Ona byla led a on čepel

Sobota 20.12.

Luke

Abych byl upřímný, byl jsem z dneška trochu nervózní? Nevěděl jsem, jestli to Tia včera udělala jenom proto, protože neměla co dělat, nebo jestli to pro ní něco znamenalo. Pro mě to totiž něco znamenalo a doufám, že i pro ní ano. Bál jsem se toho, že si před noc uvědomí, co se vlastně stalo a naštve se na mě, nebo že nebude naštvaná, ale bude dělat, jako že se nic nestalo. Tenhle strach mě ale přejde, když ji spatřím, jakmile vejde s Colem na stadion. Společně se něčemu smáli a já z ní nemohl spustit oči.
Jakmile se rozhlédla kolem a naše pohledy se střetly, věnovala mi ten nejhezčí úsměv, co jsem u ní viděl. Nebyl to úsměv, jako její ostatní úsměvy, tenhle byl něčím speciální, nedokážu říct čím, ale něco zvláštního tam bylo.

"Ahoj," pozdravila nás s úsměvem, když se odpojila od Cola a přišla k nám. Tím my myslím mě, Robina a Maxe. Jak jinak, že?

Všichni jsme ji pozdravili a Max s Robinem nám začli vyprávět nějakou historku, ale já ani Tia jsme je moc neposlouchali. Jenom jsme stáli naproti sobě a vždycky jsme se na sebe chvíli usmívali, potom, jako by nám to přišlo trapný, jsme oba sklopili pohled k zemi a takhle se to opakovalo pořád dokola, až jsem to nevydržel a musel jsem se začít smát. Naštěstí mě v tom Tia nenechala samotného a smála se taky. A tak jsme se tam, jako totální blbci, bezdůvodně smáli a nikdo okolo nás to nechápal. Max s Robinem na nás koukali, jako bychom právě přiletěli na zem za pomoci Ufa a zmateně se nás ptali, co se děje.
Náš smích ovšem ukončilo hlasité bouchnutí dveří a mužský smích, který, jak jsme po pár vteřinách zjistili, se linul z úst Williama, který přišel s Dustinem. Všiml jsem si, jak se Tia vedle mě napla, nebyla ráda, že je tady a já jí naprosto chápal. Zajímalo by mě, co tu vůbec dělá. Technicky vzato, už není členem týmu, protože oficiálně oznámil svůj odstup, takže by tady být neměl. Když si všiml naší partičky, jeho smích přestal, ale dělal jakože nic.

"Jsem rád, že jsme se tu všichni takhle sešli," ozval se stadionem silný hlas Erika. Vedle něj stála i Tianina trenérka, ten kluk, co s ní trénoval minulý týden a poté taky pan Terrik a pan Hool, který trénoval mladé hokejisty.

"Na začátek bychom vás chtěli poprosit, abyste se rozdělili do dvou skupin. Poprosím malé hokejisty a i mé malé holky, kromě Bibi, aby se vydali tady s panem Hoolem a Paulem vedle do tělocvičny. Vy ostatní zůstaňte tu," pokračovala Tianina trenérka.

Když všechny děti odešly, Erik se vrhl do vysvětlování. Celou akci měla začít sestava Tii a té Bibi, protože musíme mít něco, čím to celé zahájíme. Poté pustíme na led lidi, co se přijdou podívat. Nedokázal jsem si představit, jak moc lidí sem může přijít, proto jsem se zeptal Tii, která se během Erikova proslovu lehce opřela bokem o ten můj. Vlastně se mě skoro nedotýkala, protože nás dělily naše obří zimní bundy, i tak jsem ale viděl, že Will si toho všiml a probodl mě nepříjemným pohledem, který jako by mi jasně říkal, ať se od ní držím dál. Smůla hochu, už není tvoje a i kdyby byla, nedržel bych se dál. Na ní je totiž něco, co vás naprosto uchvátí a nutí vás to, být neustále s ní.

Na stadioně jsme byli zhruba dvě hodiny, takže tak do poledne. Jak jsme měli naplánováno, šel jsem poté s Tiou péct. Cole šel s nějakýma klukama na pizzu a my s Tiou jsme se vydali do obchodu, protože bylo potřeba koupit ještě nějaké suroviny.
Když jsme přišli k nim, rychle jsme se něčeho najedli, abychom neměli hlad a mohli jsme se vrhnout do pečení.

"Říkala jsem si, že bychom mohli začít perníčkama, protože je potom musíme ještě nazdobit," otočila se ke mě, když si uvázala kuchyňskou zástěru, samozřejmě s vánočním motivem.

"Pěkná zástěra, kuchařinko!"

Tia mi věnovala úšklebek: "Taky pro tebe nějakou najdeme, to se neboj!" Nakonec jsem tedy skončil v zástěře s obrázkem žirafy. Připadal jsem si celkem trapně, ale vypadalo to, že Tie bylo úplně jedno, že mám nějakou zástěru se žirafou.