❗Druhý díl na profilu❗
Přemýšleli jste někdy o tom, jaký bude váš svatební den? Já tedy ano, protože si musím vzít úplně cizího muže. V životě jsem ho neviděla, nic o něm nevím ani netuším, jak je starý a jak vypadá. Znám ho jen z mírného popisu méh...
Probudila jsem se v nehezké místnosti. Páchne to tu, jako týden používané ponožky, ležím na madraci, u které je skoro uprostřed obří díra. Běhají tu kolem mě myši a není tu skoro žádné světlo. Tím pádem tu je příšerná zima a já se třásla. Schoulela jsem se do klubíčka, abych se aspoň trochu ohřála, ale moc to nepomohlo. Skoro nic jsem neviděla, ale vnímala jsem každý zvuk. Najednou se otevřely dveře, které už jsou asi dost staré, protože hodně zavrzaly. Někdo vstoupil do místnosti a pomalím krokem šel přímo ke mně. Snažila jsem se v té tmě poznat, kdo to je, když v tom najednou ten někdo rozsvítil. Rychle jsem zavřela oči kvůli ostrému světlu. Když jsem je znovu otevřela, tak jsem uviděla toho neznámého muže. Slizce se na mně usmíval a v ruce držel bič. Když jsem ten bič spatřila, tak jsem se tak lekla, že jsem strašně moc rychle vstala a běžela ke dveřím. Všemi možnými způsoby jsem se je snažila otevřít, ale bylo to marné, protože byly zamčené. Najednou jsem na svém krku ucítila teplý dech, v tu chvíli jsem se zastavila a nehla se ani o sebemenší pohyb. Když ten muž viděl, že jsem se uklidnila, tak řekl: ,,Neboj maličká, nemám v úmyslu mlátit to tvoje krásné tělo. Vzal jsem si ho jen pro případ, že bys byla drzá. Teď si moje, už navěky!"
Když řekl, že jsem navěky jeho, tak mi přeběhl mráz po zádech. Otřásla jsem se a zase se postavila do té pozice, jako jsem byla předtím, což znamená nehybně jsem k němu stála zády. Něžně mě vzal za rameno a otočil si mě čelem k němu. Koukala jsem mu přímo do očí a on mně taky. Viděla jsem v jeho očích touhu, celou si mě prohlédl a znovu se mi podíval do očí. Podal mi ruku a já jí nejistě přijala. Vyvedl mě z té příšerné místnosti a dovedl do krásného obýváku.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Pobídl mě, abych se posadila a já udělala, co chtěl. Chvíli bylo trapné ticho a on pak řekl: ,,Takže moje pravidla jsou taková, že se nesmíš nikdy zmínit o Danovi. Je mrtvý a já o mrtvých mluvím nerad. Potom je tu další pravidlo a to je to, že mně budeš poslouchat. Za pár dní se vezmeme a ty budeš navždycky jen má. Teď si to tu můžeš jít prohlédnout, ale žádné blbosti!" Kývla jsem hlavou na souhlas a šla jsem si tedy prohlédnout ten jeho dům. Když jsem vyšla z obýváku, tak mi jedna slza začla téct za druhou. Neudržela jsem se, protože kvůli mně je Dan MRTVÍ! Můžu za to jen já... Když jsem došla asi do svého pokoje, tak jsem si šla dát sprchu.
Chtěla jsem se sebe smýt ty pocity a i tu špínu, kterou jsem na sobě měla kvůli tomu příšernému sklepu. Stála jsem tam a nechávala na sebe téct kapky horké vody, když v tom za mnou do sprchy někdo vlezl! Rychle jsem se otočila a uviděla toho neznámého chlapa, jak si prohlíží moje tělo. Rychle jsem si rukama zakryla tělo, co to jen šlo. On se na mně šibalsky usmál a sundal mi ruce z mého těla. Přistoupil ke mě blíž a já se zády nalepila na zeď. On se nezastavil a ušel ještě pár kroků, aby na mě byl úplně nalepený. Začal mě osahávat tam dole a já mu vrazila obří facku, to se mu samozřejmě nelíbilo. Popadl mě a nesl pryč. Když se mnou došel do ložnice, tak mě hodil na postel a já se snažila bránit, jenže to nešlo. Brečela jsem a prosila ho ať mě nechá být, on mi na to odpověděl. ,,Nechtěla si to po dobrém, tak to bude po zlém." Jen, co to dořekl, tak do mně strčil jeho velký úd. Vykřikla jsem bolestí a to se mu zalíbilo. Začal přirážet ještě víc a mě slzy tekly proudem. Když to utrpení skončilo, tak vstal a odešel. Nechal mě tam ležet, jako nějakou děvku. Po chvilce nezastavitelného breku jsem upadla do hlubokého spánku...
