❗Druhý díl na profilu❗
Přemýšleli jste někdy o tom, jaký bude váš svatební den? Já tedy ano, protože si musím vzít úplně cizího muže. V životě jsem ho neviděla, nic o něm nevím ani netuším, jak je starý a jak vypadá. Znám ho jen z mírného popisu méh...
Seděla jsem na své posteli, koukala jsem někam do háje a pořád jsem přemýšlela, jestli to byl, tak dobrý nápad, jak jsem si myslela. Co když mě Dan najde a zbije? Tohle jsem si v hlavě musela pořád opakovat. Pak jsem hlavou zatřepala, abych z ní vyhnala negativní myšlenky. Uvolnila jsem se a rozhodla se, že si půjdu prohlédnout město. Přeci jen jsem v Paříži, tam kde jsem ještě nebyla a teď mám možnost jí probádat. Vzala jsem si něco pohodlnějšího na sebe a vydala se do města.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Když jsem vylezla před hotel, tak jsem se musela usmát. Předtím jsem si totiž ani nevšimla, jak v krásné čtvrti tenhle hotel je. Ani jsem pořádně nevěděla kam jdu. Prostě jsem šla doleva a rozhlížela se okolo sebe, jako nějaký blbeček. Pak jsem prošla okolo stánku s kytkama a zastavila jsem se. Přivoněla jsem si k krásným, rudým růžím a nechávala se unášet jejich krásnou vůní. Pak jsem si všimla, že se na mě dívá mile vypadající, postarší žena. ,,Dobrý den, mohla bych prosím tyhle růže?" Nemohla jsem je tam nechat, tak moc mě uchvátili, že jsem si k nim chtěla přivonět každý den. Bohužel to se mi nesplní, protože jednou uschnou, ale chci si tu vůni užít, co nejdéle. ,,Kolik jich chcete?" Zeptala se mile. ,,Asi pět." Žena se na mě vřele usmála a podala mi je. Zaplatila jsem a s čumákem zabořeným v tom pugetu růží jsem odešla.
Cestou jsem si všimla, že za mnou jde pořád nějaký muž. Začínala jsem se dost bát, že ten muž patří k Danovi. Začla jsem zahýbat do různých uliček, abych se přesvědčila, že jde opravdu za mnou. A ano šel ať jsem zahla kamkoliv, tak se vždy vydal za mnou. Bohužel při mém neštěstí jsem se v tom, jak jsem pořád někam zahýbala stratila a netušila jsem, kam mám jít. Srdce mi začlo bušit, jako zběsilé, protože ten muž přidal do kroku a už byl skoro u mě. Já se najednou rozeběhla někam pryč a on se rozeběhl za mnou. Zahýbala jsem do různých uliček a snažila se ho setřást, ale bylo to marné. Když už mě skoro chytil, tak jsem se tak tak vyhnula jeho ruce. Bohužel mi přitom vypadli růže z ruky. Běžela jsem zpátky, když v tom přede mě najednou vlítla nějaká černá dodávka. Divu, že mě nesrazila. Najednou z té dodávky vyběhli nějací chlapy v saku a chytli mě do jejich pevného sevření. Snažila jsem se bránit, ale bylo to marné, nezmohla jsem vůbec nic. Když k nám doběhl můj pronásledovatel, tak z kapsy vyndal nějaký kapesník a přiložil mi ho k nosu. Snažila jsem se nedýchat, ale on tam ten kapesníček přidržoval, tak dlouho dokud jsem se nenadechla, pak si jen pamatuju, jak mě hodili do té dodávky a já po chvilce upladla do té nejtemnější tmy...
Probudilo mě to, že na mě někdo vylil ledovou vodu. Zakašlala jsem, protože mi trochu vody vteklo i do nosu. Chtěla jsem se podívat, kdo to na mě vylil, jenže jsem nemohla, protože jsem měla svázané oči nějakým šátkem. Snažila jsem se pohnout, ale nohy a ruce jsem měla, taky svázané. Najednou jsem uslyšela otevírání dveří a kroky mířící přímo ke mě. Začla jsem se třást strachy. Pak jsem ucítila něčí dech na mé tváři a uslyšela velmi hrubý hlas, jak mi říká. ,,Když budeš hodná, tak tě rozvážu, ano?" Já jen kývla na souhlas a ten někdo mi sundal šátek z očí. Musela jsem na chvíli zavřít oči, protože ostré světlo mi zasvítilo přímo do očí.
Když jsem se otevřela, tak se mi vyskitl pohled na velmi zjizvezného chlapa. Jizvu měl přes celý obličej a v jeho očí byla vidět zlost a vztek. ,,Jmenuješ se Kate Greyová?" Zeptal se celkem nepříjemným hlasem. ,,Ano..." Odpověděla jsem tiše. Ten chlap se podíval na dva chlapy, co stáli za mnou a řekl jim. ,,Máte jediné štěstí, že to je ona! A teď vypadněte! Chci tu s ní být chvíli sám..." Řekl slizkým hlasem a pohladil mě po tváři. Ti chlapy udělali, co jim řekl. On se na mě vážně podíval a řekl: ,,Takže je pravda, co se povídá. Že žena Daniela Greye utekla." A tak zvláštně se uchechtl. ,,Prosím, pusťte mě!" Žadonila jsem. On se na mě odporným způsobem podíval a hlavou zakýval, že ne. ,,Přez tebe se pomstím Danovi květinko!" Jakmile mi to řekl, tak mi šílenou silou vzazil. Točila se mi hlava a já viděla, jak ze mě ten chlap začal strhávat oblečení a já po chvilce upadla do tmy...
