Nejdůležitější priority života (S.M.)

25. P A D A J Í C Í H V Ě Z D A

Dnes nás čeká výlet. Vůbec nevím kam pojedeme, kdy se vrátíme, nebo co tam budeme dělat. Miluju překvapení.

,,Rose? Už můžeme jít?"

,,Ne, dej mi pět minut," odvětím zpoza dveří.

,,Známe těch tvých pět minut. Počkám v autě."

,,Dobře."

Svižně, ale precizně si sčešu vlasy do vysokého culíku, ze kterého následně zapletu cop.

Řasy projedu párkrát řasenkou, nezapomenu na parfém a vyrazím.

Sejdu schody, obuji si své tenisky a rozejdu se směrem k autu.

,,Tak jsem ta-" nestihnu to doříct, protože si všimnu obřího pugetu vázaných bílých růží.

,,Shawne, já... já jsem ohromena." pousměji se.

,,Miluju tě," řekl a věnoval mi krátký polibek.

,,Já tebe taky."

,,Tak asi vyrazíme, ne?"

,,Jasně! Hele a... už můžu vědět, kam vlastně jedeme?"

,,Ne. Počkej si," šibalsky se usměje a dál se věnuje řízení.

Cesta trvala něco kolem půl hodiny. Jsme někde na okraji města, v krásné přírodě s čerstvým, osvěžujícím vzduchem. Shawn vystoupí z auta, galantně mi otevře dveře a podá ruku. Využije situace a rovnou mě vtáhne do polibku.

,,Tohle je to místo, na který jsem chtěl vzít tu 'pravou'. Nikdy na to ale s žádnou holkou chvíle nepřišla, a proto jsi tu ty. Miluju tě víc než západy slunce, víc než kohokoliv, cokoliv jiného. Kompletně jsi mi změnila pohled na život, na to, jaký jsem. A právě za to jsem tě sem vzal. Za to, že tu jsi. Že žiješ i v realitě a ne jen v mých snech. Rose já... miluju tě každým dnem víc a víc."

Slova mi došla už při příchodu na toto úžasné místo, ta Shawnova slova mě ovšem ohromila tisíckrát víc. 

,,Shawne, já..."

,,Nemám slov... já prostě nevím, co na to říct. Moc pro mě znamenáš, ať už jako někdo, komu se můžu vždycky svěřit, nebo jako ten nejvysněnější přítel na světě. To já jsem ta, co je ráda, že jsi. Ale já ti musím něco říct. Možná ti to zlomí to tvoje obrovský srdce plný lásky, ale já už takhle dál nemůžu. Potřebuju se ti nutně vymluvit, nedokážu to v sobě dál držet," povím se slzami v očích.

,,Copak, děje se něco? Něco se mnou? Provedl jsem něco?"

,,Panebože, Shawny... ne, neprovedl jsi nic." pohlédnu mu do jeho krásných hnědých očí.

,,Víš já... dostala jsem se na mou vysněnou školu. Od nového školního roku bych měla nastoupit."

,,No to je skvělý! Ale počkat... netváříš se moc šťastně. Povídej."

,,Problém je to, že bych se musela přestěhovat... do LA."

,,Ale... vždyť... to zvládnem! Já za tebou budu lítat, já budu dělat všechno pro to, abych-"

,,Ne."

,,Co? Proč? Rose, já tě nechápu."

,,Shawny... už tak toho máš nad hlavu, já ti nemůžu přitěžovat. Měli bychom-"

,,Ne, nic takovýho. Žádný rozcházení! Já bez tebe nedokážu být. Když spolu zůstanem, ty budeš moje naděje, všechna moje víra, co mě bude držet nad vodou. To mi nesmíš udělat."

Se smíchem ho silně, láskyplně obejmu.

,,Shawne, ale-"

,,Žádný ale. Prostě spolu zůstanem a hotovo, jasný? Všechno se dá zvládnout Rose. Miluju tě. Ty víš, jak moc tě miluju. To mi fakt nemůžeš udělat."

,,Počkat Rose, ty se směješ!"

,,Ty hlupáčku, tím 'měli bychom' jsem opravdu rozchod nemyslela. Ty asi nevíš, co jsem tím chtěla říct, že mám pravdu?"

Shawn pouze mlčí, nic neříká.

,,Víš, já myslela... měli bychom hledat dál, protože tolik podobných škol je dost i někde v okolí. To sis jako opravdu myslel, že bych se s tebou rozešla, jen tak, v ten nejlepší večer na tom nejlepším místě? A jako rozchodovou větu bych použila 'musím se přestěhovat do LA, škola je důležitější než ty'? Blázne." Políbím ho.

,,Tak teď jsi mě totálně zaskočila. Takže - žádný LA?"

,,Ne."

,,Panebože Rosie! Ty mi fakt dáváš. Uff, aspoň, že tak. Ale ty slova, co jsem řekl... ty pořád platí. A vždycky, vždycky budou! Miluju tě."

,,Slovy nedokážu popsat, jak moc miluju zase já tebe. Tak a teď vytáhni to jídlo, o kterým si myslíš, že nevím. Mám totiž faaaakt hlad!"

Spolu se najíme při západu slunce. Později jen ležíme a koukáme na hvězdy.

,,Hele! Vidíš ji? Padající hvězda! Honem, něco si přej."

,,Já už si ale nemusím nic přát. Já mám totiž tebe."

Taaak lidičky, po osmdesáti letech jsem tu zas. S novou, drobet kratší kapitolou. Snad se vám tahle děsně sladká, zamilovaná kapitola líbila, protože mně jo. :)

Jo a jen tak btw. DĚKUJU NESKUTEČNĚ MOC ZA NÁDHERNÝCH 1K PŘEČTENÍ. NEMÁTE ANI PÁRU, JAK MOC TO PRO MĚ ZNAMENÁ. DĚKUJU! (Jo, capslock byl nutnej) I fucking love you guys <3