Nejdůležitější priority života (S.M.)

7. N E R V Y

Vešla jsem do dveří, pozdravila a rychle se odebrala do svého pokoje.

„Počkej, Rose. Pojď nám všechno povědět" řekla máma sladkým tónem.

„Tak jaký bylo rande ségra?" Zařvala na mě moje pubertální sestra.

„Ale to nebylo žádný rande!" Zakřičela jsem zpět.

„Tak, zlatíčko. Posaď se" pověděla máma.

„Já nevím, co ode mě chcete slyšet, protože mezi náma nic není a asi ani nebude, mami" řekla jsem docela dost otráveně.

Vlastně jsem si ani nesedala, musela bych tu být celý večer.
Už mě ty jejich otázky začínají lézt na nervy.

„Ale to nemůžeš nikdy vědět. Přeskočí malinká jiskra a už jsi zamilovaná" zazubila se máma.

„Haha, fakt vtipný mami. Já nikoho nechci, prostě... bylo a je toho na mě teď moc" odvětila jsem se sklopeným výrazem.

„Jak jako moc?" Starostlivě se na mě matka podívala se svraštěným obočím.

„No, vždyť víš. Je mi čerstvých 18, jsem dospělá... zařizuju milion věcí a ještě do toho škola a.. teď ta angína a proste už to nezvládám" trošku jsem jí zalhala, protože ty největší trable mi dělala právě ona. Já vím, ona to myslí dobře... ale prostě se do mě a do mých vztahů plete až moc.

Rychle jsem se odebrala do pokoje, neměla jsem na ně náladu. Zítra už asi půjdu do školy, i přes antibiotika.
Taky se potřebuju osprchovat a celkově se dát dokupy.

Vak s věcmi, které jsem měla venku, jsem hodila na postel a vydala se směrem ke koupelně. Ještě jsem si vzala vodotěsný repráček, který se dá přicucnout v podstatě kamkoliv. Na mobilu jsem si zapla nějaké album na Spotify, to první, které mi přišlo pod prsty.

Zahrálo pár písniček, které jsem znala jen tak někde z rádia, nebo od Sendy. Mezi nimi byla i nějaká melodie, která moc lahodila mým uším, takže jsem se hned podívala, od koho je a jak se jmenuje.

'Shawn Mendes - Treat you better'

Páni... to je vážně ten Shawn, kterýho znám? Protože... cože? Ne ne ne ne, to mi neříkej.. cožeeee

Tohle jsem si v hlavě přehrávala snad dalších deset minut, než mi to všechno docvaklo.

Vylezla jsem ze sprchy a skočila hned do postele. Byla mi strašná zima, doufám, že zase nemám horečku.

Teploměr pod mým podpažím zapípal pro znamení změřené teploty.
Ukazoval 38,3.
„Sakra!" Zašeptala jsem plná vzteku. A já jsem si říkala, proč mě tak bolí celý člověk?

Kdybych nešla ven, možná bych už žádnou horečku neměla. Bože.

Převlékla jsem se do pyžama, své ještě trochu vlhké vlasy jsem rozčesala a spletla do copu. Mezitím jsem zalezla zpět do postele a pustila si další díl mého oblíbeného seriálu.

Po asi hodině koukání do notebooku jsem se rozhodla jít spát.

„Ne Shawne, nech mě být! Já nejsem jen nějaká kurva pro tvoje dobro! Tak dělej, pusť mě sakra už!"
„To bys to měla moc jednoduchý rose. Já s holkama nemívám dlouhý vztahy, víš? Prostě si to užívám s děvkama, který potom odkopnu. Tak už to chápeš ty couro?" Křičel.

Probudila jsem se s potem na čele. Lapala jsem po dechu a moje srdce bilo, jakoby to bylo naposled.
Co to jako mělo být? Byl to jen hloupý sen, nebo je to upozornění na budoucnost? V mojí hlavě mi naskakovalo milion otázek.
Rychlým zmáčknutím zamykacího tlačítka na mém mobilu jsem zjistila, že hodiny ukazují skoro půl třetí ráno. Doufám, že se nikdo neprobudil.

Snažila jsem se usnout a kupodivu, povedlo se mi to celkem rychle.

Dnes to nebylo nic extra zajímavýho, spíš se těšte na další části🐵 a ten název taky stojí za prd. Omlouvám se 😏👼🏼

Tyhle začátky bejvaj vždycky nudnější. Snad vás to neodradí.
Brzo se to rozjede (teda aspoň doufám,
protože mám v hlavě snad tisíc scénářů, jak by tahle kniha mohla skončit), takže se mate určitě na co těšiiit!👻

Děkuju všem, co to dočetli až sem.

Love u❤️
~N