Nejdůležitější priority života (S.M.)

24. L Á S K A

*O 14 dní později*

I po dvou týdnech se pořád necítím tak, jako dřív. Jako bych se pořád vracela různými místy nebo vzpomínkami zpátky do minulosti, kdy bylo všechno fajn. Vidět svět růžovými brýlemi ale nemůžete každý den ve svém životě.

Někdy žijeme z minuty na minutu a doufáme, ať už tenhle bláznivý den skončí. Někdy naopak hltáme každou setinu sekundy tak moc, že ztratíme pojem o čase a prostě si užíváme daný moment plnými doušky. Pro mě byl dnešní den naprosto bláznivý. V špatném slova smyslu.

Ráno jsem se vydala klasicky do školy, kde jsem si jako každé nudné pondělí musela vyslechnout všechna ta vyprávění z historie, nebo jsem musela použít hlavu a nad něčím doopravdy přemýšlet. Ve škole je to vlastně lepší, než jsem předpokládala. S Justinem a Sendy jsme kamarádi a dokonce si i myslím, že je to pro nás lepší. Oba se k sobě strašně hodí, to samé ale taky říkají mně a Shawnovi.

Po škole mě čekal rychlý oběd a následná cesta do práce. Odpracovala jsem to, co jsem musela a pak jsem mé znavené tělo dopravila domů. Díky spoustě práce a učení do školy se se Shawnym často nevídáme každý den, dnes se nám ale poštěstilo, ale ne tak úplně.

,,Ahoj"

,,Ahoj lásko." Políbí mě Shawn.

,,Něco pro tebe mám,"

,,A copak to asi je?"

,,Přeci ten tvůj nejoblíbenější dezert na světě. Teda, kromě mě." Zavtipkuji.

,,Tu máš." Podám mu do ruky nádherně zabalený kus čokoládového dortu, který byl vyrobený mnou, z čisté lásky.

,,Rosie, to jsi nemusela. Vždyť víš, že od tebe nic nechci."

,,Já vím, jak moc velký to tvoje srdce je, ale místo pro tenhle dort se v něm najde přeci vždycky, ne? Tak pšt a papej."

,,Ježiš, promiň. Nesnášim takhle přeslazený páry, ale nějak jsem se nechala unést." Uchechtnu se.

,,No dobře."

,,Já taky, náhodou.. bylo to hodně rozkošný."

,,Shawne, já k tobě chci být jak jen upřímná můžu být a jelikož chodím do stejný školy i třídy jako Juss, tak bych ti asi měla něco říct. My se spolu pořád bavíme, on to bere normálně ale ve mně se pořád probouzejí vzpomínky na mě a na něho, jak bylo všechno krásný. Nedokážu někoho jen tak přestat milovat, ale tím nechci absolutně říct, že tebe nemiluju. Mám to teď jen trošku těžší a snažím se znovu najít samu sebe, abych na něj už konečně zapomněla."

,,Tak ty vzpomínky prostě nechej spát."

,,Jo jasně. promiň, už toho nechám."

,,Já to myslím vážně."

,,Já tě chápu, ale musíš zas chápat ty mě - já tě miluju víc, než jsem kdy nějakou holku miloval. Dřív to pro mě byly jen takový chvilkový záležitosti, nic zvláštního. Ale ty teď pro mě spoustu znamenáš, takže chápej, že se prostě budu bát, aby ses mi k němu nevrátila." Věnuje mi polibek.

,,Já... já tě chápu."

,,Ale za to, co ti udělal, bych ho nejradši zabil."

,,Ne, to nesmíš." Zvýším hlas.

,,Proč ne? To se o něj bojíš víc než o mě?" Rozzlobí se.

,,Ne, nebojím... Já už mám jen po krk těhlech věcí, chápeš?"

,,Tohle nemělo dojít až sem Rose."

,,Co jako?"

,,Neměla se z toho stát hádka. Vím, jaký máš po hádkách úzkosti."

,,Si piš, že kurva mám."

,,Promiň."

,,Prominu, ale jen když..."

,,Když co?"

,,Když mi uděláš horký kakao, zabalíš mě do deky a pustíš nám nějakej fakt dobrej film. Jo a taky bych si dala nějaký brambůrky, dík."

,,To zní jako plán. Zatím něco najdi a já jdu na to."

,,Miluju tě." Přitáhnu ho k sobě.

,,Já tebe"

,,Tak běž," políbím ho.

,,Jasný."

Za pár okamžiků spolu ležíme v posteli, já (na mé vyslovené přání, které jsem si vymyslela ještě k tomu zbytku) zabalená v dece a Shawnovo rukách s teplým kakaem v bříšku jako když jsem byla malý špunt. Jeho objetí mě ale hřálo ze všech nejvíc, protože bylo z lásky. A takové objetí poznáte.

,,Shawny?"

,,Ano?" Pohlédne směrem k mému obličeji a já tento moment kulišácky využiji a dám mu pusu.

,,Mohl bys prosím... vlastně nic. Stačí mi jen tvoje existence."

,,Miluju tě Rose!" A potom jsme oba pravděpodobně vytuhli a spali až do rána.

*Pondělí, 7:45*

,,Dobré ráno, Rosie." Probudí mne.

,,Dobré Shawny."

,,Za chvíli přijď do kuchyně, dělám nám palačinky."

,,Jasně, hlavně si nic neudělej. Jo a počkat - já musím do školy! Sakra... nestíhám!"

,,Klídek, všechno jsem zařídil. Před chvílí jsem tam volal a omluvil tě."

,,Ale to nemůžeš, nejsi můj rodič."

,,Neměj obavy. Všechno je vyřízený, ok?"

,,No dobře."

,,Tak se oblíkni a doraž."

,,Hned jsem u tebe," vtisknu krátký polibek.

Rychle přes sebe hodím nějaké oblečení a vypravím se do koupelny, kde si vyčistím zuby, učešu vlasy a... však vy už mou ranní rutinu znáte. Cestou taky nezapomenu na záchod.

V kuchyni jsou cítit čerstvě usmažené palačinky, které skoro provonily celý byt. Javorový sirup není tak populární v Evropě, jako právě tady. Máma mě a naši celou rodinu naučila palačinky tak, jak se dělají v Evropě, zejména v Česku. Tenké plátky usmažené z lehce sladkého těsta namazané čímkoliv chcete, ať už je to Nutella nebo marmeláda můžou doplnit kousky banánu nebo jiného ovoce, které se k tomu hodí.

Já například úplně zapomněla na to, že tady se palačinky jí trošku jinak - naopak tlustší plátky naskládané na sobě a polité javorovým sirupem - Kanadská klasika.

Spolu se najíme a posléze vyrazíme na výlet, který Shawn naplánoval.

*pokračování příště:)*

Omg, teď mám děsnou chuť na správný český palačinky! Snad nejsem jediná :D

Děkuju neskutečně za ta přečtení, hlasy... blablabla. Miluju psaní a ten dobrej pocit, když vidíte ty čísla. Fakt vás mám moc ráda a vážím si každého z vás, co to čtete. I love y'all so muuuuch❤️❤️❤️

A pssssst, zítra (5.6.2018) mám narozkyy! :))