Nejdůležitější priority života (S.M.)

17. P L Á Ž

Mé oči se rychlostí světla otevřou kvůli klepání na dveřích.

„Snídaně" slyším z poza dveří. Máma nás volá.

„Joo" odpovím.

„Kate, vstávej, musíme na snídani, šup šup" probouzím mladší sestru.

„Ok" odvětila.

Pomalu vstanu, na nohy nazuji bílé, hebké papučky a vypravím se do koupelny.

Jako první si v zrcadle všimnu mého nafouklého obličeje a rudých očí. Moc jsem toho nenaspala a hlavně jsem brečela snad celou noc. Vše to na mě najednou padlo a prostě se nedalo nic dělat.

Na můj bílý kartáček nanesu vrstvu bělící zubní pasty. Zuby si pečlivě vyčistím a obličej opláchnu ledovou vodou. Mou rutinu zakončím neplánovanou sprchou.

„Už jdeš?" Slyším.

„Joo, za pět minut je koupelna jen tvoje" zakřičím ze sprchy.

Po dlouhé době se cítím o trošku lépe. Nenechám na sobě nic znát, sestře s úsměvem popřeju dobré ráno a jdu se převléknout.

Klasicky na sebe vezmu oblíbené šedé kraťásky a černé tílko.

„Dobré ráno" popřejeme mámě a tátovi.

„Dobré"

„Co si dáte, holky?" Dodala mamka.

„Já si vezmu asi jen jogurt, a ty?" Otočím se na Kate.

„Vážně si dáš s plnou penzí jen jogurt? Blázníš?" Zasměje se sestra.

„Vždyť víš, že moc nesnídám" se smíchem do ní šťouchnu.

„Co máme dnes v plánu? Něco speciálního?" Zeptám se zvědavě.

„Nevím, jak vy dvě, ale my dnes zůstaneme u bazénu. Taky je tam bar, takže to bude pohodlnější než na pláži" ozve se táta.

„Ok" kývnu rameny.

„Tak tam můžeme být chvíli s váma a pak bychom se šly porozhlídnout, co ty na to?" Mrkne Kate.

„Skvělej nápad"

Svou malou snídani jsem do sebe nasoukala. Díky tomu, že jsem x kilometrů od Justina a toho, co se tam děje, nemám moc velkou chuť k jídlu. Taky jsem si vzpomněla na Shawna, který se včera zmiňoval, ať mu zavolám kdy budu chtít. Na telefon jsem úplně zapomněla, a proto jsem se pro něj rozeběhla do hotelového pokoje.

Otevřu dveře a mířím k telefonu.
Na obrazovce se objeví 3 zmeškaná volání, a to od Shawna.
Okamžitě volám zpět.

„Ahoj, děje se něco?" Zeptám se rychlostí blesku.

„Ahoj, vlastně, děje. Já ale nevím, jestli to chceš úplně slyšet" odpoví.

„Něco o Justinovi?"

„Jo.." řekne zklesle.

„Hele... co když ti zavolám, až to budu připravená slyšet?"

„Ok"

„Dobře... a co jinak? Jak se máš?" Optám se.

„Vždyť stejně víš, co ti odpovím" Zasměje se.

„Takže jako vždycky? Máš se dobře"

„Přesně tak"
U téhle věty jako bych ho viděla se usmívat.

„Shawne?"

„Ano?"

„Chybíš mi"

„Awww, ty mě taky, Rose"