Nejdůležitější priority života (S.M.)

26. P R Á Z D N O T A

Nastal čas vstát. Na displeji telefonu se rozezněl nepříjemný zvuk budíku. S mžitkami před očima telefon nemůžu najít, naštěstí je Shawn rychlejší a vypne ho dřív.
„Dobré ráno miláčku," věnuje krátký polibek.

„Ahoj lásko, kolik vůbec je?"

„8:30"

„Ach, bože. Tak šup, vstávej taky," vyženu Shawna z postele.

„Co si dáš ke snídani Rose?"

„Vezmu si jen něco malýho."

„Dobře."

„A proč vlastně vstáváme o prázdninách?"

„Abychom toho víc stihli."

„My máme plány?"

„Máme."

„A dozvím se jaký?"

„Víš, jak moc mě baví vytvářet různě bláznivý nebo naprosto normální plány. Každopádně, dnešek bude klidnější." Odvětil Shawn kulišácky.

„Dooobře?"

Shawn se jen pousměje.

*9:45*
„Tak pojď, pomalu vyrazíme," řekne Shawn.

Nasedneme do auta a vyrazíme, pro mě, ostatně jako vždycky, neznámo kam. Cestou se Shawn nezapomene stavit v obchodě, kde koupí něco přísně tajného. Donese to v malé papírové taštičce a jelikož Shawna znám, rychle mi to dojde.

„Shawne, já vím... já vím, že si příjdeš jfakt moc nenápadnej, ale víš, že ti vidim až do žaludku?"
„Jelikož je ta věc u tebe v malé, papírové ultra neprůhledné tašce, usoudila jsem, že je to něco malého. Logicky. A taky vím co."

„Neuhodneš."

„Víš jak jsi mi vyprávěl, že má tvá babička fakt divnou sbírku? A taky jsi mi pověděl... cituji:„Při každý návštěvě se klasicky stavím v malém obchůdku na kraji města pro klubko bavlny, abych dodržel tradici." Takže Shawny, já vím, že jedeme navštívit tvou babičku s dědečkem."

„Ty mě prostě znáš až moc! A pro to tě miluju." Políbí mě.

„No vidíš." Pousměji se.

Přijedeme k malému, útulnému baráčku blízko lesa. Vyjdeme tři dřevěné schůdky, zaklepeme na krásné, skvěle natřené dveře. Otevřou se a v nich stojí stařenka s novinami v ruce. Když spatří Shawna, celá se rozzáří.

„Ahoj Shawne," obejme ho babička.

„Dobrý den, ráda vás poznávám, Rose," obejmu ji.

„Mně říkej Emily."
„To vás ráda vidím. Vy jste spolu?"

„Ano babi, a proto jsem tu i s Rose."

„Tak pojďte dál."

Z trouby voní čerstvě upečený jablečný koláč, který už babička vyndavá.

„Dáte si?"

„Jasně, děkujeme," zvolá Shawn.

Talíře s koláčem si vezmeme na zahradu. Na lehce houpající se síti leží děda s knihou v rukách.

„Ahoj dědo."

„Dobrý den."

„Ahoj děti."

Chvilku s prarodiči posedíme a potom se vydáme domů.

„Shawne, zůstaneme potom už doma?"