Pan Boss ✔ (Probíhá Obří Korekce)

Sebeobrana

Kate:

Ráno, když jsem se probudila, tak jsem líně vstala a šla se obléct, vyčistit si zuby a nalíčit se. Když už jsem to všechno měla hotové, tak jsem šla dolů do kuchyně. Hned, jakmile jsem vešla, tak se mi vyskytl pohled na Dana, který četl nějaké noviny a pil u toho kávu. Po chvilce si všiml, že stojím ve dveřích a usmál se na mě tak, že mi to rozzářilo celý den. Úsměv jsem mu oplatila a šla si sednout k němu. Na stole, už jsem měla připravené lupínky s mlékem. ,,Děkuju." Řekla jsem tiše, jakmile jsem si sedla. ,,Nemáš zač." Řekl mile Dan a dál se věnoval těm novinám. Když jsem měla dojedeno, tak jsem vstala a chtěla odejít, když v tom mě Dan zarazil. ,,Dnes si nic neplánuj. Pojedeme na výlet." Jakmile to řekl, tak jsem se na něj otočila a udiveně nadzvedla obočí. ,,Nekoukej, tak! Myslím to dobře." Řekl po chvilce a přitom se na mě nádherně usmíval. Dokonce se usmíval tak, že mi srdce začlo bušit, jako o závod. Cítila jsem, jak se začínám červenat, tak jsem radši rychle řekla, že platí a vyběhla jsem do svého pokoje. Když jsem tam doběhla, tak jsem si lehla zády na postel a šťastně vydechla.

Hned po velmi dobrém obědě jsem se šla připravit na ten výlet. Vzala jsem si černé legíny a tričko s krátkým rukávem rudé barvy. Učesala jsem si, takový neupravený drdol a nazula si černé boty s bílou podrážkou. Sešla jsem schody a u dveří jsem uviděla, už připraveného Dana. Měl na sobě modré ryfle, bílé tričko a na tom košili s červeno-modrými  čtverečky. A ještě k tomu měl úplně bílé boty. Vypadal děsně sexy! Počkat! Co to zas melu? Nechme to být, jako kdybych nic neřekla, ano? Dobře, jsem ráda, že souhlasíte. Pak jsme nasedli to jeho bílého BMW. On mi samozřejmě, jako gentleman podržel dveře a taky je zavřel. Zapla jsem si pás a mohli jsme vyrazit na cestu. Cesta byla celkem dlouhá. Jeli jsme asi hodinu, ale mně to ani trochu nevadilo, protože jsme si s Danem celou cestu povídali. Mluvili jsme o všem možným, dokonce i o jeho dětství, jak jako malí dělal různé průsery. Celou dobu jsem se smála a sice je zvláštní tohle říct, ale opravdu mi s ním bylo dobře.

Pak auto zastavilo před nějakým skladem. Nechápavě jsem se podívala na Dana a ten mi rukou naznačil ať jdu za ním. Já jsem, tak tedy udělala. Vystoupila jsem z auta a šla za ním. Když jsme došli k té budově, tak Dan takovým zvláštním způsobem zaťukal na tu budovu. To ťukání znělo, jak kdyby mělo nějaký daný rytmus. Pak odstoupil od dveří a ty dveře se samy otevřely. Vyděšeně jsem se podívala na Dana, ten se na mě jen usmál a podal mi ruku. Já jí nejistě přijala a vedl mě dovnitř. Když jsme vešli to té hnusné, staré budovy, tak jsem uviděla nádherné novodobé kanceláře, samé nové elektrotechnologie a lidi ve společenském oblečení. Vydechla jsem úžasem a Dan se nad tím jen pousmál. Pak mě vedl někam do nitra té budovy. Všichni Dana zdravili a prokazovali mu úctu. Dokonce i mě zdravili, když si ti lidé uvědomili, že jsem jeho manželka. Bylo vidět, že Dan si umí opravdu vybudovat rezpekt.

Pak jsme přistoupili k takovým velkým kovovým dveřím. Před nimi se Dan zastavil a do počítače naťukal nějaký kód a pak se ty dveře samy otevřeli. Vzal mě za ruku a vedl dovnitř. Dovedl mě do velké tmy a já po chvilce necítila jeho dotek. Najednou se rozsvítilo a já na chvilku musela zavřít oči, abych si zvykla na tolik světla. Pak jsem je otevřela a zjistila jsem, že stojíme v nějaké tělocvičně. Na stěnách byli skříně se zbraněmi, ze stropu vysel boxerský pytel a pak jen kupa žíněnek. Dan si najednou sundal tu košili, co měl na sobě a já se na něj opravdu vyděšeně podívala. ,,Neboj, šukat s tebou opravdu nehodlám." To mě opravdu uklidnilo, tak jsem se vydala k němu.

Oba dva jsme stáli na žíněnkách, když v tom mi řekl: ,,Tak, protože si moje žena a já si všiml, že často potřebuješ umět sebeobranu, tak jsem se rozhodl, že tě naučím, nějaké ty základy, aby si měla aspoň nějakou tu šanci." Já jen zakývala hlavou na souhlas a začal můj tréning. Učil mě všechny základy a mě to asi po půl hodině začlo dost jít. Dan mě chválil a já měla obrovskou radost, že mám aspoň nějakou tu šanci na to se ubránit. Když jsme zkoušeli poslední cvik, tak jsem omylem spadla a on mě chytil do náručí. Koukali jsme si přímo do očí a nic neříkali, když v tom mě Dan políbil. Začla jsem mu polibky vracet a hladit ho ve vlasech. Když v tom se Dan najednou odtáhnul a bez emocí řekl: ,,Budeme pokračovat v lekci!"

Položil mě na zem a já tam seděla, jako tvrdý Y. Netušila jsem, co mu na tohle říct. Nejdřív mě chce, a když už mě skoro má, tak mě nechce. Tohle mi potom běhalo celou dobu v hlavě, když se mě snažil naučit ještě něco. Ale po chvilce to vzdal, protože jsem byla myšlenkami úplně mimo. Tak jsme se rozhodli, že pojedeme domů. Celou cestu jsem s ním nepromluvila, a když jsme dorazili domů, tak jsem hned zalezla do svého pokoje...

Ahojky! Omlouvám se, že včera nevyšla kapitola, ale měla jsem k tomu své důvody. Dobře, nebudu vám lhát, prostě jsem byla líné prase a nic se mi nechtělo, tak jí tady máte dneska. Zatím papa 👋💋💖💗💙💚