Já Vlkodlak (Oprava !!)

Kapitola 11

Crrrrrrr
Opět ten zvuk mého největšího nepřítele budík!
Vstanu ,obléknu se,udělám raní hygienu a jdu do kuchyně ,udělám si snídani a slyším troubení. Vylezu tedy ven a tam stojí Cam s motorkou ,,Dělej" zařve na mě ,,Už jdu" zakřičím zase já.
Nasednu na motorku a jedeme do školy ,všichni na nás koukají jakoby sme byly duchové , Cameron jde odnést motorku ,mezi tím na mě všichni koukají vážně strašně divně...
,,Jdeme?" zeptá se Cam ,,Jo jdem" řeknu nejistě ,,Vidím že jsi nervózní,proč?" zeptá se mě Cam ,,Já nevím všichni na nás koukají jak na přízraky" Cameron se usměje a řekne ,,Ty máš přirovnání..No to je jedno... Ignorui je.." ,,Dobře "

Po prvních dvou hodinách sem šla s Camem na chodbu ,Cam mě objal a nejednou slyšíme ,,Cameron Black se zastaví v ředitelně"  ,,Co se stalo?" zeptám se Cama ,,Já nevím Sam ,ale jdi do třídy já přijdu jo?" Cameron zněl trochu nervózně ,nakonec hodiny přišel do třídy ,přišel k lavici a začal si zabalovat ,,Co?Co se stalo Came?" zeptám se ,ale on neodpovídá...
,,Came?!" ,,Sam promiň ,teď vážně nemůžu,vše ti vysvětlím pak" řekne a učitelka ho vede pryč ze třídy. Bez něj je ta škola utrpení... Konečně jdu domů..

,,Ahoj Sam,tak co Cameron? Může jít na tu večeři?" zeptá se mě táta hned co vejdu do domu ,,Je promiň já se ho zapoměla zeptat.. Ale skusím mu zavolat" odpovím mu a jdu do pokoje. Vezmu telefon a vytáčím Cama číslo..
Píp píp píp ,,Ahoj Sam"ozve se Camerona hlas ,,Ahoj, díky bohu že si to zvedl, co se stalo?" zeptám se ho ,,Máma je v nemocnici ,měla bouračku.. Ano vím všechny z mé rodiny potkává krásný osud...AUTO" řekne Cam sklesle  ,,Aaa Came... To snad ne? To je mi líto. Mám jet za tebou?Není dobrý aby si tam byl sám." ,,To je dobrý Sam,zvládnu to jen tu s ní zůstanu tak do středy možná dýl." ,,Dobře ,ale napiš mi alespoň ,nebo zavolej.." ,,Neboj se a už musím ahoj" a ozve se jen típnutí.

Sejdu do obíváku a řeknu ,,Tati já asi nikam nepůjdu a Cam nemůže ,jeho máma je v nemocnici." táta se otočí a řekne ,,No tak dobře no.."

V 7 táta odchází do restaruce na večeři..

Beru do ruky telefon a volám Camovi
Píp píp píp ,,Ahoj Sam" ozve se ,,Ahoj ,tak co?Jak je mámě? A kdy se uvidíme? " vyvalím na něj ,,Sam buď v klidu, mámě je líp už se probrala a to fakticky nevím možná ve středu to už snad půjdu do školy a doufám ze pustí i mámu" odpoví mi ,,Dobře" hlesnu ,,Sam?NEBOJ SE!" řekne znovu ,,Ale teď musím tak ahoj" řekne hned a zavěsí.
Já si jen sedu ke stolu a píšu úkoly,které nám učitelka stihla zadat 1minutu před zvoněním...

,,Aaaaaa to je nuuudaaa" řeknu si pro sebe ,no možná bych se mohla jít projít napadne mě.
Vyjdu ven a jdu do parku,sednu si na lavičku uprostřed parku,poslouchám písničky a do toho začnu přemýšlet.
Cítím poklepání na mém rameni,sundám tedy sluchátka a otočím se ,,Ahoj" řekne to,ale ten hlas? Odkud ho jen znám? ,,Ahoj" odpovím nejistě ,ono se to jen usměje a řekne ,,Jo aaha mám dojem že nevíš,kdo na tebe momentálně mluví" ,,Noo.. Už to tak je..." odpovím ,osoba vystoupí ze stínu a já jsem v údivu.