Nejdůležitější priority života (S.M.)

28. A N D Ě L

V podstatě každé moje ráno vypadalo úplně stejně, není třeba ho tu opakovat. Co se ale dnes změnilo; Shawn musel nečekaně odejít, údajně kvůli práci. Já mu to nedávám za zlé, chápu ho. Vždycky ho budu ve všem podporovat, ať se děje cokoliv.

„Dobré ráno Rose," pozdraví máma.

„Dobré, co se děje, že nejsi v práci?"

„No, já jsem si říkala, že bychom si dneska mohly udělat dámskou jízdu. Pokecáme, dáme si skleničku vína..."

„Tak dobře, co máme v plánu?"

„Objednala jsem nás na pedikúru, manikúru a nakonec si zajdem na masáž, co ty na to?"

„To zní skvěle. V kolik vyrážíme?"

„Za chvíli, v klidu si dej nějakou snídani, ale já přemýšlela, že bych nás vzala do restaurace na něco dobrýho."

„Dobře, tak za chvilku jsem dole, jo?"

„Ok." Odpoví.

Během pár minut jsem nachystaná a scházím dolů schody.

„Jedem?"

„Ano," řekne máma natěšeně.

Přijedeme k mé oblíbené restauraci.

„Tak co si dáte?" Řekne milá číšnice.

„Dvakrát spaghetti carbonara."

„A něco k pití?"

„Skleničku červeného, děkujeme."

„Dobře." Zapíše si na malý papírek a odejde.

„Tak co, jak vám to se Shawnem klape? Všechno v pohodě, doufám..." zvědavě se zeptá máma.

„Shawn je můj vysněnej kluk. Hodnej, starostlivej, prostě skvělej. Ve všech směrech."

„Oh, takže *ehm* už bylo?"

„Mami!" Zasměji se.
„Jo, bylo," Dodám.

„Tak to je fajn," usměje se.

„On sám říkal, že nikdy neměl nějakej vážnější vztah, nebo tak něco, a že prý jsem já jeho první, ta "pravá"."

„Oh, vážně? To je moc milý."

„Viď?"

„Přeju ti ho. Po všech těch zlomených srdcích, čím jsi si prošla... a já s tebou. Shawn ti doufám nikdy neublíží."

„Já v to taky doufám. Konečně má můj život smysl, nějakej směr... je to jako kousek ztracenýho puzzle. Jeden jedinej kousek, kterej najdeš úplnou náhodou a kterej ti naplní celej život."

„Přesně tak. Takhle jsem se cítila, když jsem poznala tátu."

A pokračovaly jsme. Čas ubýval, my mezitím všechno zvládly, společně si pokecaly a odpočinuly si. Máma je pro mě něco jako anděl, někdo, komu řeknu všechno. Stala se pro mne nejlepší kamarádkou, se vším mi pomáhá, kolikrát ani neví, jak moc je pro mě důležitá.

My jsme ale na cestě domů, akorát čas večeře.

*Doma*
„Shawny? Ahoj, já jsem si říkala... nechtěl by ses dnes stavit na večeři? Po dlouhé době budeme se sestrou nejspíš zpívat a pravděpodobně se k nám přidá i táta. Klidně můžeš i ty!" Řeknu do telefonu.

„Ahoj, tak dobře, já se stavím. V kolik?"

„Taaak třeba v 8?"

„Fajn, budu tam. Už se na tebe těším. Miluju tě."

„Já se nemůžu dočkat, já tebe taky... pa," zavěsím.

„Tak co? Zeptá se Kate.

„Jo, dorazí," usměju se.

„Tak to si jdu procvičit hlasivky!" Řekne radostně.

„Ty jsi blázen!" Obejmu jí.
„Ségra, nikdy bych neřekla, že to vypustim z pusy... i po těch 7 dnech, co jsi byla pryč, jsi mi strašně chyběla. Neopovaž se jet někdy na delší tábor, je ti to jasný?" 

„Neboj, já už ani na tábor nechci jet. Taky tě mám ráda."

Do pár desítek minut je na stole večeře, dokonce to Shawn stihnul včas a my se společně po dlouhé době najedli.

Kate s tátou zahráli pár klasik, které všichni známe. Přidal se i Shawn a představil nám (no, spíš rodině) jeho tvorbu. Máma s tátou i Kate byli nadšení, mámu to dokonce přivedlo k slzám. Nikoliv slzám smutku, ale štěstí - poprvé slyšela Shawna zpívat naživo, taky se tu sešla celá rodina včetně mého skvělého přítele a to ji asi dojalo nejvíc.

Nakonec jsem "vystoupila" i já, s písní, kterou jsem složila poměrně nedávno. Shawn o ničem nevěděl, a tak to pro něj byla premiéra. Tuhle písničku jsem věnovala Shawnovi, ale ne jen jemu - část je i o mých bývalých klucích. Každý jeden z nich mě něčemu přiučil, a o tom zpívám. Největší část ale patří jak jinak, než Shawnovi.

Po večeři a hraní pár písniček se všichni odebereme do našich pokojů, či ložnic... a jdeme spát.

Lidi, nevíte, jak moc si vás vážím! Ještě nedávno jsem děkovala za 1000 a o pár týdnů později děkuju za další.
Hranice dvou tisíc přečtení byla pro mě fakt vysněná, kdyby mi někdo před půl rokem řekl, že dosáhnu tolik přečtení, pravděpodobně bych se mu vysmála do obličeje a prostě bych mu nevěřila. Každopádně jedno veliký DĚKUJU patří vám!!! ❤️❤️❤️

A jinak shhhh, na úplný konec příběhu (který se blíží:(( ) jsem si pro vás přichystala menší překvapení, doufam, že se těšíte. Mam totiž hodně co říct ke psaní, takže urcite zůstaňte se mnou až do konce. Miluju vás ❤️ ~N