Nejdůležitější priority života (S.M.)

6. S T A R B U C K S

Je něco kolem devátý ráno a za hodinu mám já, Rose Stephensonová, sraz ve starbucksu s hvězdou Kanady. „Já... já, pro ostatní nicka, která má jenom jednu dobrou kámošku, nechodí ven, uzavírá se sama do sebe..... já.. prostě půjdu ven se Shawnem Mendesem" řekla jsem s rozbušeným srdcem.

Moje malý, hodně rozdrcený srdíčko z nešťastnejch lásek jakoby chtělo vyskočit z mojí hrudi ven. Jakoby se chtělo vrátit zpátky do starých, nevinných časů. Být zase volné a celé celičké bez jediného ublížení, bez jediné prasklinky, bez obav dalšího podrazu nebo zlomeniny... byť jen malé, mikroskopické velikosti. I přes jejich malou velikost, ty nejmenší prasklinky mají v sobě tu největší bolest. Pro vás to možná nedává smysl, ale pro mě ano. 

Bojím se, jsem nervózní, strašně se mi potí končetiny a zároveň jsem šťastná a celá bez sebe, než uvidím Shawna a potom všechno povyprávím Sendy. Bože můj. Přijdu si jak nějaká dvanáctka, nějaká "fangirl", která jde poprvý na koncert svýho idola. Horší na tom je to, že tohle nebude pouhej koncert, jako každej normální bývá. Tenhle bude jinej. Jinej v tom, že to vlastně žádnej koncert nebude.
Budu tam jen já a Shawn. „Jen já a Shawn" přehrávalo se mi hlavě ještě další půlhodinu.

Dnes vypadám úplně strašně. Rozcuchané, ačkoliv umyté vlasy, oči napuchlé, všude pupínky, protože přes ty horečky se mi fakt ještě nechtěla čistit pleť.... tohle všechno a proč zrovna dneska?

Namířila jsem směrem ke koupelně, teď už jsem se zvedla trochu pomaleji, abych sebou zase neplácla na zem. Tam už  jsem už nemusela nic moc dělat, jen jsem si pro jistotu vyčistila zuby, svoje dlouhé vlnité vlasy sčesala do vysokého drdolu a přemístila se k mému stolku s kosmetikou.

Nanesla jsem na sebe lehký make-up od Maybelline, oblékla na sebe teplé oblečení a přesně v 9:55 jsem vyšla z baráku. Jak jste asi usoudili z času mého odchodu, zase nestíhám. K starbucksu do centru města to mám daleko, takže jsem ještě napsala Shawnovi, že se zdržím. Bylo mi trapně, ale pořád jsem se cítila lépe, než abych bez ohlášení přišla pozdě.

Když jsem došla na určité místo našeho srazu, Shawn už tu byl.
„Ahoj" řekla jsem se strašně červenýma tvářema kvůli panující zimě, která byla k nevydržení.

„Ahoj, jak se máš?" Odvětil Shawn s mírným úšklebkem a hned po tom rozevřel ruce na důkaz objetí.

„Ale jo, ujde to. Dneska je mi líp a taky mi přestává ta otravná rýma, kterou tolik nesnáším. A ty?" Řekla jsem hned po tom, co jsme se od sebe odtáhli. Krásně voní.

„Je mi fajn. Jsem rád, že tě zase vidím živou a... skoro zdravou" odpověděl a zasmál se.

„Jo, to já taky. Tak co, jdeme dovnitř?"

„Jo jasně, promiň." Opatrně odpověděl.

Čeho jsem se bála nejvíc bylo kupování naší kávy. A víte proč?....

„Počkej, já to zaplatím. Vytáhla jsem tě sem já, takže platím" řekla jsem nehorázně rychle a odstrčila mu ruku s připravenými penězi.

„Ne, Rose. Já to zaplatím. Přece to za mě nebudeš platit ty." Pohlídl na mou ruku plnou mincí.

„Ale.."

„Pšššt. Prostě já a hotovo. Příště nám můžeš koupit třeba lízátko" řekl a usmál se.

„Dobře." Odpověděla jsem mu se smíchem.

Vzali jsme si naše kelímky s kávou a vydali se směrem k východu, když v tom se k němu nahrnuly všechny fanynky. Čekala jsem, že bude jako každý normální slavný člověk zuřit, ale opak byl pravdou.