Nejdůležitější priority života (S.M.)

19. P O S L E D N Í D E N

Po včerejším výletu jsme všichni dost unavení, proto dnešní den strávíme na pláži. V klidu se opalujeme, když v tom za mnou přijde ten barman.

,,Ahoj, Rose, pamatuju si tvé jméno dobře, viď?"

,,Ahoj Mikeu, pamatuješ" usměju se.

,,Hele... hmm. nepůjdeš se se mnou projít?"

,,Ok, proč ne"

,,Rose, je mi blbý se tě na tohle ptát, ale..."

,,Jestli mám kluka?"

,,Jo, přesně na to jsem se chtěl zeptat" Zachechtá se Mike.

,,Teď to mám s jedním dost složitý a vlastně ani nevím, jestli spolu ještě jsme" zahlédnu do země.

,,Aha, tak vám přeju, ať se udobříte"

,,Děkuju... a ty? Máš nějakou slečnu?"

,,Nemám"

,,Ehm, ani kluka?" propuknu do smíchu.

,,Dobrá otázka, ale ne" směje se se mnou.

,,To tu bydlíš jen kvůli práci, nebo co tu vlastně děláš?"

,,Původně jsem tu ani pracovat nechtěl, ale osud si mě sem přivedl. A vlastně jsem za to docela rád, občas potkám fajn lidi"

,,Jako třeba tebe" dodá.

,,Aww, to je milý" usměju se.

Procházeli jsme se po pláži a víc se poznávali.

,,Takže svobodnej, s prací v Dubaji... To je snad sen ne?"

,,No, nejsem tu moc šťastnej... Jo, je tu fakt fajn a na ty šílený horka se dá zvyknout, ale pořád jako by mi tu něco chybělo."

,,Holka!" Uchechtnu se.

,,To je to poslední, co bych tu potřeboval" Zasměje se se mnou.

,,Nepůjdeme už na druhou stranu? Už bych asi měla jít, promiň"

,,Jo, jasně, můžeme" usměje se Mike.

Cestou zpět si opět povídáme. Ráda poznám nové lidi.

*O pár dní později, na ranní snídani s rodinou*

,,Dnes nás čeká poslední den, neměli bychom si ho pořádně užít?" Zeptá se táta.

,,To si piš" odpovím.

,,Takže kam vyrazíme?" Optá se Kate.

,,Někam spíš víc do města, co vy na to?"

,,Jasně, mně je to docela fuk..." řeknu.

,,A večer na nějakou párty"

,,Ty si běž, ale Kate zůstává tady" odsekla máma.

,,Ale mamiii" řekne Kate.

,,Jo, ale mamiii... aspoň tam budu mít někoho v mým věku, a ne vás dva" Ironicky řeknu a následně se začnu smát.

,,No dobře, ale jen proto, že jsme tu poslední den"

,,Super" plácne si se mnou sestra.

Ihned po snídani jsme se vydali na společnou procházku. My s Kate jsme jen následovaly naše rodiče, kteří měli dost práce s hledáním ideálního místa pro nás všechny. Mě napadl nějaký zábavní park, ale máma s tátou si spíš chtěli někde odpočinout, takže vymysleli nějaký vodní park, ve kterém si všichni najdeme to, co nás bude zajímat.

*později, tohoto dne*

,,Tak co, holky? Čas se nám tu pomalinku krátí, doufáme, že jste si to tu užily" Řekla máma.

,,Tohle byla ta nejlepší dovolená, na který jsme kdy byli" Nadšeně podotknu.

,,Přesně tak" souhlasí sestra.

Den se nám krátí, a jako náš poslední večer v Dubaji si to tu chceme pořádně užít. Zajdeme do našeho nejoblíbenějšího baru, který jsme se sestrou, ale i rodiči navštívili už nespočetně krát.

V mém šatníku nezbylo moc čistých věcí na párty, ale nakonec jsem přece jen něco našla. Nechtěla jsem jít v nějakých super flitrových šatech, ani v něčem strašně nudném, a proto jsem sáhla po obyčejných uplých šatech s tlutějšími ramínky a doplnila je starorůžovou koženkovou bundou. Bohužel jsem nenašla nic v podobně růžovém odstínu, jako má bunda, a proto se zbytek mého outfitu v podstatě skládal z černých bot a kabelky.

Líčení jsem jako vždy neřešila, pouze jsem štětcem namočeném ve třpytivém stínu párkrát přejela po očním víčku a zakončila to řasenkou. Vlasy jsem jako vždy nechala volně splývat po ramenech.

Moje sestra Kate zvolila poněkud odvážnější oblečení, což vůbec nevadilo, protože jí sluší snad všechno.

Společně jsme vyrazily, po cestě se nám naskytl pohled na červeně zbarvené zapadající slunce.

,,To je nádhera. Bude mi to tu strašně chybět" Povzdychne Kate.

,,Mně taky. Každodenní západy slunce, nebo ta krásná pláž s průzračně modrým mořem... jednou se sem vrátím" Odpovím.

Zanedlouho jsme se dostaly ke klubu, ve kterém se to lidmi jen hemžilo. Zaplatily jsme drobné vstupné a vešly dovnitř. Páchlo to tu vším možným.. nejvíc tu ale šel cítit smrad z cigaret, který tolik nesnáším.

,,Koupíme jeden drink a zase půjdeme zpátky, co ty na to?" Zakřičím, aby mě Kate slyšela.

,,Taky bych to takhle viděla, dnes se mi tu moc nelíbí"

Postupně se protlačíme spoustou lidí a namíříme k baru.

,,Tak co to bude, dámy?" zeptá se pohledný barman.

,,Dvakrát Mojito, díky"

Kvůli sestře a hlavně zákazu pití alkoholu na veřejnosti dostaneme jen nealkoholický nápoj.

,,Dnes žádné pití!" prolítlo mi hlavou, jakoby mne někdo varoval.

Pomalu upíjíme z našich skleniček.

,,Hele, ségra... nepůjdem už?" Zeptám se. Poslední dobou jsem dost unavená, zítřejší let navíc bude náročný.

,,Jo, taky bych ráda šla"

,,Dobře, tak poJď" řeknu.

Nějakým způsobem se protlačíme zase zpátky ven a namíříme do hotelu. Vejdeme do pokojových dveří a obě svými těly práskneme na postel.

Hurá, po 3 týdnech nová kapitola. Doufám, že jste si ji užili. Za překlepy se omlouvám! :D❤️

Love u❤️