Nejdůležitější priority života (S.M.)

27. J E N M Y D V A

Ráno se probudím pro změnu sama, žádný budík mi dnes nepokazil ráno. Co mi ale chybělo byl Shawny, který obvykle ležel vedle mě.

Rukama se zapřu o postel. Úplně jsem zapomněla na mé pořezané zápěstí, teď mě to opravdu fyzicky bolí. Zvednu se ze zahřáté postele, nazuji si papučky a vydám se na záchod a vzápětí do koupelny. Mé další kroky vedou do kuchyně, kde už slyším (a taky cítím) povědomé zvuky a vůni čerstvých lívanců.

„Dobré ráno," sklesle popřeje Shawn.

„Dobré," vtisknu krátkou pusu.

„Tak co, jak ti je?"

„Už o něco líp. Promi-"

„Neomlouvej se. Já vím, že za to nemůžeš. To já promiň. Nechtěl jsem na tebe řvát, ale mě to prostě strašně mrzí."

„Já to chápu," obejmu ho. V objetí se klasicky rozbrečím.

„Lásko, neplakej. Tady si vem ty lívance a pojď se pořádně najíst," pohladil mě po vlasech.

„Dobře, ty víš, jak na mě, viď?"

„To si piš," vtisknu polibek na čelo.

Ukrojím kousek lívance politého sladkým javorovým sirupem. S chutí sním všechny tři a odejdu do pokoje. Převléknu se, trochu se upravím, učešu se a taky dám trochu života mému obličeji pomocí make-upu a pár štětců.

„Lásko?" Obejme mě zezadu.

„Ano Shawny?"

„Já... promiň... já na tebe včera nechtěl bejt tak zlej," poví se sklopenýma očima.

„Zlato, už dost omluv. Upravim se a vyrážíme někam ven, je ti to jasný?" Usměji se.

„Dobřeeee," vtiskne polibek.

„Podíval by ses prosím na dnešní počasí? Kolik je venku? Nevim, co si obléct," kouknu na Shawnyho.

"Něco kolem 26 stupňů."

„Ok, beru kraťasy a tílko a jdem!"

„Ty jsi dneska šťastná viď."

„To si piš, že jsem. Tak honeeem."

„Oukeeej, vždyť já už běžím."

Řekla jsem, že nemám ponětí, kam jdeme. Prostě jdu tam, kam se mi zrovna chce a Shawn mě následuje.

„Vidíš ten pár starých lidí, jak jsou i po letech spolu? Přesně tak bych chtěl skončit s tebou."

„Aww, oni jsou tak sladcí viď," políbím Shawna.

Mé nohy nás zavedly na mnou nikdy neobjevené místo. Nacházíme se někde na kraji města, v krásném lesíku jako z pohádky. Nedaleko od nás stojí kavárna, kde si koupíme ledovou kávu a vrátíme se zpět do lesa. Sedneme na dřevěnou lavičku a povídáme si jen tak, o něčem a vlastně o ničem. Když najednou se začne zatahovat obloha, my nemáme jediný kousek látky nebo deštník, kterým bychom se vyvarovali úplnému promoknutí.

Brutální průtrž mračen v tak krásný, letní den  nás určitě jen tak neobejde. Během pár vteřin se z nebe začnou snášet stovky dešťových kapek, které promáčí každičký centimetr našeho oblečení. Nám nezbylo nic jiného, než se skrýt v již zmíněné kavárně, kde ale nezůstaneme moc dlouho.

„Rose?" Podívá se na mě.

„Jdem ven?" Usoudím z jeho pohledu.

„To je přece jasný! Tak pojď."

Propleteme naše ruce a jako jediní blázni se vhrneme do extrémního deště, který nám nakonec vůbec nevadil.

Čas jakoby se zastavil, jako bychom zůstali na planetě jen my dva. Na ulici nikoho ani slechu, ani vidu. Jen my.

Běžíme ouzkou uličkou, promočené snad úplně všechno. Prsty máme pořád propletené.

Cestou šlapeme do louží s dešťovou vodou. Bezhlavě běžíme, uběhli jsme pořádný kus a vlastně jsme blíž domovu, než jsme čekali.

„Rosie, jdem ke mně?"

„Proč ne."

K Shawnovi je to logicky blíž. Déšť ale stále nepřestává a my mokneme čím dál víc.

Když doběhneme k Shawnymu domů, oba dva se rozeběhneme k němu do ložnice. Nahoře mě ale vezme do rukou a pak mě jemně položil na postel. Začal mě líbat, pak sjel na můj krk a polibky pokračoval níž. Svléknul ze mě promočené oblečení, já naopak pomohla jemu a dál jsme se líbali.

Líbání nepokračovalo moc dlouho.

„Vážně to chceš Rose?"

„Jo."

Ze šuplíku vytáhne kondom a nasadí si ho. Naposled mi pohlédne do očí a pak do mě pomalu vnikne. Po pár minutách se navzájem uděláme.

„Miluju tě."

Já nic neříkám, pouze ho obejmu.

„Tohle bylo skvělý."

„Tys byl skvělej."

A potom usnu v jeho náručí.

Neneee, je tu nová kapitola. Lidi, you are so fucking crazy. 1700+ přečtení za takovou chvíli a já vám podekuju kapitolou po sto letech... ale jsem zpátky!

Kdyby se tu objevily nějaký pravopisný chyby, urcite je brzo opravím, jen jsem teď fakt líná znovu to číst :D

Taky doufam, že vás dnešní kapitola nějak nepohoršila, a i kdyby... vzdycky to můžete přestat číst ne:))))  (což doufam, že neuděláte ofc)

Lidičky, dekuju moc.
Love u, Natt. ❤️