❗Druhý díl na profilu❗
Přemýšleli jste někdy o tom, jaký bude váš svatební den? Já tedy ano, protože si musím vzít úplně cizího muže. V životě jsem ho neviděla, nic o něm nevím ani netuším, jak je starý a jak vypadá. Znám ho jen z mírného popisu méh...
Probudila jsem se asi půl desáté večer. Vstala jsem z postele a chtěla jsem se jít najíst. Cestou dolů jsem, ale slyšela dost divné zvuky z pokoje pro hosty. Trochu jsem otevřela dveře od toho pokoje a já viděla, jak si to tam Dan rozdává s tou brunetkou z naší svatby. Já věděla, že mezi nimi s největší pravděpodobností něco je, ale nečekala jsem, že by byl schopný to dělat v našem domě a obzvlášt, když ví, že jsem doma a můžu ho kdykoliv vidět. Nemohla jsem se na to, už dívat. Zavřela jsem dveře a běžela do ložnice. Svalila jsem se na postel. Brečela jsem do polštáře nejmíň dvacet minut. Trhalo mi srdce vidět Dana v posteli s jinou. Potom, co jsem ze sebe dostala všechny emoce, tak jsem se rozhodla udělat něco šíleného. Rozhodla jsem se utéct, budu se pořád schovávat, aby mě Dan nikdy nenašel a s tou brunetkou ať si klidně políbí prdel. Já nepatřím mezi ženy, co si od svých mužů nechají nevěru líbit.
Rychle jsem se šla obléct, oblékla jsem si teplé oblečení, protože Bůh ví, jak dlouho budu venku.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Zbalila jsem si ty nejdůležitější věci. Hlavně jsem nezapomněla na mojí tajnou platební kartu, takže o ní nikdo neví a Dan mě podle ní nemůže vystopovat. Mám na ni asi 10 milionů korun, takže by mi to mělo vystačit. Když už jsem měla vše zabalené, tak jsem popadla svůj batoh s těmi věcmi a šla dolů ke vchodovým dveřím. Kolem pokoje, pro hosty jsem to vzala, takovou rychlostí, že jsem ani nevěděla, že taková rychlá chůze existuje. Došla jsem ke vchodovým dveřím a vyběhla jsem ven. Danova ochranka si mě naštěstí nevšimla. Rychle jsem vylezla na zeď a seskočila jsem dolů. Jakmile jsem dopadla na zem, tak jsem běžela někam do neznáma. Běžela jsem, co mi nohy stačili. Postupem času mě začínalo šíleně píchat v boku, ale to mě nezastavilo, běžela jsem dál za svobodou.
Pak jsem si řekla, že si někoho stopnu, aby mě odvezl na letiště. Postavila jsem se k silnici a zastavila jsem, takové rodinné auto. Nějaká žena stáhla okénko, mile se na mě usmála a zeptala se. ,,Kam chceš odvést?" ,,Na letiště, jestli by to bylo možné prosím." Ona se usmála od ucha k uchu a řekla: ,,Máš štěstí, my tam zrovna jedeme taky, tak pojď." Vděčně jsem se na ni usmála a nasedla jsem. Cítila jsem se v bezpečí, protože to byl moc milí manželský pár s malým miminkem. Když jsme tam konečně dorazili, tak jsem vystoupila, poděkovala a šla si, co nejrychleji koupit letenku někam daleko odsud. U recepce byla moc milá, usměvavá paní. ,,Dobrý den, kam to bude?" Zeptala se mě, když jsem přišla na řadu. ,,Dobrý den, nejbližší letenku do Paříže prosím." Tajně jsem doufala, že odlet bude, už dnes. ,,Ano, paní právě se nám uvolnilo místo na let do Paříže, který letí za deset minut. Chcete tenhle let?" Oči se mi rozzářili štěstím a s radostí jsem vyjekla. ,,Ano, určitě!" Koupila jsem si tedy letenku a šla jsem se posadit do letadla, když jsme vzlítli měla jsem pocit bezpečí. Pocit štěstí, že jsem daleko od Dana.
Asi po 4 hodinách jsme dorazili na místo. Vystoupila jsem z letadla, vyšla z letiště a nadechla se čerstvého vzduchu. Pak jsem si stopla taxík a řekla mu ať mě odveze do nejbližšího hotelu. Šla jsem k recepci a řekla si o pokoj pro jednoho. Milí mladík mě odvedl do mého pokoje a tam mě nechal. Sedla jsem si na postel a povzdechla si. To bylo úplně poprvé za celou dobu, co jsem zaváhala jestli to byl dobrý nápad...
