Ona byla led a on čepel

Úterý 2.12.

Kromě toho, že jsem ráno málem zaspala, se dopoledne nic moc nestalo. Ve škole jsme poslouchali hrozně chytrý kecy učitelů, jak se zdá Luke má pocit, že se musíme nutně kamarádit a snaží se mě přesvědčit, že je škoda, že se skoro vůbec neznáme a navíc Alisha je nemocná, takže mě tu nechala samotnou... jakoby fakt díky.

Myslím, že školu můžeme přeskočit a proto jsme teď opět na stadioně. Trénink jsem měla od tří pouze do čtyř, protože dneska jsem měla trénink zaměřený na skoky. Po mě mají trénink opět hokejisti, takže se tu od půl čtvrtý začali opět scházet a sledovali můj trénink.

"Doteď jsme dělaly pouze flipy a lutzy, takže teď tu půl hodinu dáme trojitý axely a salchovy!“ zavelela Mitchell.
Hm, super. Dneska jsem vstala levou nohou, takže jsem na sebe zvědavá. Mitchell mi pustila nějakou hudbu, ale jen potichu, aby byla jen do pozadí. Na axela se najíždí pozadu, avšak skáče se zepředu a dopadá se dozadu. Je to asi ten nejtěžší skok, co v krasobruslení je, ale pokud ho máte v sestavě a skočíte ho dobře, znamená to pro vás hodně bodů. Dvojitý axely zvládám, ale trojitý? To znamená, že musíte vyskočit a ve vzduchu se třikrát protočit dokola.
Nebylo divu, že po prvním pokusu jsem skončila na zemi, čímž jsem na sebe upoutala pozornost. Neříkala jsem náhodou včera, že se před klukama nechci ztrapnit? To se mi to teda daří...

"Jseš tam pomalá Tiano, nestihla ses dotočit, takže vstávej a znovu,“ zavelela Mitchell. Radši jsem se zvedla, protože mi začínaly mrznout záda, na kterých jsem momentálně ležela. Při druhém pokusu jsem se sice stihla přetočit, ale měla jsem takový nejistý dopad a bylo to až moc očividný, což na soutěžích nesmí být. Dělala jsem několik pokusů, ale upřímně? Byla jsem častěji na zemi, než ve vzduchu. U salchovů to samé, salchovy se skáčou zezadu a taky se dopadá po zadu, jinak je to velmi podobný skok jako axel.

"Fajn, je celá, končíme. Musíme na tom zapracovat Tiano, pokud chceš na mistrovství, tohle bude důležité. Dej si prosimtě v hale cvičení na kondičku a pořádně se protáhni!“ udělala mi proslov na konci tréninku Mitchell. Měla jsem chuť ji poslat do prdele, mám ji ráda, ale momentálně jsem byla nasraná na sebe a já když jsem nasraná na sebe, tak jsem hnusná i na ostatní. Udržela jsem se a s rozloučením jsem odjela z ledu a začala jsem si sundávat brusle. Na stadioně už byl Erik, trénuje s taťkou hokejisty, kterým právě něco říkal. Normálně poslouchám cizí rozbory dost ráda, ale momentálně mi v hlavě lítaly myšlenky o tom, že jsem úplně neschopná, takže jsem jejich rozhovor ignorovala.

"Dneska jsi vstala špatnou nohou, že se ti nedaří?“ objevil se vedle mě Luke, když jsem se přezula a chtěla jsem jít do šatny. Okolo nás byli i ostatní, zřejmě je Erik poslal taky do šatny.

"Jestli chceš mít chytrý kecy, tak je rychle spolkni a neser se do mě!“ spražila jsem ho pohledem a třískla jsem za sebou dveřma od šatny. Jo, říkám, že jsem hnusná i na ostatní.

