Nejdůležitější priority života (S.M.)

14. S O B O T A

Do mého pokoje prosvítalo příjemně hřejivé slunce. Teplé paprsky se dostaly do mých očí a ostré světlo z nich mě probudilo.
Navíc se mi v těch šatech spalo fakt příšerně.

S přímo šílenou bolestí hlavy jsem se opatrně zvedla z postele a odkráčela do koupelny, kde jsem si odskočila na záchod.

Při pohledu do zrcadla mi málem vypadly oči z důlků. Moje vlasy se vůbec nedaly srovnat s tím, jak vypadaly včera, make-up, který byl ještě na párty krásný se najednou proměnil v rozdrolenou vrstvu čehosi a pod mýma očima byly velké modré pytle.

Vše jsem, ačkoliv s leností, pečlivě odlíčila a opláchla. Mé zacuchané vlasy nebylo třeba rozčesávat, o to se musí postarat voda a kvalitní šampon s kondicionérem na vlasy.

Celá fresh a plná energie vykráčím z koupelny a mířím rovnou ke skříni.
Občas se mi zdá, jako bych v tomhle pokoji žila týden a ne celý život, protože jsem opět plnou silou narazila malíčkem o roh postele. To se mi totiž vstane vždycky. Jako bych tu bydlela první den a vůbec to tu neznala.

U mé šatní skříně ze sebe svléknu uplé šaty a silonky a vše hodím do koše na špinavé prádlo.

Obléknu se do čistých, voňavých a pohodlných věcí a pomalu se rozejdu směrem ke dveřím. Potřebuju nutně kafe a něco k jídlu, nebo mi brzo praskne hlava. Po tom včerejším večírku a všelijakém míchání alkoholu mám pořádnou kocovinu.

Když jsem odkráčela do kuchyně, nikdo tu nebyl. Nejspíš všichni ještě spali.

Zde jsem naplnila varnou konvici teplou vodou a nechala ji pořádně uvařit. Mezitím nachystám tousty, které vložím do toustovače a čekám, než vyskočí. Voda už se uvařila a já mohla zalít mou ranní kávu.

Dva křupavé chleby jsem potřela tenkou vrstvou másla a položila na ně sýr. Na plátku sýra přistála kolečka okurky. Vše jsem popadla a rozešla se k mému pokoji.

I přes to, že se čas blížil k desáté ráno, v domě panoval klid. Žádné rachotění hrnci nebo hlasy z televize. Dnes nic. Bylo mi to divné, ale nějak jsem se o to nestarala. Občas všichni spí takhle dlouho.

Vše jsem snedla a odnesla zpátky do kuchyně. U stolu už seděl táta s mámou a o něčem si povídali.

„Dobré ráno.. Ehm.. nebo dopoledne?" Usměju se.

„Dobré" odpověděli oba najednou.

„Děje se něco?" Zeptala jsem se.

Podívali se na sebe a potom mi táta řekl: „No, víš... my tady s mámou jsme si říkali, že bychom si chtěli odpočinout od každodenních starostí.. a proto..."
„a proto jsme si vzali týden volna a od pondělí jedeme do lázní" skočila mu do řeči máma.

„A po mně chcete, abych se starala o Kate?"

„Ano... přeci jenom, za pár měsíců budeš dospělá a potřebuješ se naučit vařit, uklízet..." odpovídá máma.

„Super" odfrknu.

„A mám to ségře říct já teď nebo ji pro řeknete vy?"

„My jí to sdělíme večer, až budou chtít s tátou zase hrát" podívala se máma na tátu a oba zakývali hlavami.

„Ok" odpovím dost znuděně.

Dojdu zpět do mého pokoje a mé kroky směřují na postel, kde jsem si lehla a šáhla po telefonu na nočním stolku. Na displeji se zobrazilo zmeškané volání od Justina. Na nic nečekám a volám zpět.