Nejdůležitější priority života (S.M.)

1. I N F O

ROSE
Ahoj. Jmenuju se Rose Stephenson. Je mi čerstvých 18 let a studuju střední školu.
Moje mamka se Jmenuje Jane, můj táta John Stephenson. Jak hezky k sobě jejich jména ladí, že? Taky mám jednu mladší sestru, je jí 14 let. Ještě jsem měla staršího bratra, jež by bylo 9. července dvacet dva let. Zemřel, když mu bylo asi dvacet. Asi se ptáte - proč zemřel? To se dozvíte v průběhu.

Mezi moje záliby patří čtení knížek, nejraději mám poezii. U tohoto typu nemusim tolik přemýšlet a taky můžu skončit po pár řádcích, zavřít knihu a vrátit se k ni třeba za měsíc. Miluju čtení básniček o životě nebo lásce a podobně. Mezi moje nejoblíbenější patří knihy Milk and honey a The sun and her flowers. Obě dvě napsala Rupi Kaur. Jejich obsahem jsou básně psané od srdce, tak jak to Rupi cítila. S cim se třeba v životě potkávala a taky jsou tu zapsané části jejiho života, které jí zlomily srdce a obrátily myšlenky naruby. V některých se občas najdu. Tyhle knihy mám v originálu, v angličtině. Přijde mi, že knihy v originálním znění mají často jiný význam, než ty přeložené.
Teď už bych se vrhla na ostatní lidi z rodiny. Naše rodina je velká, proto vám představím jen ty výše zmíněné.
Jako další vám sem napíšu vlastnosti moji sestry.
Kate
Je to ukecaná a občas drzá slečna v pubertě. Miluje hraní na různé hudební nástroje, je v tom fakt dobrá. Ed Sheeran nebo třeba Justin Bieber patří mezi její nejoblíbenější interprety. Častokrát jsme si pouštěly písničku 'Perfect' od Eda a hrály si na to, že je jedna z nás kluk (většinou jsem to bývala já, protože jsem starší a vyšší) a tancovaly ploužák. Kdyby nebylo segry, nevím co bych dělala. Např. Na výročí brachovo smrti brečime u smutných písniček, připomínají nám ho všelijaké fotky, ještě z doby, když byl na světě. Nebo spolu třeba častokrát chodíme na naše oblíbená místa a kocháme se přírodou.
Mezi další koníčky moji ségry patří cheerleading. Přijde mi, že toho talentu ji nadělil bůh víc než mně. Občas ji závidím, ale s tím, že jsem strašný nemehlo a pokazim všechno co můžu, mi nikdo stejně už nepomůže. Hold už je to tak.
Vrhla bych se od sestry k mámě.
Jane
Moje máma je ta nejmilejší a nejhodnejsi bytost na světě. Ráda kreslí různé obrázky krajin nebo třeba portréty mě a sestry. Moji mámě bude za pár dni 40 let. Přesněji 29.1. se moje maminka narodila.
Když ji bylo 18, porodila první dítě, a to brachu. V jejich 22 letech jsem se narodila já a o 4 roky později moje mladší sestra.
S mámou často klabosime, jen tak na zahradě o všem možném i nemožném. Pořád se mě ptá na kluky, jestli už jsem si nějakýho našla a vždycky, když ji odpovím, že ne, tak mi to nevěří a začne 10 minutový proslov o tom, že se nemusim bat, s něčím se ji svěřit. Jasně že se nebojím. Ale opravdu nikoho nemám. Ach ty mámy. I tak ji ale strašně moc miluju, víc, než kohokoliv jinýho na téhle planetě.
Máma dokonce rada vaří, peče nebo vyrábí dorty. Pracuje v místní cukrárně. Tvoří dorty na zakázku pro ostatní lidi. Vždy nám domu nosí zbytky dobrot, které ji zůstaly po práci. Miluju všechno sladký a taky to, že má máma tak skvělou práci. Docela se divím, že je štíhlá, já takhle někde pracovat, tak mám za dva dny aspoň o tři kila navíc.
Jejím manželem, se kterým je přes dvacet let, je John.
Táta miluje hraní na hudební nástroje. Jo, přesně tak, jako moje sestra. Vždy spolu hrají a zpívají při večeři. Je to hezký, jsou v tom dobří, ale občas, když nemám náladu, tak se omluvím a jdu s večeři do pokoje, protože se mi nechce poslouchat jejich kvákání. Jednou za čas jde mamka se mnou, oni dva si tam jen tak hrají pro sebe. Tátu máme všichni rádi, ale pár let dozadu.... mamku podváděl. Našel si nějakou tlustou ženskou, přesněji opak toho, co vždycky chtěl po naši mamce. Mamce nadával, ať se hlídá, aby nebyla tlustá, že jinak se s ni rozvede. Nakonec mu máma odpustila, i přes naši nechuť k němu. V té době jsem ho za to nesnášela, chtěla jsem, aby se rozvedli. Věčně se jen hádali a nevypadalo to vůbec dobře. No a potom zemřel brácha a to je stmelilo zpátky dohromady. Potřebovali jeden druhýho, takže si byli oporou po jeho smrti. Všechno mu máma odpustila a žili jsme dál. Sice bez hádek, ale smutní. Protože bez bráchy to nebylo ono. Z táty se stal zase normální hodnej chlap, takovej jakýho jsem znala, než začal mámu podvádět. Teď je pro nás pro všechny ten nejdůležitější chlap na světě. Pro mě, ségru i mámu. Jenomže to nejhorší na tom je to, že když bracha umíral, táta k němu ani nepřišel. Asi vám dochází, kde byl. Bracha zemřel s pocitem, že jeho tátovi nezáleží na jeho jediným synovi. Věřím v anděly a v to, že už davno James vi, že jsou zpátky dohromady. Snad.
James byl a vždycky pro mě bude ten nejlepší bratr, s nim jsem se radila, jak na kluky a on se mnou zase problémy s holkama. Diky tomu jsem taky zjistila, jak moc my holky složitý jsme. Než James umřel, měl holku. Ta se z toho složila a od jeho pohřbu jsem ji neviděla. Byl strašně fajn, moc mi chybí.

Panebože. Moje první část a můj první příběh. Jsem zvedava, jestli to vůbec bude někdo číst. Vůbec sama nevím, jak se tohle bude vyvíjet, mám par části napsaných v poznámkách... ale to všechno můžu ještě přepsat, že Jo. ;)
Doufám, že se vám to bude líbit. Za každej komentář budu nesmírně ráda, za každej vote ještě víc a za přečtení a pozitivni hodnocení budu skákat do stropu. Tady bych to ukončila protože vím, že to stejně nikdo nečte. Nebo teda aspoň já sama nečtu tyhle nudný poznámky od autorů ale chápete - musíte mě trošičku poznat :D
Předem se omlouvám za překlepy nebo gramatiku.
N~