Ona byla led a on čepel

Čtvrtek 4.12.

Nevím proč, ale dneska jsem neměla vůbec náladu. Chtěla jsem prostě strávit den v posteli, zachumlaná až po krk v peřině, koukat na romantický filmy, jíst zmrzlinu a pobrečet si u toho. Bohužel jsem do školy musela, mohla jsem dělat, že jsem nemocná, ale máme ZSV a píšeme tam test, kterej bych si potom musela dopisovat, což se mi nechce. Každopádně do školy jsem jela autem, protože taťka šel do práce pěšky, auto bylo volný a já jsem dneska neměla náladu chodit mezi moc lidma.

ZSV jsme měli druhou a třetí hodinu. Mám ZSV ráda, protože máme mladou učitelku, který je 25, takže nám rozumí a je na nás příjemná. Většinou látku probíráme tak, že o dané věci spíš diskutujeme a pak si zapíšeme něco málo do sešitu. Dnešní test byl na téma smrt. Byl to spíš takovej dotazník, než test. Ono taky, co se chcete učit o smrti?
Učitelka se nás v testu ptala spíš na naše názory, jako třeba, jaká smrt je podle nás nejhorší a naopak nejlepší, nebo jak obecně vnímáme smrt, nebo taky třeba, jak bychom chtěli umřít. Musela jsem se zasmát nad otázkou: Měli jste již někdy pocit, že chcete umřít, nebo že umíráte?
Moje odpověď? Pokaždý, když zvoní budík...
Svým uchechtnutím jsem upoutala pozornost Luka, kterej nečekaně seděl přede mnou. Trochu se pootočil a na chvíli na mě pohlédl, jen jsem nadzvedla obočí, aby to vypadalo jako otázka, proč na mě kouká. Jen se usmál a zavrtěl hlavou, pak si zase sedl normálně rovně.

Nechápala jsem jeho chování, nechápala jsem jeho úsměv a jeho pohled. Trochu jsem se ztrácela v tom, o co se snaží. Snaží se mě přesvědčit, že je škoda, že se moc neznáme a proto se ke mě teď chová docela mile? I přesto, že já se k němu chovám, jako že mě totálně nezajímá? Jsem docela dost zmatená, možná to bude tím, že jsem se od rána ještě dostatečně neprobudila a nebo se mi to jen zdá. Zatřepala jsem hlavou, abych si odpočinula od mých myšlenek a vrátila jsem se k testu.

Ve škole jsme končily dvouhodinovkou těláku, bohužel, naše tělocvikářka byla nemocná a tak jsme musely mít spojenou hodinu s klukama a jejich učitelem. Problém byl v tom, že já toho učitele přímo nesnášela. Byl sice docela mladej, ale tím pádem i docela perverzní prase, lituju všech holek, co si dneska na tělák vzaly úplý kraťasy, z kterých jim lezla půlka prdele. Já naštěstí byla chytrá a na tělák jsem si vždycky brala tepláky.
Učitel se rozhodl, že se namixujeme do smíšených družstev a budeme hrát přehazku. V každým týmu bylo šest lidí a já měla zrovna to štěstí, že jsem skončila v jednom týmu s Lukem a Bellou, což mi připomíná ten obrázek s mouchama, co mi včera posílala Alisha. V našem družstvu už žádná jiná holka nebyla, což bylo taky vážně super. Měli jsme si vybrat jednoho kapitána, u nás samozřejmě Bella navrhla Luka. Vlez mu ještě hlouběji do zadku třeba...
Kapitáni si šli losovat, kdo s kým bude hrát a mi ostatní jsme zatím měli vymyslet to, jak se postavíme do pole.

V našem týmu byl také John, Adam a Mike, stoupla jsem si vedle nich a jen tiše zírala okolo, do tý doby, než okolo nás neprošla Bella. "To na sebe nastříkala celý balení deodorantu?“ s dávivým pohledem se nás zeptal Mike, když byla Bella dostatečně daleko.

"Jo, smrdí, jak ruská děvka,“ usmála jsem se.

Kluci se začali smát. "Ty víš, jak smrdí ruská děvka?“ zeptal se se smíchem Adam.

"To říká můj táta, ale jinak jo, vím jak smrdí ruská děvka,“ promnula jsem si oči protože mě od smíchu začaly trochu pálit.

"Proč řešíte, jak smrdí ruská děvka a odkud víš, jak smrdí?“ přisral se do našeho rozhovoru i Luke, tím pádem k nám přicupitala i Bella. Když si stoupla vedle Johna, neudržel se, dal si ruku před nos a vypukl v záchvat smíchu, já s klukama jsme se k němu po chvilce přidali, protože to nešlo vydržet. Bella s Lukem na nás koukali jak na totální kretény, ale nám to bylo momentálně jedno.

"Kurva, mě normálně tečou slzy od smíchu,“ zanadávala jsem.

"Neasi, mám pocit, že mě bolí až za očima,“ promnul si oči Adam.

"Každopádně to byste se divili, ale většina ruských krasobruslařek, se kterýma jsem se setkala, byly kurvy. A navíc, když jsem byla v Rusku, tak jsem jich tam pár potkala a smrděly přesně takhle.“ odpověděla jsem směrem k Adamovi, Johnovi a Mikovi. Luka s Bellou jsem úplně odignorovala, ačkoliv jsem na svých zádech cítila Lukův pohled.

Nakonec jsme skončili druhý ze čtyř týmů, protože soupeři rychle poznali, že Bella je dost marná a neumí chytat. Bylo mi z ní docela smutno. Po škole jsem musela na trénink a po tréninku jsem rychle nasedla do auta a jela na poštu, protože mi přišly ty lístky a i ty dárky pro bráchu. Na poště bylo klasicky hrozně moc lidí, přestože bylo už asi půl šestý. Domů jsem se dostala až asi o hodinu později a to jsem si musela udělat věci do školy, takže jsem nad tím seděla asi do devíti. Pak mi však napsal Will.

Wilík: Naši jedou na víkend pryč, tak mě napadlo, jestli bys u nás třeba nechtěla přespat..😅

Tia: Ráda bych, ale v neděli ráno musím jet do Osla na to focení, jak jsem ti o něm říkala 😶

Wilík: A jo, úplně jsem na to zapomněl.. a co kdybych ze soboty na neděli přespal já u vás a ráno bych šel zase domů 😊

Tia: To by asi šlo 😉 Hele jdu si dát sprchu, kdyžtak se domluvíme zítra ve škole, jo?

Wilík: Fajn, zítra 😘