Pátek 19.12.

604 21 0
                                    

Adam byl dárkem značně pobaven. Vysloužila jsem si od něj děkovné obejmutí. Jak jsem zjistila, mě dávala dárek Lucy, moc jsme se nebavily, ale dala mi nějaké vánoční dekorace, ponožky a dobroty, takže tím nikdy nic nezkazíte.

Po škole jsem se s Lukem vydala na nádraží, kam měla dojet jeho máma se Cindy, jak jsem se dozvěděla, že se jmenuje Lukova sestřička. Když jsme společně odcházeli že školy, vysloužili jsme si úšklebek od Alishy, protože spolu prý trávíme poslední dobou až moc času. Sice je to asi pravda, ale proč ne?
Chvíli jsme čekali před hlavním vchodem, dokud nepřijelo černé auto a Luke se k němu nerozešel. Já jsem se pomalým krokem vydala za ním, abych nevypadala, že se chci cpát do jejich rodinných shledání.

"Luku!" vyběhla z auta holčička s copánky a rozběhla se směrem do Lukovi náruče. Ten jí lehce chytil a zatočil s ní ve vzduchu. Za pár sekund vylezla z auta i žena, zřejmě Lukova máma. Nebyli si moc podobní, Luke byl celý jeho táta, možná jen úsměv měli stejný s mámou.

"Ahoj mami," objal ji rychle Luke, když ho Cindy pustila. Když se rozhlédla kolem a všimla si mě, její očka jemně zazářila nadšením. Viděla jsem, že se chtěla rozejít směrem ke mně, ale zastavil jí hlas její mámy.

"A kdopak je tohle, Luku?" zvedla svůj pohled ke mně a přejela si můj obličej. Snažila jsem se o mile vypadající úsměv, ale přišlo mi, že se usmívám strašně křečovitě a že to je strašně vidět.

"To je-"

"Tiana Aldridge, ráda vás poznávám," představila jsem se a natáhla jsem jejím směrem promrzlou ruku.

Ona si mě přeskenovala očima od hlavy až k patě a poté mou ruku přijala. "Harroldová, těší mě. Nevím proč, ale mám pocit, že jsem tvé jméno už někde slyšela," zadívala se mi zkoumavě do očí. Nevěděla jsem, co na to říct, naštěstí nás ale zachránila Cindy.

"Tiana je krasobruslařka, možná proto, mimochodem, já jsem Cindy," ozval se její hlásek. S úsměvem jsem přesunula můj pohled na ní. Byla vážně sladká.

"Já vím, včera jsem o tobě dost slyšela," lehce jsem se zasmála a podívala jsem se na Luka, kterému na tváři hověl spokojený úsměv. Zase ty roztomilé ďolíčky. Jak to sakra Harroldovi udělali, že jejich děti dokážou být tak roztomilé?

"Luke se nezmínil, že si našel dívku," usmála se na nás paní Harroldová. Automaticky jsem ji úsměv opětovala, pak mi ale došlo, co vlastně řekla, takže jsem se jí to okamžitě snažila vymluvit: "My-"

"My spolu jsme vlastně jenom pár dní, takže proto to nevíš," skočil mi do řeči Luke a rychle mě objal okolo pasu. Chtěla jsem protestovat, ale věnoval mi prosebný pohled, kterým jako by mě prosil, ať spolupracuji. Všimla jsem si, že stejně pohlédl i na Cindy, která už chtěla otevřít pusu, jakmile si ho ale všimla, pusu zase zavřela a mrkla na něj.

"No, pár dní no," nervózně jsem se usmála. Musela jsem vypadat, jako totální debil.

"Aha, ráda jsem tě poznala Tiano, ráda bych s vámi strávila nějaký čas, ale bohužel budu muset jet. Cindy, buď hodná a nezlob tátu, večer si zavoláme, ano?" Poté se s námi rychle rozloučila a odjela. Jakmile její auto zmizelo z našeho dohledu, odtáhla jsem se od Luka a dala jsem mu pořádnou ránu do ramene.

"Zbláznil ses? To jsi prostě nemohl říct, že jsme jenom kamarádi?" zvýšila jsem na něj mírně hlas, ale cítila jsem, jak mi cukají koutky.

I jeho koutky se zvedly do uličnického úsměvu a v očích se mu zrcadlilo pobavení. "Promiň, ale věř mi, že je jednodušší jí říct, že jsme spolu, než jí složitě vysvětlovat, že jsme jen dobří kamarádi."

Ona byla led a on čepelKde žijí příběhy. Začni objevovat