Co je?

7.8K 252 12
                                    

Kate:

Dan bez pozvání vešel dovnitř a vraždícím pohledem se díval na Thomase. Thomas na něj koukal taky tak. Vraždili se navzájem pohledy a já nevěděla o co jde. Nejdřív jsem nechápavě koukala na Dana a pak na Thomase, pak zase na Dana a takhle se to opakovalo nejmíň třikrát. Panovalo mezi námi hrobové ticho. Po asi pěti minutách Dan řekl: ,,Pojď Kate, jdeme domů!" A už se měl k odchodu, když si najednou všiml, že jsem se nehla ani o jeden jediný centimetr. Stála jsem tam, jako přibitá a tupě zírala někam do háje. Hlavou mi běhaly myšlenky jestli mám jít, nebo ne. Přeci jen má milenku, s kterou je šťastný a mě k životu nepotřebuje. ,,Co je?" Zeptal se po chvíli Dan dost nepříjemným hlasem. ,,Nechci s tebou nikam jít..." Řekla jsem mu na to tiše a schovala jsem za postavu Thomase, protože jsem se bála, že mě bude chtít teď hned zmlátit.

On tam, ale jen stál a koukal na mě a na Thomase. Vraždícím pohledem se na nás díval. Připadalo mi, že snad ani nemrká a to přidávalo na hrůze, kterou ve mě vzbuzoval. Ruce držel v pěst a chybělo by jen málo, aby mi jednu nevrazil. Držel se tak, tak a bylo to na něm dost vidět. Byl úplně rudý vzteky a pak zařval tak, že ho snad slyšeli přes celý les, ve kterém byl tento dům ukrytý. ,,Já jsem ti jasně řekl ať jdeš se mnou!" To, jak na mě Dan řval se Thomasovi očividně nelíbilo a tak na něj zařval. ,,Neřvi na ní!" Dan zaměřil svůj pohled jen na něj a naštvaným krokem vyrazil k němu. Thomas na sobě nedal znát strach a chránil mě svým tělem dál. Když k němu Dan přišel, tak ho chytnul pod krkem a s kamennou tváří, naštvaně řekl: ,,Že ty si jí zase vykládal o tom, jak nesnášíš to, že ženy jsou prodávány, jako věci?! Co kdybys jí řekl celou pravdu?! To by se s tebou pak necítila, tak v bezpečí, co?!" Viděla jsem, že Thomas už nemůže skoro dýchat, tak jsem se snažila Dana od Thomase odstrčit jenže to nešlo. Je až moc silný a na jeho sílu já nestačím. ,,Prosím, nech ho! Vždyť ho zabíjíš!" Zaječela jsem se slzami v očích. Dan trošku povolil stisk a s Thomasem hodil o zeď. Vážně se na mě podíval a řekl: ,,On by si zasloužil chcípnout! A teď jdi do toho zasranýho auta!!!!" To o tom autu, už křičel a já se ho, už začínala opravdu moc bát, tak jsem udělala, co chtěl.

Nasedla jsem do jeho auta a Thomase tam jen tak nechala. Cítila jsem se hrozně, ale bála jsem se, že by mu Dan mohl nějak hodně, vážně ublížit, nebo dokonce i zabít. Nastartoval auto a po chvilce jsme vyjeli z toho lesa. Cesta probíhala v tichosti, vlastně jsem za to byla ráda, protože jsem s Danem ani mluvit nechtěla. Když jsme dorazili domů, tak první co jsem uviděla, byla Danova milenka vybíhající z našeho domu. Já se na Dana podívala tím nejhnusnějším způsobem, jak to jen jde a naštvaně odešla do našeho domu. Kolem brunetky jsem prošla tak, že jsem se na ni ani koutem oka nepodívala. Když jsem dorazila do naší ložnice, tak jsem si lehla na postel a nekontrolovatelně jsem začla brečet. Nenávidím ho a zároveň ho miluju, je to složitá kombinace, ale teď převládala nenávist. Nenávidím ho za to, jak se ke mě chová! Nenávidím ho za to, že spí s jinou! Nenávidím ho za to, že mi vzal svobodu!!!

Po asi hodině breku jsem se rozhodla udělat vážné rozhodnutí. Zavolala jsem si k sobě chlapy a řekla jim ať mi do volného pokoje přinesou peřiny a vše potřebné. Oni jej udělali a já si mohla zalést do svého pokoje. Nedokázala bych po tom všem s ním být v jedné místnosti, natož abych s ním ještě spala v jedné posteli. Ale měla jsem to v klidu, protože k tomu pokoji kam jsem se nově nastěhovala, je i koupelna.

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Když se Dan dozvěděl o mém přestěhování, tak hned vlítnul do mého pokoje a začal na mě řvát, co si to dovoluju se jen tak přestěhovat bez jeho souhlasu

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Když se Dan dozvěděl o mém přestěhování, tak hned vlítnul do mého pokoje a začal na mě řvát, co si to dovoluju se jen tak přestěhovat bez jeho souhlasu. Já se postavila s úsměvem na tváři a na to jsem mu řekla: ,,Aspoň budeš mít s tvojí milenkou soukromí a už to nebudete muset dělat na té posteli pro hosty." Za tuhle větu jsem dostala facku na pravou tvář. Sice to štípalo, jako blázen, ale nedala jsem to na sobě znát, provokativně jsem se na něj usmála a znovu se usadila na židli a začla si česat svoje dlouhé, blonďaté vlasy. On se tím pádem rozzuřil ještě víc a vrazil mi i na levou. Zase jsem potlačila slzy a nevšímala si ho. To ho nasralo úplně nejvíc, takže když odešel z mého pokoje, tak totálně třísknul dveřmi...

Pan Boss ✔ (Probíhá Obří Korekce)Kde žijí příběhy. Začni objevovat