V šatně jsem si sundala triko s dlouhým rukávem a nechala jsem si na sobě jenom to s krátkým. Obula jsem si tenisky, vzala jsem si s sebou švihadlo a láhev s vodou a vyrazila jsem do tělocvičny. Když jsem tam přišla, kluci co tam momentálně měli taky kondiční trénink, teda zatím se jen rozcvičovali, si mě bohužel všimli okamžitě, jakmile jsem překročila práh.

"Můžu si půjčit támhle ten roh?“ zeptala jsem se Erika a ukázala na ono místo.

"Jasně, pokud mi je nebudeš rozptylovat,“ zasmál se Erik, ačkoliv se mi momentálně smát nechtělo musela jsem se zasmát taky.

"Myslím, že to úplně nehrozí,“ usmála jsem se a odebrala jsem se do, teď už mého, rohu.

Naschvál jsem si vybrala roh, co byl od hokejistů nejdál. Oni zabírali jednu půlku tělocvičny, takže jsem šla přesně na tu druhou. Rychle jsem se protáhla a mezitím jsem vymýšlela, co komu koupím za dárky na Vánoce. Dárek pro bráchu už mám objednaný, takže už jen čekám, až přijde. Objednala jsem mu knihu a napodobeninu dresu jeho oblíbeného hokejisty a protože jsem byla jedna z prvních objednávajících, mám to i s autogramy. No a ještě jsem v předprodeji koupila čtyři lístky na zápas bráchova a taťkova oblíbeného týmu. Takže to je i dárek pro taťku, pro kterého určitě koupím ještě nějakou detektivku, které miluje.
Pro Willa zatím nic nemám, nějak mě zatím nenapadlo nic vhodného. Alishe už mám vyhlídlý skvělý svetr, kterej určitě doplním spoustou jídla, protože my prostě MILUJEME jídlo. No a pak zbývá už jen mamka, mamce je lehké vybírat dárky, zvlášť té mojí. Moje máma miluje vaření a pečení, zároveň ve volném čase ráda chodí plavat, miluje oblečení a módu, ale taky ráda chodí na různé koncerty a představení. Takže pro mamku mám objednané plavky, mám koupenou něco jako permanentku do bazénu na rok, a nějaké ty měkké dárky nesmí chybět.

Mezitím, co jsem přemýšlela nad Vánocemi, kluci začali skákat přes švihadlo. No, nevím, jestli se tomu dá říkat skákání, vypadalo to spíš jako dvacet unavených hyjen překračujících nějakej ostnatej drát. Fakt to vypadalo, že za minutu to švihadlo přeskočí tak maximálně třicetkrát. Navíc Erik jim k tomu dovolil pustit si písničky, bohužel vybrali písničky s docela pomalým tempem, takže je to moc nenakoplo. Zvedla jsem se a do uší jsem si nandala sluchátka, používala jsem bezdrátový sluchátka, který se s mobilem propojili přes bluetooth, ale protože jsou bezdrátový, nikde mi nezavazí kabely, ale zároveň ty sluchátka dobře drží v uších. Pustila jsem si hodně rychlý písničky a pustila jsem si je dost nahlas, takže jsem neslyšela nic okolo a soustředila jsem se jen na tu hudbu, co mi momentálně řvala do uší.
Myslím, že je čas jim ukázat, jak se má správně skákat přes švihadlo...

Počkala jsem si na tu nejrychlejší část písničky a rychle jsem začala skákat podle rytmu, skákala jsem dost rychle, dokonce jsem i přes fakt hlasitou hudbu slyšela ty švihy, jak švihadlo rychle lítalo vzduchem. Nedívala jsem se, jestli na mě koukají, sice jsem jim chtěla ukázat, jak se má skákat přes švihadlo, ale nechtěla jsem ze sebe dělat namyšlenou krávu, co si o sobě myslí bůh ví co.
Když byl v písničce pomalejší rytmus, přestala jsem skákat snožmo, ale začala jsem střídat nohy, takže jsem přešla na pomalejší tempo, po nějaké chvíli jsem začala zase snožmo, protože opět začal rychlý rytmus, na konci jsem si dala pár vajíček, abych to nějak zakončila. Myslím vajíček, jako skoků přes švihadlo. Celkem jsem takhle skákala necelé tři minuty. Trenéři mi vždycky říkali, že nejlepší je, se takhle rychle rozehřát, pak si dát chvíli pauzu a pak to třeba ještě dvakrát zopakovat. Každopádně teď jsem si dala tu písničku jenom jednou a potom jsem přestala, protože jsem zahlédla, že se ke mně blíží Erik.

