede mnou. Mám jí ráda, ale je slabá. Nikdy se mu nepostaví. To já ano a taky že si to pokaždé pěkně odskáču. Jsem na sebe pyšná, že v sobě nosím aspoň špetku odvahy a nebojím se mu vzepřít.

Pak se ustrojím do pohodlného oblečení, učešu si vysoký culík a nalíčím se. Snažím se zakrýt i ten příšerný monokl. No, moc to nepomohlo, ale tak lepší než to bylo předtím. Prolétne mi hlavou. Pomalým krokem se vydám dolů na snídani. Tam už sedí otec i s mou matkou. ,,Kde jsi byla?! Snídaně je vždycky v devět a ty to víš! Ale v pohodě si přijdeš o půl desáté!" řve na mě otec přes celou jídelnu. Lehce pootevřu ústa, abych něco řekla, ale nejdřív pohlédnu na svou matku. Ta zase jen v tichosti sedí a zcela věnuje svou pozornost porci jídla na svém pozlaceném talíři.

,,Omlouvám se, zaspala jsem," a sklopím svůj zrak. Dívám se na špičky svých černých tenisek. Už teď si totiž v duchu přehrávám všechny možnosti, co mi za pozdní příchod udělá.

,,Jo tak ona zaspala, no tak to se ti omlouvám, to jsem nevěděl," pronese ironickým tónem a ukazováčkem ukáže, abych šla k němu. Pomalým tempem se k němu blížím stále více. Jeho oči září zlostí a to mě děsí ze všeho nejvíc. V duchu se sice strašně moc bojím, ale nedávám to vůbec najevo. Moc dobře vím, co mě čeká. Jakmile stojím přímo u něj, tak se postaví a vrazí mi nehorázně obří facku, kvůli které jako jindy spadnu. Okamžitě se chytnu za bolavou tvář. Otisk jeho ruky tam bude vidět nejméně týden, i když mezitím přijdou i další rány, takže se na tuto rychle zapomene.

,,Jo a mimochodem, zítra se budeš vdávat," oznámí mi otec s vítězným úsměvem na tváři.

,,Cože?! No, to si ze mě děláš srandu! Ne, já se vdávat nebudu!!!" zakřičím z plných plic přes celou místnost. Jeho výraz mluví za vše, dovolila jsem si moc. Sedí tam jako opařený a pusu má otevřenou dokořán. Najednou se probudí ze svého transu a já mohu vidět jeho obří zlost. Tatko naštvaného jsem ho ještě nikdy neviděla. Chvíli si díváme přímo z očí do očí. Mé tělo ovládá panika. Netuším, co mám dělat. Bojím se! Když v tom si všimnu, jak v rychlosti napřáhne ruku. Dostanu další obrovskou facku, která mě srazí na kolena, ale tentokrát na druhou stranu. Vstanu a co nejrychleji se slzami v očích běžím do svého pokoje. Jediné co za sebou slyším je hlas mého otce, jak na mě křičí, abych se okamžitě vrátila. Ignoruju ho. Teď mi opravdu nezáleží na tom, že mě potrestá. Klidně ať mě zabije. To bude lepší, než dělat madraci nějakému starému páprdovi. Určitě bude starý a hnusný. A pokud bude mladý a hezký, tak to určitě bude jen nadržené prase, co mě bude každou noc znásilňovat a mlátit. Můj život skončil! Nechci se vdávat! Vběhnu do svého pokoje, kde samozřejmě nezapomenu třísknutím dveří zavřít. Bezvládně se svalím na postel a začnu brečet do bílého chlupatého polštáře. Slzy mi tečou proudem. Nemohu to zastavit. Najednou se rozrazí dveře dokořán a v nich stojí můj nechutný otec, který mě prodal jako nějakou věc. Svižným krokem se vydá přímo k mojí posteli, kde vyděšená ležím. Opět mé tělo ovládá strach. Přijde ke mně, otočí mě na záda a svým hrudníkem se namáčkne na můj. Snažím se ho ze všech sil odstrčit, ale nemám šanci. Je až moc silný. Natáhne se ke mně a slizkým hlasem mi pošeptá do ucha.

,,Kdybych nebyl tvůj otec a kdybys už nebyla prodaná, tak bych tě teď hned ohnul." Vykulím na něj oči tak, že mi divu nevypadnou z důlků a jednu mu vrazím. To se mu samozřejmě nelíbí. Vrazí mi dnes už třetí facku, rychle mě otočí na břicho, svlékne mi kalhoty i kalhotky a začne mě mlátit přes zadek svým koženým páskem. Syčím bolestí, jedna slza za druhou se mi kutálí po tváři a zároveň ho prosím, aby toho nechal. Je mu to absolutně ukradený. Užívá si ten pocit síly. Když mé utrpení konečně skončí, tak odejde, ale ještě předtím mi poručí.

,,Zítra v jedenáct hodin budeš připravená, potom jedeme do kostela a vezmeš si muže, kterého jsem ti domluvil!!!" zařve rázně a práskne za sebou dveřmi. Chci vstát, ale jsem slabá. Nemůžu se ani hnout. Nakonec se, ale překonám a nějak se doplazím do koupelny. Opřpu se o hranu vany a pomalinku vstanu. Opět na sebe pohlédnu do zrcadla, které visí nad umyvadlem vedle vany, a nemohu odvrátit pohled. Takto příšerně jsem snad ještě nikdy nevypadala. Rozcuchané vlasy, rudé tváře a ubrečené oči. Nakonec ale sebe samu přemluvím, aby se šla aspoň umýt. Jakmile si sednu do příjemně teplé vany, tak voda zčervená kvůli krvi, která mi teče z ran na zadku. Když se umyju, namažu si tělo mastičkou, která mi pomůže, aby se mi rány rychleji zahojily. Pak už se jen obléknu, doplazím se do postele a lehnu si. Zavřu oči a během malého okamžiku se octnu v říši snů...