~Epilog~

627 34 1
                                    

Ležím v nemocnici a v ruce držím mé a Kevina dítě, maličkou Emili... Je kouzelná... Prostě je dokonalá... Už teď ji miluju! A Kevi také...

Po jednom roce.

,,Neroste nějak rychle?" zeptá se mě Kevin ,,Hele, vypadá na šetileté dítě...A údajně je jí rok... Co myslíš?" ,,Takže roste" ,,Jo" ,,Mami? Tati?" přijde za námi Emili se smutným obličejem  ,,Copak? Zlato?" zeptáme se jednohlasně  ,,Já jsem si zabila... Kisi" ,,Cože?" řeknu a běžím do jejího pokoje ,,Kevine!" křičím, když uvidím, malé morče, bez krve a s dvěma tečkami, od zubů na hrudi ,,Emili!" křikne Kevin ,,Já nevím, proč jsem to udělala... Ja nechtěla.. Ale cítila jsem jak tl srdíčko bije a ta krev jak koluje... Dostala jsem prostě chuť... " ,,Cože?"  ,,Kevine! Nekřič! Ona je jako ty!" zajásám ,,Super" ,,Ale mamika není jako ty... Z tebe necítím krev, z ní ano" řekne a to mi docela nažene strach, něco takové slyšet...  ,,Bude jako já neboj se" řekne Kevina a usměje se na mě...

Několik dní na to jsem se stala upírem.... A žijeme spolu šťastně... Daleko od lidí...

Konec...

Já Vlkodlak (Oprava !!) Kde žijí příběhy. Začni objevovat