Já Vlkodlak (Oprava !!)

Kapitola 6

Ráno jsem vstala jako každý den. No po pravdě konečně sem vstala normálně a nezaspala jsem. Vzala sem si croptop a kraťasy, udělala  sem si chleba s nutelou a uviděla sem papírek na lince.

V papírku stálo : Samantho , musel sem naléhavě do práce. Táta.

Vzala sem tedy batoh a šla do školy. ,,Proč na mě všichni tak koukají?" říkám si pro sebe, najednou ke mě přiběhne Tom Adams a třese mi rukou. Já na něj jen nechápavě hledím a řeknu ,,Proč mi třeseš rukou?" , on se jen usměje a řekne ,,Všichni tě tu obdivují ,že se někdo rozhodl dát těm dvoum  fůriím přes hubu." Stále jen nechápavě hledím a říkám si v duchu ,,Jak se to všichni dozvěděli?!"
Jdu do třídy a tam vidím jak mě Nikolas napodobuje, když si mě všiml tak se zarazil a čekal že mu ji taky natáhnu jako Dianě a Kate.
,,Co to jako děláš? " ptám se ho ,,Promiň já nechtěl" ,,Jo takže nechtěl?!Já tě taky právě nechci uhodit!" říkám naštvaně. Najednou cítím něčí ruku na mém rameni a doufám že to není učitelka , otáčim se a naštěstí je to Alex. 
,,Ahoj Alex" říkám. Kouká na mě s údivem v očích a říká ,,Samantho klid,hlavně buď v klidu jo?Jdi si sednout do lavice a nerozčiluj se prosím.Nemuselo by to dobře dopadnout." Já ji tedy poslechu a jdu si sednout. Zvoní na hodinu a já nevnímám učivo, přemýšlím nad tím co řekla Alex. Jak jako že by to mohlo špatně dopadnout?
O poslední přestávku mluvím s Alex ,,Hele Alex máme docela dost úkolů, nechceš si je jít udělat k nám? Jako za starých časů?" Alex jen řekla ,,Jo dobře ,tak já s tebou půjdu rovnou ze školy" a já jen přikyvuji na souhlasu.

Konečně začne zvonit zvonek. Zbalím si věci a jdu s Alex k nám.  Došli sme s k nám ,,Alex?? Co si myslela tím že by to nedopadlo dobře? Kdybych se ..neuklidnila?" ,,No víš ,někdy když má vlkodlak nervy no prostě když je naštvaný a je v lidské podobě tak se může proměnit do vlčí podoby a tu osobou jež vlka naštvala klidně i zabít". ,,To snad ne!A jak to můžete všichni ovládat?? A jak to mohla ovládat máma?Všichni ji štvali v jednom kuse!?" ,,Hele ,nechtěla si abychom si napsali úkoly?" řekla Alex s trošku naštvaným tónem
,,Dobrý, dobrý nebuď naštvaná!" Alex se jen ušklíbla a vytáhla z tašky učení. Po hodině a půl, musela Alex domů.
Naštěstí jsme měli do 11 : 40 takže stíhám tu schůzku s cameronem.

,,Měla bych vyrazit" špitnu si pro sebe. Jdu do parku a Cameron tam už čeká ,,Ahoj Came" řeknu s nadšením. ,,Ahoj Samantho,jak je? A co třeba někam zajít?Třeba na pizzu?"řekne zběsile, já na něj jen nechápavě hledím a on řekne ,,Je promiň asi sem moc rychlej co? No jen nechci být v parku je to tu divné , vím já jsem taky divnej protože sem ti nabídl že se sejdeme tady." ,,Prosimtě zpomal, desíš mě to za 1 za 2 klidně půjdu na pizzu a za 3 nejsi divnej" odpověděla sem.
Když vyjdeme z parku má první otázka je ,,A jak se tam chceš dostat?Autobusem?Pěšky?"
Cameron se jen usměje a ukáže na motorku která stojí u chodníku ,,Heh tak to je dobrej fór.Takže busem?" řeknu s výbuchem smíchu , Cameron se na mě divá jako kdybych udělala něco hodně špatného ,,Co??Počkat ty to myslíš vážně?To snad ne?Já na týhle věci nikdy neseděla!A nehodlám se na tom zabít!" říkám trošku naštvaně. Cameron se na mě dívá jak na debila  ,,Ano myslím to vážně.Nikdy??No tak je na čase aby si to zkusila!Neboj se mám to pod kontrolou." říká s úsměvem od ucha k uchu.
Jako vždy odstoupím od mého názoru a na tu věc nasednu, projíždíme se městem a konečně dorazíme  k pizzerii , Cameron objedná šunkovou, nakonec sme ji dojedli a Cam se mě ptá ,,A chceš odvést i domu, na tom dle tebe ďábelském stroji??" já se jen usměji a odkývu mu to.

Přišla sem domů , ale nikdo tu není , tak zavolám do ticha ,,Haló ??Tati??Jsi doma??" nikdo se neozýval. ,,Kde mám mobil?" pomyslela sem si. Hrabu se tedy pro něj v kapse , konečně sem ho našla a hned vytáčím číslo táty.. Ozvou se 3 zapípání a najednou to někdo zvedne ,,Ahoj Samantho, promiň že sem nezavolal ,nebo nenapsal zprávu.. Musím tu zůstat déle"
Oddechla sem si že slyším jeho hlas ,,Samantho?? Halo??Jsi tam??Samantho??" najednou začal táta vyšilovat ,,Jo neboj se jen jsem ráda že jsi v pořádku" odpověděla jsem ,,Neboj se o mě,ale teď už musím ahoj"řekl a zavěsil.
,,O tátu nemusím mít už starost" řekla sem si a šla spát.