Nejdůležitější priority života (S.M.)

10. K I N O

Je pro změnu 6:15. Vstávám dřív, protože si musím vyžehlit vlasy. Vcěra večer jsem byla moc unavená, abych s nimi něco dělala.
Už tím se můj stereotyp změnil.
Co se ale nezměnilo bylo všechno to, co se dělo potom.

Jako vždycky vybíráni outfitu, nebo malování... všechno stejně. Zase jsem šla do cukrárny a zase jsem potkala Shawna. Prohodili jsme pár slov a pro tentokrát mě doprovodil ke škole.

„Tak se měj, Rose" zamával.

„Ahoj" řekla jsem a opětovala mu úsměv.

„Sakra Rose, on tě sem doprovodil?" Vyjekla na mě Sendy.

„Tys nás viděla? Proč jsi nepřišla?"

„Já bych se určitě nějak ztrapnila.. jen tak za ním přijít o fotku nemůžu přece"

„Proč ne? Jemu to nevadí"

„Fakt? Tak příště to zkusím" řekla celá natěšená.

„Ahoj Rose... a čau Sendy" pozdravil nás Justin.

„To jako vážně tobě řekl 'ahoj' a mně jen 'čau'?!" Šeptla mi do ucha.

„Mě se neptej. Asi se mu líbim víc, co s tím uděláš?" Zasmála jsem se a trochu štouchla do Sendy.

„Já si ještě zaběhnu na záchod" řekla Sendy.

„Ok" odpověděla jsem.

„Hele, Rose..."
„Víš.. já... nechceš se mnou jít dnes někam?" Řekl hned po tom, co se Sendy ztratila za rohem dveří.

„Já.. no. Jo, vlastně, proč ne" usmála jsem se.

„Super. Tak v kolik a kde?"

„Já jsem do 6 v práci, ale myslím že bych mohla zmizet trochu dřív.. Tak třeba v 5? A kam bys chtěl jít?"

„To bych tě tam mohl vyzvednout a společně bychom někam vyrazili"

„Budu ráda. Co třeba do kina, nevíš, co tam dávaj?"

„Nevím, ale zjistím to a napíšu ti. Takže v 5 v..."

„V kavárně.. hned vedle cukrárny."

„Ok, tak se vidíme tam"

„Kdybych nemohla dřív, zavolám, dobře?"

„Jasně"

Akorát zazvonilo na hodinu.
Mezitím přiběhla Sendy a hned po ní učitel.
___
Dnešní výklad ve škole byl takový pohodový, je pátek, takže nic zajímavého. Ani jsem se neztrapnila, což se docela divím. Takže dnešek by mohl být fajn.

Přesně v 5 jsem skončila se svou prací, nakonec jsem mohla jít dřív.

Čekala jsem před kavárnou na Justina. Za chvíli tu byl jako na koni a naše kroky vedly do nejbližšího kina.

„Tak.. na co půjdeme?" Zeptal se, když jsme vešli do dveří.

Do nosu mě bouchla vůně (nebo smrad?) popkornu. Po stranách kina byly vyvěšené plakáty a na jednom z nich byl dnešní program.

„Tak co kdybychom šli na tohle?" Ukázala jsem prstem na nějaký horor. Vůbec jsem to neznala, horory sice nemám moc v lásce, ale bylo to to nejlepší, co tu je.

„Dobře, tak pojď" řekl.

„Co si dáš? Samozřejmě platím já... a neměj žádný námitky!" Zasmál se Justin.

„Ok. Dala bych si Colu a nějaký chipsy nebo tak něco" rozhlížela jsem se po místním "baru".

„Počkat.. proč si nedáš popkorn?"

„Nemám.. vlastně přímo nesnáším popkorn" zasmála jsem se.
„Jsem asi divná a pravděpodobně jsem jedinej člověk na zemi, co nemá rád popkorn."

„Jo, tak to musím uznat. Popkorn je důležitej, když jdeš do kina"

„No, pro mě zas tak moc ne"

„Ok, dobře. Chápu"
„Dvakrát střední Colu, solené chipsy a popkorn, děkujeme" řekl Justin.

Vevnitř nikdo skoro nebyl, naše místo bylo úplně nahoře.

Na začátku hororu se nic moc nedělo, sem tam něco, co mě mělo asi vylekat, ale ve skutečnosti to se mnou neudělalo vůbec nic... Ale zato konec.. samá krev, věčně jsem se něčeho lekala a nemohla jsem se dočkat, až tahle blbost skončí.

„Tak co na to říkáš?" Zeptal se Justin.

„Nic moc, na mě až moc brutální... bylo to takový zvláštní" odpověděla jsem.

„Souhlas! Příště s tebou ale na horor už nejdu, spíš jsem se lekal toho, jak jses lekala ty.. ten film stál za prd"
„Ale za to je s tebou sranda" dodal se smíchem.

„Tak já už půjdu domů.." řekla jsem po chvíli.

„Mám tě doprovodit?"

„To by bylo fajn, děkuju"

„Neděkuj, to je samozřejmost"

„Ok" zasmála jsem se.

Po cestě domů jsme klábosili o škole, o lidech, co tam chodí... taky jsem mu řekla o všech falešných rádoby 'kamarádech', nebo třeba těch, co jsou docela fajn.

„Tak, ahoj"

„Ahoj, tak zase někdy" zamával.
____
„Ahoj zlatíčko, tak jak jsi se dnes měla?" Zeptala se máma.

„ahoj, dobře" opětovala jsem jí úsměv.

„A příjdeš za námi na večeři? Táta s Kate budou zase hrát"

„Jo, jasně. Hned budu dole"

Šla jsem se rychle převléknout do něčeho pohodlného a vydala se do jídelny.

Po příchodu do místnosti můj nos zaznamenal tu nejlepší vůni na světě. Moje nejoblíbenější jídlo.

„Tak se tu posaď" řekl táta.

„Dáš si víno?" Zeptala se máma.

„Jo, klidně, děkuju"

Najedli jsme se a s mamkou jsme čekaly, než si to ti dva přichystají.
Zahráli pár písniček a usoudili, že už by toho mohli nechat.

„Dnes se vám to obzvlášť povedlo" řekla jsem.
Máma jen přikývla.

„Děkujeme" vznesli poklonu. Jakoby byli na nějakém koncertě.

O tom, co následovalo potom už vlastně ani nemusim psát. Však už znáte má stereotypní rána a ničím neměnící se večery.
Co se ale dnes změnilo bylo to, že jsem začala sledovat Riverdale, místo pokračování v mé rozkoukané sérii TBBT. Zase změna - vidíte?

Hned asi v polovině jsem usla. První díly mě nikdy nebavily.

Dnes zase trošku kratší kapitola, doufám, že se vám líbila😄
Taky se celkem rychle blížíme k 200 přečtení... D ě k u j u !

Love u❤️
~N