"Prosimtě, můžeš mi říct, jak se donutíš skákat přes to švihadlo tak rychle? Potřeboval bych kluky taky tak rozhejbat,“ zeptal se mě dost nahlas, tak, že to slyšeli i kluci.

"Vážně si myslíte, že na to má nějakou taktiku? Prostě na to, narozdíl od nás, nesere,“ odpověděl mu nahlas Max.

"Ne, vážně nemám taktiku, jen chci něco dělat. A jako pomoc poslouchám hodně rychlý písničky hodně nahlas,“ prozradila jsem mu celé moje tajemství.

"Taky jsem jim dovolil písničky, ale ani to je nenabudí,“ řekl opět Erik a já se zaposlouchala do těch písniček, co měli puštěný oni. Právě jim hrála Sweater Weather od the Neighbourhood.

"The Neighbourhood sice miluju, ale nejsou to úplně dobrý písničky, pokud chcete, aby vás nabily energií.“ Přešla jsem k reprákům a připojila na ně svůj mobil.

"Já třeba poslouchám tohle,“ řekla jsem a pustila jsem písničku Faint od Linkin Park.

"Tohle je podle tebe dost rychlá písnička?“ zeptal se mě Erik.

"Pro začátek postačí,“ zasmála jsem se, "teď už stačí jenom chytit rytmus a hýbat se.“ Erik křikl na kluky, ať začnou něco dělat a kupodivu, už to nebylo tak hrozný, jako předtím.

"Maxi, jdeš hrozně pomalu!“ zasmála jsem se a přešla k němu.

"Fajn, tak mi ukaž, jak bych měl rychle skákat,“ ušklíbl se a dal mi jeho švihadlo. S úšklebkem jsem ho přijala, protože jsem věděla, že dokážu skákat o dost rychleji. Počkala jsem na refrén, kdy je písnička nejrychlejší a začala jsem skákat tempem dva skoky za vteřinu. Naschvál, abych ho vyprovokovala jsem ještě začala otevírat pusu podle textu písničky a po chvíli jsem přestala, založila jsem si ruce do sebe a s úšklebkem jsem povytáhla obočí.

"Fajn, umíš skákat o dost rychleji,“ uznal Max a začal se smát, kupodivu já začala s ním.

"Něco rychlejšího tam nemáš?“ zasmál se Erik. Jen jsem kývla a pustila jsem písničku Power od Hardwell. Jakmile se rozjela, kluci na mě koukali vražedným pohledem a Erik vedle mě jen spokojeně kýval hlavou. A tak jsem tu hodinu, ve které jsem měla dělat kondičku, pouštěla klukům rychlou hudbu a smála se jim. Po hodině přišel i můj táta a předal mi klíče od auta, on půjde z tréninku s Erikem a dalšíma chlapama na pivo, takže naším autem pojedu domů já.

"Není to až moc odvážný, dobrovolně posazovat ženu za volant?“ rýpnul si Max, ale myslel to jen ze srandy.

"Náhodou, řídím líp, než většina chlapů,“ namítla jsem.

"Hlavně jeď prosimtě opatrně,“ dal mi pusu na čelo táta, šla jsem se převlíct a pak hurá domů. Fakt bych nechtěla být hokejistou a mít ještě další, hodinu a půl dlouhý, trénink na ledě.