Slouží jako můj zápisník, kam si budu poznamenávat kraviny a myšlenkové pochody vesměs se týkající Diabolik Lovers, protože občas se z těch věcí potřebuji vypsat. Také zde můžete najít různé novinky ze světa Dialovers.
Tak, konečně jsem tady s další smysluplnější kapitolou, a je o Shuovi, přesně jak jsem slíbila. Většinu věcí s největší pravděpodobností budete znát, ale... co kdyby?
Nuže, všichni víme, že Shuu je nejstarším synem Karlheinze a Beatrix, kterou si Karl vzal prostě jen proto, aby vyprovokoval Cordelii, která smráďata nechtěla.
Beatrix, ačkoliv druhá manželka, se své úlohy matky dědice Karlheinzova titulu zmocnila s obrovským nadšením a začala malého Shua drtit svými přehnanými nároky a přísnými zákazy, tak trochu jako Cordelie drtila Ayata. Na rozdíl od Cordelie, která ke studiu nutila Ayata mnohdy násilím, Beatrix na to šla chytřeji, ale neméně hnusně. Obratně svým synem dokázala manipulovat neustálým kladením na srdce, že je nejstarší a musí tedy dělat to, co od něj tento status vyžaduje, prostě v něm vyvolávala pocit viny pokaždé, když si náhodou dovolil kdesi zahálet.
Shuu měl svou mámu rád i přes všechny ty zákazy a příkazy, ale je jasné, že takhle malé děcko, které je obyčejně veselé a rádo hraje (...asi proto, že je děcko, heh), dlouhodobý tlak svých povinností prostě neunese a postaví se jim.
U Shua to vyústilo až v jeho útěk z domova. Nejen, že utekl ze zámku, ale i ze světa démonů/Podsvětí do světa lidí, kde se ztratil v lese a pouštěl slzičky a snople u jakési řeky, kde na něj narazil lidský kluk jménem Edgar (víme, známe). Tak nějak se skamarádili a to i přesto, že Edgar dal Shuovi jasně najevo, že zazobané aristokraty FAKT nemusí. Ale prý, že Shuu není tak strašný :D (Ach děti moje...*muck* )
Shuu se tedy vrátil domů a celkově se mu teď už plnily povinnosti lépe, když věděl, že „za humny" na něj čeká kumpán, se kterým může provádět neplechu, může se prostě chovat - světe div se - jako malé dítě a nemusí myslet na všechna ta „musíš" a „nesmíš". Dokonce díky Edgarovi získá poměrně dobré mínění o lidech, nebo alespoň pochopí, že ne všichni jsou jen chodící Jupíci, jak se učil od své matky v Podsvětí.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Edgar není žádný Jupík!!
Ale to by nebylo Dětství syna pana Karlaheinze™, aby se tahle idyla neposrala. Jednoho dne, když se Edgar a Shuu zase flákali po lese a vymýšlely ptákoviny, spatřili na obzoru obrovský požár. Edgar si rychle uvědomil, že to nejspíš hoří jeho vesnice a běžel na pomoc svým rodičům. No... moc z nich nezbylo, jak jistě víme. A málem toho moc nezbylo ani z Edgara. Ten sice přežil, ale to je pohádka na jiný večer. Shuu se pak po požáru vydal do vesnice, aby Edgara našel, ale našel tam akorát jakési na uhel ohořelé tělo v Edgarově věku, takže si rychle dal 1 a 1 dohromady a uvědomil si, že přišel o svého jediného kamaráda ;_;
Tenhle zlomový okamžik byl prvopočátkem hned několika zásadních bodů Shuovy osobnosti: strach z ohně, kterým trpí v i dospělosti, naprostá apatie k ČEMUKOLIV, a celkový problém s mezilidskými vztahy.
