Nejdůležitější priority života (S.M.)

3. N E M O C

Je úterý, 4:52. Probudila mě strašná horečka. Myslela jsem, že mi bouchne hlava. V krku jsem měla snad kámen, bolelo to neskutečně. Naštěstí bylo něco málo před pátou ráno, takže jsem mamku stihla doma. Dobelhala jsem se k ní do ložnice a svěřila jí své problémy. Do školy nemusím a zítra půjdu k doktorce.
Den jsem doma nějak přežila, sice mi bylo příšerně, ale táta měl dovolenou, takže se o mě postaral. Díky bohu.
Hned co přišla máma z práce, celá zářila. Když jsem se jí zeptala proč, odpověděla mi, že mi to řekne až někde v soukromí. Ne před tátou a segrou.
Byla jsem strašně natěšená ale zároveň smutná a nervózní. Bála jsem se, že má máma někoho nového.
Hned po večeři mi šla udělat silnej černej čaj s citronem a zázvorem, vzala mi i pastilky proti bolesti v krku a vydala se za mnou do vrchního patra domu.
„Tomu neuvěříš, Rose" vyjekla těsně před mým pokojem. Už to asi nemohla vydržet.
„Co se děje?" Zeptala jsem se vystrašeně, z části i docela natěšeně.
„Víš jak jsi včera ráno potkala toho kluka v cukrárně... nešlo si nevšimnout, jak na sebe koukáte." Vyjekla plna radosti.
„Ježiši mami Né, nechceš mi udělat zase scénu o tom, že už je pravej čas najít si kluka, že ne?" Otráveně jsem odpověděla a protočila očima.
„Ne, naopak. Víš... zlatíčko... on se na tebe ptal. Ptal se mě, proč tu dnes nejsi. Byl docela smutnej, že tě neviděl."
„Ale mami, prosímť. To nemůžeš poznat, jestli byl smutnej nebo ne." Odpověděla jsem stejným tónem jako předtím a začala se věnovat svému čaji.
„No to je pravda, ale věř mi. Záleží mu na tobě. Když jsem mu řekla, že jsi nemocná, sklesl mu výraz. Asi jsi se mu zalíbila Rose. A on mně taky. Ne jako přítel pro mě, já mám tátu... ale pro tebe. Pohledný, usměvavý a sexy." Zasmála se.  „Všechno co jsi chtěla. Navíc mu z rukávu vykukovalo tetování. Tvar to mělo podobný kytaře, kterou tam určitě nemá jenom proto, že se mu to tetování líbilo. On to totiž nebude jen nějakej normální kluk. On bude něco víc.... třeba zpěvák. Jeho hlas je taky strašně příjemný." Povyprávěla mi to a já zůstala jen hledět.
„takže je to TEN Shawn mendes, o kterým mluvila Sendy" prolitlo mi myslí.
„HALÓ, Rose! Mluvím na tebe"
„Je, promiň. Co jsi říkala?"
„říkala jsem, že..." nestihla to ani doříct a do pokoje vtrhl táta.
„Jane, prosimtě. Kde máme pánvičky?" Zeptal se s úsměvem na tváři.
„V prostřední skříňce dole" zakřičela na něj máma a začala se smát.
„Mami, tak co jsi říkala teda?" Zvědavě jsem se zeptala hned po tom, co táta odešel.
„Říkala jsem, že... že... no ono to není důležitý. Nechceš něco donést?" Zeptala se trochu zmateně.
„Ani ne, díky." Odvětila jsem.
Ještě chvíli jsem jen tak ležela a i přes to, že moje čelo hořelo, jakoby mělo brzy vybochnout, přemýšlela nad Shawnem.
„přece nemůžu chodit se slavnym zpěvákem. Já, holka z normální střední a Shawn.. slavnej zpěvák, kteryho milujou miliony holek........O můj bože, Rose, vždyť jste si řekli jenom ahoj a podali si ruku, a ty už pomalu planujes i svatbu" prolítlo mi hlavou. Rychlostí blesku jsem popadla mobil, protože mi zrovna někdo napsal.
------

A tady to naschvál ukončim.😄 taky vás miluju!
Děkuju za to, jestli jste to dočetli až sem. Moc si toho vážím!
Love u❤️