Pan Boss ✔ (Probíhá Obří Korekce)

Aha?

Kate:

Asi po hodinové, příjemné koupelny jsem, už chtěla vylézt ven, protože voda, už byla vážně ledová. Dan od doby, co mu ten někdo zavolal, si na mě ani nevzpomněl. Gentleman... Pomyslela jsem si. ,,Dane?!" Zařvala jsem snad na celý dům. Chvilku jsem čekala na odpověď, ale místo odpovědi jsem slyšela, jak někdo běží do koupelny. Dveře se rozrazili dokořán a stál tam Dan. ,,Ježiš promiň, já na tebe úplně zapomněl..." Začal se mi strašně moc omlouvat. Přistoupil ke mě a všiml si, že se celá třesu. Samozřejmě to nebylo kvůli tomu, že bych se ho bála, ale je mi pořádná zima.

Dan se pro mě pomalu zvohnul a vytáhl mě ven. Postavil mě na zem a omotal okolo mě ručník. Ani jsem se, už nemusela přidržovat, protože ta bolest, už není tak velká, abych se neudržela na nohou, ale na chůzi se ještě neodvážím. Jakmile jsem okolo sebe měla ten ručník, tak mě znovu vzal do náruče a vyšel se mnou z koupelny. V ložnici se zastavil, podíval se mi přímo do očí a zeptal se. ,,Nemáš hlad?" Chvíli jsem přemýšlela jestli mám říct ano, nebo ne. Kvůli těm jahodám, které jsem všechny snědla. Nakonec jsem, ale řekla: ,,Trošku jo." Dan se pousmál a posadil mě na postel.

,,To budu mít, jako snídani do postele?" Zeptala jsem se s nadějí v hlase, protože by to od něj bylo moc hezký. On se na mě jen, tak zvláštně podíval a řekl: ,,Ne, jen se musíš obléct. Přeci nebudeš sedět u snídaně jenom v ručníku...." A začal mi vytahovat různé oblečení ze skříně. Můj nadějný úsměv rychle zmizel. Bylo by, ale hezký, kdybych celý den jenom ležela a Dan se o mě staral. Z mého přemýšlení mě vyrušil tím, že mi podal oblečení. Pomohl mi si ho obléct a znovu si mě vzal do náruče. V jeho náručí jsem se cítila, tak klidně. Neumím popsat ten pocit, ale je to moc příjemný pocit. A taky mi hlavou běhalo, že mě v klidu nese, jako nějakou hardovou panenku, jako bych nevážila vůbec nic.

Když mě odnesl do kuchyně, tak mě opatrně položil na židli. Zamířil k ledničce a začal se mě ptát, co si dám a co v té ledničce je za jídlo. Já ho teda moc neposlouchala, protože jsem měla dobrý výhled na jeho pěkný zadek, takže jsem se věnovala tomu než nějakému jídlu. Koukala jsem na něj a snad jsem ani jednou nemrkla. Najednou se otočil a tím pádem jsem se vrátila zpátky do reality, protože ten dobrý výhled přerušil.

Koukla jsem mu do obličeje a viděla jsem, jak se snaží, aby nevybuchl smíchy. Nakonec to stejně nevydržel a začal se smát. ,,Čemu se, jako směješ?" Zeptala jsem se zmateně, protože jsem fakt netušila, co je tady tak moc k smíchu. ,,Jen to, jak se radši věnuješ mému zadku než jídlu. A taky to, že si mi na ten zadek koukala, jako na kus žvance." Já si jen odfrkla a řekla: ,,To není pravda!" On na to zareagoval, tak že zvedl ruce nad hlavu, jakože se vzdává, ale nakonec stejně řekl: ,,Jak myslíš..." Já mu na to s důrazným tónem odpověděla. ,,Já si to nemyslím, já to vím."

On si mě, ale už dávno nevšímal a vytahoval jídlo z ledničky. Dívala jsem se na něj, co všechno vytahuje. ,,Co to bude až to bude?" On se na mě jen kouknul těma krásně modrýma očima a pošeptal. ,,Moje specialista, takový recept ještě nikdo nezná..." Koukala jsem na něj se zvědavostí a očividně to bylo dost vidět, tak se ještě šeptem zeptal. ,,Chceš vědět, jak se to jmenuje?" Já zakývala hlavou, jakože ano a on mi, už normálně nahlas odpověděl. ,,Jmenuje se to míchaná vajíčka, ale pšššt zatím tenhle recept ještě nikdo nezná, tak ho nikde neprozraď." Moje jiskra v očích zmizela a řekla jsem. ,,Si debil!" On se na to začal strašně nahlas smát. Chvíli jsem na něj jen naštvaně koukala, ale boužel mi to, ale potom nedalo a začla jsem se smát, taky.

Při vaření těch vajec jsem ho pozorovala. Nikdy předtím jsem si nevšimla, že má tak hezký rysy v obličeji a že je tak svalnatý. Dal mi je na talíř, podal mi vidličku a nůž, k tomu jsem ještě dostala chleba a mohla jsem si pochutnat na té jeho specialitě. ,,Hmm to je dobrota." Řekla jsem s chutí. Dan se jen, tak důležitě podíval, jakože je fakt dobrej. Když jsem dojedla, tak jsem se mu zadívala do očí a řekla: ,,Děkuju, že se pokusíš, aby jsme se do sebe zamilovali." Dan se na mě zaraženě podíval a řekl: ,,Cože? Co to meleš?!" Chvilku jsem na něj zaraženě čuměla zas já a pak jsem řekla: ,,Vždyť si mi v koupelně říkal, že opravdovou lásku poznám..." Dan na mě furt koukal, jak kdyby viděl ducha a pak s klidným hlasem řekl: ,,To sice ano, ale neřekl jsem, že jí zažiješ se mnou."

Seděla jsem tam, jako opařená. Vůbec jsem nevěděla, co mu na to říct. Seděla jsem jen s pusou otevřenou do O a ani hláska ze mě nevyšla. Po chvilce jsem, ale řekla: ,,Aha? Já myslela, že se aspoň pokusíš, abych s tebou byla šťastná, ale očividně tohle ti je úplně jedno. Zajímá tě jen sex se mnou. Žádný city, prostě nemilosrdný sex. Hlavně, aby si ty byl spokojený..." Dan tam jen seděl a neodpovídal. Čekala jsem na jeho odpověď, ale ta nepřicházela ani nevypadal, že by chtěl něco říct.

Nakonec, ale řekl: ,,Hele já neumím milovat. Nevím, co láska je a ani po lásce netoužím, když se zamiluju budu pro nepřátele zranitelný a to já rozhodně nechci. Mohli by mě, pak mučit přes lásku a nechci to. Láska zabila mého bratra a já neudělám stejnou chybu, že se zamiluju. Ano, budu se s tebou pokoušet vyjít, ale žádné city. Budu tě rezpektovat, ale city na mé straně rozhodně nečekej..." Nemohla jsem to dál poslouchat. Nemohla jsem dál poslouchat, jak mi říká, že člověk, s kterým strávím zbytek svého života, mě nikdy milovat nebude. Zapomněla jsem na svoje bolesti, vstala jsem a po prvním kroku jsem spadla. Bohužel jsem spadla na roh kuchyňské linky a silně jsem se bouchla do hlavy. Pamatuju si jen obličej Dana a pak, už jen tmu...

Jak se vám líbila dnešní kapitola? Budu moc ráda, když mi dáte vědět hvězdičkou a ještě líp komentářem. Tak zatím papa 👋💋