Pan Boss ✔ (Probíhá Obří Korekce)

Proč se staráš?!

Kate:

Probudila jsem se neznámém pokoji, posadila jsem se na postel a v tu chvíli, kdy jsem se posadila, tak mě začla neskutečně bolet hlava. Chytla jsem se za ni a chvilku čekala než mě přestane bolet. Když asi po pětiminutové migréně to nejhorší skončilo, tak jsem se rozhlédla po pokoji. Všude byli bílé stěny. Lehátko, na kterém jsem ležela a skříňky, na kterých byli položené zdravotnické potřeby. Takže jsem asi v nemocnici... Chvilku jsem se tu ještě rozhlížela, když najednou se za dveřmi ozvali hlasy. Poznala jsem, že jeden hlas z těch dvou patří Danovi.

,,Hlavně ať je teď týden úplně v klidu, což znamená žádný sex ani žádné týrání. Prostě bude celý týden ležet v posteli úplně v klidu a ty, jako její manžel bys jí měl pomoct." Říkal, pro mě neznámí hlas. Po chvilce mlčení Dan řekl: ,,Pokusím se..." A někdo začal hýbat s klikou od dveří. ,,Žádné pokusím se, musíš to udělat!" Jakmile to ten někdo dořekl, tak se klika přestala hýbat. ,,Ty mi nebudeš poroučet! Uvědom si, že si můj zaměstnanec, a kdybych chtěl, tak tě teď hned na místě můžu odstřelit! Takže se příště zamysli nad tím, s kým mluvíš!" Zařval naštvaně Dan a dveře se otevřely, já bohužel nestihla rychle zareagovat a furt jsem tam seděla, jako opařená, takže jim došlo, že jsem ten jejich rozhovor slyšela...

Dan se na mě trošku usmál a přistoupil ke mě. ,,Jak ti je?" Zeptal se, jakmile se posadil vedle mě na postel. ,,Hrozně mě bolí hlava." A znovu jsem se za ni chytla, protože mě znovu děsně rozbolela. ,,Lehni si. To by ti mělo trochu pomoct." Řekl muž, který stál za Danem. Předtím jsem si ani nevšimla, že tu ještě někdo další je. Udělala jsem to, co mi poradil a opravdu to bylo o malinko lepší. Muž šel blíž k posteli, takže jsem konečně měla možnost si toho muže prohlédnout. Měl šedivé vlasy a vousy. Vrásky byli, už dost vidět. Pohublý a malí, takže na první pohled nezajímavý. Na sobě měl bílí plášť a mile se na mě usmíval.

,,Kdy budu moct jet domů?" Zeptala jsem se po krátkém trapném tichu. Dan se na toho doktora povídal a ten doktor řekl: ,,Že klidně můžu jít nahoru." Nechápala jsem, jak to myslí a asi to bylo i dost vidět, protože mi Dan řekl: ,,Takhle ordinace je v mém domě. V podstatě ve sklepě je to nově zrekonstruované a mám tady všechno ohledně mafie. A tuhle ordinaci tu mám, protože při přestřelkách se vždy někdo zrání a my mafiáni nemůžeme do normální nemocnice až moc by se vyptávali, takže od toho tu máme svého vlastního doktora..."

Jen tak jsem kývla hlavou a pokusila se vstát z postele, protože jsem chtěla jít nahoru do tepla. Byla mi tu hrozná zima. Sice topení bylo zapnuté, ale sklep je hold sklep. Skoro žádné sluneční paprsky se sem nedostanou. Jen malinkým okýnkem prosvítá pár slunečních paprsků a to tu místnost moc nezahřeje. Jakmile jsem vstala, tak se mi zamotala hlava a padala jsem k zemi. Naštěstí mě něčí ruce chytli, koukla jsem čí ty ruce jsou a byli Dana. Vzal si mě do náruče, jako princeznu a odnášel pryč. Mezi dveřmi se Dan zastavil, podíval se na toho doktora a řekl: ,,Bude o ní dobře postaráno." Ten doktor se šťastně usmál a kývl hlavou na souhlas. Dan, taky kývnul, otočil se a nesl mě pryč.

Když mě donesl do naší ložnice, tak mě něžně položil na postel. Já koukala někam do háje a on se začal vyptávat jestli něco nepotřebuju atd. Já mu na to nevrle odpověděla. ,,Nemusíš se o mě starat! Vždyť ti stejně jsem jedno, tak proč se staráš?!" On tam chvilku zaraženě stál a koukal. V tu chvíli, když mi chtěl něco říct, tak jsem se otočila na bok tak, abych k němu byla zády a už jsem ho neposlouchala. On viděl, že o jeho vysvětlování nemám zájem, tak odešel. Já jsem tam nehybně ležela a slzy mi začli téct proudem...