Ona byla led a on čepel

Pondělí 1.12. -2.část

Po dvou třídnických hodinách byla přestávka na svačinu. Tu druhou hodinu jsme se každej museli představit, aby nás Luke alespoň trochu znal. Vypadalo to fakt, jako na protialkoholní terapii.
Ve dveřích se objevil Will, můj přítel, což mi vykouzlilo úsměv na tváři.

"Ahoj," pozdravila jsem ho.

"Ahoj, nemáš věci na rýsování?" V našem rozhovoru bylo takové zvláštní napětí, ale moc jsem tomu nevěnovala pozornost.

"Jo, nějaký jo," odpověděla jsem mu a začala jsem se hrabat v tašce, abych nějaký našla. Nakonec jsem našla pravítka a dokonce i kružítko, o kterým jsem si myslela, že jsem ho ztratila.

"Díky, dneska nemáš čas, co?"

"Ne, mám volno až ve středu," trochu smutně jsem se pousmála. Poslední dobou na sebe čas nemáme vůbec, což on potvrdil tím, že ve středu má nějaké zařizování. Chtěla jsem se zeptat jaké, ale vymluvil se, že už bude muset jít.

"Hele, vy jste se nějak pohádali?" zeptala se Alisha, která celou dobu seděla vedle a v tichosti nás poslouchala.

"Ne, proč myslíš?"

"Nevím, choval se docela divně."

"Hm, to bude asi tím, jak je nemocnej. Většinou bývá otrávenej, když nemůže trénovat," vysvětlila jsem jí.

Ze školy jsem šla rovnou na stadion. Zatlačila jsem na těžké prosklené dveře a proklouzla jsem dovnitř, nedalo se říct, že vevnitř bylo teplo, ale venku bylo hůř. Byla jsem v menší chodbě, napravo se nacházelo okénko, kde se kupují lístky a nalevo byly pootevřené dveře, za kterými byl takový kabinet správce a zaměstnanců. Jemně jsem zaklepala na ony dveře a s úsměvem pozdravila pana Terrika, správce.

"Dobrý den, můžu si vzít klíče od šatny?" zeptala jsem se.

"Šestka, jako vždy? Vezmi si je z háčku Tiano," mile se na mě podíval, když zvedl oči od křížovky. S poděkováním jsem si vzala klíče a otevřela jsem další dveře, za kterými se nacházela, teď naprosto vyleštěná, ledová plocha a tribuny. Zahla jsem doprava a z boku tribun jsem vlezla jakoby pod ně. Šatny se totiž nacházely pod tribunami. Dlouhou chodbou jsem prošla až ke dveřím, které se pyšnily cedulí s číslem šest a nápisem Krasobruslení ženy.

Věci jsem si dala na lavičku a bundu jsem pověsila na háček. Vzala jsem si na sebe teplé vysoké ponožky, zateplené legíny v černé barvě, které na sobě měly tři modré pruhy šikmo po nohavicích. Poté uplé termo triko, také černé, přes které jsem si dala ještě volné šedé tričko s krátkým rukávem. Z termo trika mi tedy byly vidět jen rukávy, vše jsem to zakončila tím, že jsem si vlasy stáhla do uhlazeného culíku.
Měla jsem ještě asi půl hodiny, protože mi trénink začíná ve tři. Nandala jsem si tedy ještě tenisky, které nosím sebou, protože venku už nosím normálně zimní boty, a šla jsem se vedle tribun a ledu rozhýbat. Ve dveřích jsem se střetla s Bibi, je to asi devítiletá holčička, strašně milá a krásná, říkám vám, že tahle holka by se v budoucnosti mohla živit modelingem. Každopádně spolu s Bibi máme vystoupení na takové vánoční akci, co se bude pořádat asi 22. prosince zde na stadioně.
Ve tři přišla naše trenérka a my jsme mohly začít s tréninkem.

