Mé oči se rychlostí světla otevřou kvůli klepání na dveřích.
„Snídaně" slyším z poza dveří. Máma nás volá.
„Joo" odpovím.
„Kate, vstávej, musíme na snídani, šup šup" probouzím mladší sestru.
„Ok" odvětila.
Pomalu vstanu, na nohy nazuji bílé, hebké papučky a vypravím se do koupelny.
Jako první si v zrcadle všimnu mého nafouklého obličeje a rudých očí. Moc jsem toho nenaspala a hlavně jsem brečela snad celou noc. Vše to na mě najednou padlo a prostě se nedalo nic dělat.
Na můj bílý kartáček nanesu vrstvu bělící zubní pasty. Zuby si pečlivě vyčistím a obličej opláchnu ledovou vodou. Mou rutinu zakončím neplánovanou sprchou.
„Už jdeš?" Slyším.
„Joo, za pět minut je koupelna jen tvoje" zakřičím ze sprchy.
Po dlouhé době se cítím o trošku lépe. Nenechám na sobě nic znát, sestře s úsměvem popřeju dobré ráno a jdu se převléknout.
Klasicky na sebe vezmu oblíbené šedé kraťásky a černé tílko.
„Dobré ráno" popřejeme mámě a tátovi.
„Dobré"
„Co si dáte, holky?" Dodala mamka.
„Já si vezmu asi jen jogurt, a ty?" Otočím se na Kate.
„Vážně si dáš s plnou penzí jen jogurt? Blázníš?" Zasměje se sestra.
„Vždyť víš, že moc nesnídám" se smíchem do ní šťouchnu.
„Co máme dnes v plánu? Něco speciálního?" Zeptám se zvědavě.
„Nevím, jak vy dvě, ale my dnes zůstaneme u bazénu. Taky je tam bar, takže to bude pohodlnější než na pláži" ozve se táta.
„Ok" kývnu rameny.
„Tak tam můžeme být chvíli s váma a pak bychom se šly porozhlídnout, co ty na to?" Mrkne Kate.
„Skvělej nápad"
Svou malou snídani jsem do sebe nasoukala. Díky tomu, že jsem x kilometrů od Justina a toho, co se tam děje, nemám moc velkou chuť k jídlu. Taky jsem si vzpomněla na Shawna, který se včera zmiňoval, ať mu zavolám kdy budu chtít. Na telefon jsem úplně zapomněla, a proto jsem se pro něj rozeběhla do hotelového pokoje.
Otevřu dveře a mířím k telefonu.
Na obrazovce se objeví 3 zmeškaná volání, a to od Shawna.
Okamžitě volám zpět.„Ahoj, děje se něco?" Zeptám se rychlostí blesku.
„Ahoj, vlastně, děje. Já ale nevím, jestli to chceš úplně slyšet" odpoví.
„Něco o Justinovi?"
„Jo.." řekne zklesle.
„Hele... co když ti zavolám, až to budu připravená slyšet?"
„Ok"
„Dobře... a co jinak? Jak se máš?" Optám se.
„Vždyť stejně víš, co ti odpovím" Zasměje se.
„Takže jako vždycky? Máš se dobře"
„Přesně tak"
U téhle věty jako bych ho viděla se usmívat.„Shawne?"
„Ano?"
„Chybíš mi"
„Awww, ty mě taky, Rose"
ČTEŠ
Nejdůležitější priority života (S.M.)
Fanfiction„Hele! Vidíš ji? Padající hvězda! Honem, něco si přej." „Já už si ale nemusím nic přát. Já mám totiž tebe." 13+ Začátek: 14.1.2018 #1 ROMANTIC!!! Dekuju.❤️❤️❤️