Nejdůležitější priority života (S.M.)

5. D O K T O R

Dnes je středa, den, kdy půjdu k doktorce. Jsem docela zvědavá, jestli mi nakonec ta antibiotika dá. Protože jestli ne, tak to v tý škole a vlastně ani doma nepřežiju. Nesmím mít zameškané hodiny... Potřebuju se učit a ne ležet v posteli s čajem a mobilem v ruce. Jo učit se můžu i tak, ale přes tu horečku to fakt nejde.
Akorát jsem byla na cestě do koupelny, jenže hned po tom, co jsem se zvedla z postele, se mi zamotala hlava a já jsem jako největší nemehlo spadla na zem. Díky bohu, že se mi nic nestalo, ale na zemi jsem zůstala ležet ještě asi dalších 10 minut, než jsem se vzpamatovala a šla konečně na záchod a umýt se.

Když jsem přišla z koupelny, hodila jsem na sebe ty nejteplejší tepláky co mám, asi 3 mikiny a vydala se směrem k mému kosmetickému stolku. Malovat se nebudu, ten napuchlej obličej stejně už nic nezachrání. Své hnědé dlouhé vlasy jsem stáhla do culíku někde na temeni hlavy a vydala se směrem ke dveřím. Oblékla jsem na sebe černou bundu a vklouzla do hnědých kozaček.

„Nechceš k tý doktorce hodit Rose?" Zeptal se táta v moment, když jsem otevírala dveře od domu.
„Aaaale... Jo, budu rada." Řekla jsem s mírným zaváháním, protože jsem moc dobře věděla, o čem se budeme v autě bavit.
Počkala jsem, než se táta obléknul a vyrazila jsem směrem k autu. Sedla jsem si na místo spolujezdce a netrpělivě jsem hleděla na oblohu plnou dešťových mraků.
„Tak, co, už má-" ani to nestihl doříct, protože jsem mu skočila do řeči.
„Ne, nemám. Nemám nikoho tati"
„Ale máma mi říkala o nějakým klukovi... myslím že se jmenoval Sh-"
„Shawn? Nejsme spolu. A už to neřeš prosím"
„Hm, dobře." Hned po tom, co to dořekl, začal se smát. Viděl na mně, jak mě začíná štvát těma otazkama ohledně Shawna a kluků obecně.
Jenom jsem mlčela a nic neříkala. Hleděla jsem na svoje boty, když v tom jsme akorát dorazili před ordinaci.
„Dobrý den" řekli jsme oba ve stejný čas.
„Dobrý den" odpověděla paní doktorka.
„Tak co vás trápí?"

Všechno jsem ji odvyprávěla a s papírkem nějakých čmáranic jsem se rozešla k lékárně. Táta šel směrem k autu a já jsem si mezitím vyzvedla svá antibiotika.
„Děkuji, hezký den, nashledanou" řekla jsem při cestě z lékárny.
„Počkejte, něco jste tu zapomněla" křikla na mě přes celou lékárnu.
„Ježiš, pardon. Moc se omlouvám." Řekla jsem trochu zmateně. Nechala jsem tam totiž ležet dvoustovku. Fakt jsem trdlo.
V ruce jsem svírala krabičky s pilulkami a mířila si to směrem k autu.
„Tak co, všechno v pohodě? A nechyběly ti peníze?" Starostlivě se zeptal táta když jsem nastupovala do auta.
„Ne, v pohodě. Akorát jsem tam málem nechala o dvě stě navíc, ale naštěstí mě ta paní, co to prodávala, upozornila."
„Ježíš, tak ještě že tak." Řekl a rozjel se.
Když jsme dorazili domů, táta mi oznámil, že musí do práce.
„Jo v pohodě, já to zvládnu sama" řekla jsem doufám dost přesvědčivě.
„Opravdu?"
„Jo neboj. A kdyby ne, tak bych zavolala třeba babičce." 
„Dobře, tak já už musím jít. Dávej na sebe pozor a nedělej hlouposti ano?"
„Ježiš tati, není mi 10. Já to zvládnu, jsem snad dospělá ne?"
„Jo, Jo, dobře. Tak ahoj" řekl a věnoval mi krátký úsměv.

„Sakra. Co budu dělat? Teď budu mít až do pěti volnej barák, sestra je ve škole a potom jde na cheer." Řekla jsem si vduchu.
Vzala jsem do ruky mobil a napsala Shawnovi.
Já: Ahoj, máš dnes čas?
Shawn: ahoj, ano mám. Potřebuješ něco?
Já: no víš... docela Jo. Do pěti tu budu sama a nevím co mám dělat.
Shawn: aha, takže ty potřebuješ chůvu na čajíčky? 😂
Já: neeee, tak jsem to nemyslela, blbe😂🤦🏽‍♀️ už je mi dobře, ale fakt se nudim
Shawn: 😂Ok tak v kolik mám přijít?
Já: tak.. v 10:00?
Shawn: Jo klidně. A adresu mi řekneš nebo se budu muset každýho ptát? Něco jako: „Dobrý den, prosím vás, nevíte kde bydlí Rose Stephensonová?"😂
Já: musíš si ze všeho dělat srandu? 😂 Jo řeknu.. a nebo vlastně. Nechceme nejdřív zajít někam na kafe a pak bychom šli ke mně?
Shawn: a jsi si jistá, že ti je natolik dobře, abys šla ven?
Já: Jo, neměj strach. Dnes už je mi líp, ani horečku nemám.
Shawn: dobře. Tak v 10:00 u starbucksu?
Já: ok, tak zatím ahoj :)
Shawn: pa💜

Dnešní část zase končí chatem, ale slibuju, tohle bylo na nějakou dobu naposled :) snad se vám část líbila. Za překlepy nebo gramatiku se omlouvám, kdyžtak mě upozorněte v komentářích 🙈

A taky dekuju moc za 50+ přečtení, nečekala jsem to. Roste to fakt rychle, moc si toho vážím❤️
Love u❤️
~N