Náš trénink měl končit v pět a protože hned po nás mají trénink hokejisti, asi od půl páté se tu všichni začali scházet. Místo toho, aby se šli převlíct a rozhýbat se, sedli si na tribuny a pozorovali nás. Nebylo mi to moc příjemný a myslím, že ani Bibi z toho nebyla nadšená, protože se tvářila tím stylem ala zabijte mě. Musela jsem se nad tím zasmát. A napadlo mě, že bych měla taťku upozornit na to, aby klukům trochu vynadal za to, že nic nedělají. Abyste to pochopili, můj táta dělá trenéra hokejistům.

"Fajn holky, pustím vám hudbu a zkusíte si ještě jednou tu společnou sestavu," zavelela Mitchell, naše trenérka.

"Nechci to jet před nima," řekla mi tlumeným hlasem Bibi, když jsme vedle sebe bruslily na své pozice.

"Já taky ne, ale to zvládnem!" pobídla jsem ji a společně jsme si tleskly, čímž jsme na sebe nechtěně upoutali pozornost kluků, kteří nás začali povzbuzovat. Otočila jsem se, abych viděla, kdo všechno tam je. Vycházela jsem s klukama dobře, Will hrál taky s nima, byl dokonce kapitán, ale teď je nějaký nemocný. Co mě překvapilo bylo, že na tribuně seděl i Luke a pozoroval nás taky, když jsem se na něho podívala, měla jsem pocit, že mi kouká přímo do očí. Raději jsem se otočila a soustředila jsem se na to, co mám dělat, protože Mitchell už zprovoznila repráky. Snažila jsem se z hlavy vytěsnit všechny ty lidi, co právě teď byli za mými zády, naštěstí jsem vždy v sestavě dopadla dobře a podařilo se mi nespadnout, nechci se před klukama ztrapnit.

Po potlesku od kluků Bibi odešla za mantinely, na území střídačky, a já si měla zopakovat mou sestavu, kterou pojedu na soutěži již tuto sobotu. Nebyla to zas tak těžká sestava, šlo tam spíše o piruety, těžší skoky tam byly jenom dva i tak jsem ale byla ráda, že jsem to zvládla odjet bez chyby. Všimla jsem si, že za mantinelama už stojí taťka s úsměvem na tváři, i Mitchell měla úsměv na tváři, i Bibi a vlastně i kluci. Přišlo mi to hrozně divný, to jak se všichni usmívali, proto jsem radši zajela k okraji ledu a vlezla do území střídačky.

"Šlo ti to, jsem na tebe hrdej," usmál se táta a dal mi pusu na čelo.

"Díky, tohle není tak těžká sestava," zasmála jsem se začala jsem si sundávat brusle. I po těch letech mi ten pocit, když si po dvou hodinách sundáte brusle z nohou přijde, jako ten nejlepší pocit na světě.

"To nevadí, že není těžká, hrdej jsem na tebe i tak." Tohle přesně na tátovi miluju, to že je na nás s bráchou hrdej, i za ty největší pitomosti, to že za náma stojí a záleží mu na tom, aby nám bylo dobře.
Vydala jsem se do šaten s klukama za zádama, protože je taťka popohnal, že mají pět minut na to, dostavit se do tělocvičny, která byla hned vedle stadionu a tyhle dvě místnosti byly vzájemně průchozí.

"Nezmínila jsi se, že děláš krasobruslení," ocitl se vedle mě Luke.

"Ty ses nezmínil, že jdeš na trénink už dneska."

"Ty ses nezmínila, že je tvůj táta trenér," chtěla jsem mu odpovědět, ale do našeho rozhovoru se vmísil Max.

"Vy oba jste se nezmínili, že se znáte."

"Známe se ode dneška a vlastně se ani neznáme," namítla jsem.

"A to je ta škoda, vlastně se ani neznáme," řekl zase Luke. Byli jsme už u mý šatny, proto jsem vzala za kliku a se slovy: „ Uvidíme, jestli to je škoda..." jsem zaplula do šatny.

Nahoře v médiích, jak si představuji Willa a video, jak vypadá Tianina sestava.