Nejdůležitější priority života (S.M.)

8. T V R D O H L A V O S T

Ráno jsem se šla projít a zavítala jsem za mámou do cukrárny. Doma se mi být nechtělo a cukrárna je kousek od domu, takže proč ne. Navíc mi už bylo trochu lépe.

„Tak co to bude mladá paní?" Zažertovala máma, když jsem došla k pultu.
„Jednu kávu, prosím," moje odpověď měla úplně stejně příjemný tón jako ten její. S mámou jsme spíš jako nejlepší kamarádky, ne jako matka a dcera.
„Dobře, hned to bude" usmála se.

Sedla jsem si do rožku cukrárny, když v tom se tu objevil Shawn.
Mě si nevšiml, šel za jedním cílem jako každé ráno. Čokoládový kus dortu se šlehačkou a jahodami. To je to, co si tu kupuje pořád.

Když svou objednávku platil, máma ukázala na stůl, u kterého jsem byla já. Vraždila jsem jí pohledem.
Shawn se podíval mým směrem a pomalu se přiblížil ke mně.

„Ahoj, co ty tu? Myslela jsem, že sem chodíš dřív" řekla jsem s úsměvem na tváři.

„Ahoj, no já sem chodím jak kdy, dnes jsem sem vlastně ani neměl v plánu jít, ale ten čokoládovej dort si prostě nemůžu vynachválit, je fakt skvělej"

„Tak já doma vyřídím, že ti chutná" zasmála jsem se. A Shawn taky.

„A ty jsi tu vlastně proč?" Prolomil ticho svou otázkou.

„Já jsem neměla co dělat a u nás nikdo není, takže se fakt nudím. A to nekonečný zírání na seriály mě taky přestává bavit" odpověděla jsem.
„No a taky mě napadlo... teda jestli budeš chtít... jestli bys nechtěl jít k nám"

„No vlastně.. já s tím problém nemám" řekl s menším zaváháním.

„Dobře, tak já jenom dopiju to kafe a můžeme vyrazit"

„A já si dojím svůj dort" zahihňal se.

Když jsem vypila poslední doušky své kávy a Shawn dojedl svůj dort, šla jsem pozdravit mámu a společně jsme se rozešli ke dveřím.

Máma nás pozdravila a jak jí tak znám, tak na nás určitě koukala dokud jsme se jí neztratili z dohledu.

„Tak pojď dál" rozmáchla jsem dveřmi při příchodu do před dveře mého pokoje.

„Páni, máš to tu strašně krásný... takový.. jiný. Jiný než pokoje ostatních. Útulný, ale zároveň prostorný. A taky nechápu, proč máš všechno tak strašně urovnaný" povídal s údivem.

„Děkuju. Já jsem strašnej puntičkář, co se těch urovnaných věcí týče. Jsi všímavej, ne jak většina kluků"
„a.. dáš si něco? Vodu, čaj, kávu..?" Prolomila jsem po chvíli ticho
„anebo džus?" Vychrlila jsem dřív, než byl vůbec schopen něco říct.

„Ta voda bude stačit, děkuju" usmál se.

„Fakt nechceš džus? A máš vůbec rád džus? Protože mimo mýho puntičkárství jsem nesmírně tvrdohlavá, takže ten džus donesu i tak... A chovej se tu jako doma"

„Smysl pro humor ti taky nechybí, jak tak koukám. Dobře, dones i ten džus teda"

Při tomhle povídání jsme se zase poznávali víc a víc. Musím usoudit, že Shawn je mnohem stydlivější a tišší, než jsem čekala. Většinu témat jsem začínala já.

„Ahoj, je tu někdo?" Ozval se chlapský hlas zespod domu.

„Sakra, táta je doma. Co teď budem dělat Shawne?!" Zašeptala jsem.
„Čau, j-já jsem doma. Ale nejsem tu sama" zařvala jsem dolů.

„A kdo tu je?" Zeptal se táta.

„Je tu Shawn, nevadí?"

„Ne, nevadí. Jen si to užijte, hrdličky" odpověděl.