Depth ~ HG

~ 3. ~

🦇

'Grangerová, samozřejmě. Kdo jiný, než ta nesnesitelná, nebelvírská šprtka.'
Kdyby veškerou svou pozornost neupřel na vlastní sebeovládání, pravděpodobně by všude kolem sebe prskal blesky. Cestou si ulevil na jedné havraspárské druhačce, která se nestihla ani ospravedlnit, co vlastně dělá mimo pokoj. Strhl jí 10 bodů a div ji nerozplakal. Když s ní Severus skončil, ztratila se takovou rychlostí, že se jí od podrážek málem kouřilo. Svižným, tichým krokem došel až před chrliče. Heslo pronesl s lehkým odporem v hlase, jelikož se mu vybavila nesnesitelná chuť na jazyku, když mu jednou ředitel vnutil ono citrónové cukrátko. Chrlič poslušně uskočil a Severus se protáhl úzkým schodištěm, které ústilo u dveří ředitelny. Dle hlasů usoudil, že Minerva s ředitelem ještě neskončila. Nebylo divu, rozdělili se sotva před dvaceti minutami. Ona se rozhodla promluvit s ředitelem, načež Severus neochotně slíbil, že se dojde pozeptat Poppy, zda ji přes noc nenavštívil některý student. Zaklepal a na vyzvání vstoupil.

"Zdravím Vás, Severusi." usmál se na něho profesor Brumbál, přestože se mu ve starých ořích rzcadlily nemalé obavy.

"Albusi, Minervo." odvětil bez výrazu.
"Abych řekl pravdu, Minervo, úplně tomu nerozumím." pokračoval Brumbál v rozhovoru, ze kterého je Severus vyrušil. Profesorka se nadechla k odpovědi, ale ve chvilce si to zase rozmyslela a tak jen vydechla a stočila pohled k plamenům, které plápolaly v krbu.
"Pokud nevíme kdo křičel, nedá se dělat nic. Je pravděpodobné že se jednalo pouze o nepříjemnou noční můru. Věštba, pokud se nemýlím, nemluví o studentech Nebelvíru." dokončil ředitel.
"Albusi, věštba přeci mluví..." zamyslela se profesorka McGonagallová.

"Byla to Grangerová." přerušil ji Severus s kamennou tváří. Tím si zajistil stoprocentní pozornost všech přítomných.
"Severusi, je přece nemožné..." vypravila ze sebe Minerva s nevěřícím úsměvem.
"Byla to ona." trval si na svém. "Vešla na ošetřovnu ve stejnou chvíli, kdy mi Poppy sdělila, že za celou noc nepřijala jediného studenta."

"Slečna Grangerová? Hermiona? Nesmysl. Ani není z čarodějnické rodiny, není možné aby to byla ona." kroutila hlavou profesorka McGonagallová, které se příběh o její oblíbenkyni evidentně vůbec nezamlouval.

"Měla popálené levé předloktí. Tvrdila, že se polila čajem." dokončil neměnným tónem.

"Promluvím si s Poppy." ukončil diskuzi Brumbál. Jiskřičky z jeho pomněnkových očí zmizely, což znamenalo, že usilovně přemýšlí.

"Pokud je to vše, budeme se moci rozloučit. Minervo, Severusi." usmál se na návštěvníky. Severus se s lehkým úklonem vyprovodil ze dveří a Minerva ho následovala jen několik kroků za ním. U dveří ještě pronesla něco směřovaného k řediteli, ale to už Severus sbíhal schody okolo Chrliče a vydal se směrem k chladnému sklepení.

🔥

Hermioně se podařilo proklouznout hradem bez jakékoli nevítané pozornosti. Filche, díky bohu, nezahlédla ani z dálky a paní Norrisová se pravděpodobně držela svého pána, jelikož po ní nebylo ani stopy. Konečně stanula před Buclatou dámou a ztěžka oddechovala. V ruce cítila příjemnou úlevu, už bylo možné se rány dokonce lehce dotknout, aniž by se v mdlobách kácela k zemi. Jemně přejela dlaní po obvázaném předloktí. Lektvary jí od začátku studia v Bradavicích fascinovaly. Nejvíce se jí na tom zřejmě líbilo, že samotné ingredience nemají žádný vliv, žádný účinek a přitom je jen stačí ve správném pořadí svařit, případně zamumlat pár formulí a voila - kouzelný výluh, schopen léčit neléčitelné, dělat nemožné a napomáhat zázrakům v praxi. Lektvary by velice snadno mohly být jedním z jejích nejoblíbenějších předmětů, ale profesor Snape ji od tohoto prohlášení výrazně odrazoval. Jako vzorná studentka se snažila udržovat kladná mínění o celém učitelském sboru, ovšem u Filche a profesora Snapa se jí to čas od času úplně nedařilo. Sama sobě musela přiznat, že je to sarkastický, jízlivý, věčně nepříjemný, cynický, přerostlý netopýr. Při tomhle popisu si vybavila své podvědomí - ve většině případů se chovalo dost podobně. Tahle představa ji donutila se pousmát.

"Heslo?" otázala se rozespale Buclatá dáma a přejížděla jí nesouhlasným pohledem.
"Perpetua." řekla tiše, aby se její hlas nerozlehl po celém spícím hradě. Obraz se vyklonil a ona prolezla vzniklým průchodem přímo do nebelvírské společenské místnosti. Sotva se s rozečtenou knihou usadila v oblíbeném křesle u krbu, zaslechla ze schodiště kroky.

"Hermiono?" ozvalo se od schodů. "Co tady takhle brzy děláš?" zívla rozespale Ginny.
"Mohla bych se tě zeptat na to samé..." konstatovala s úsměvem Hermiona když zvedla zrak od knihy.
"Já...jsem nemohla spát." sklopila rudovláska pohled.
"To je vidět." pozvedla Hermiona obočí nad rozespalou přítelkyní.
"Vidíš? Vůbec se ti nezavírají oči." pokračovala s vážnou tváří, která se jí držela stále obtížněji.
"Dobře." rezignovala s protočením očí.
"Zdálo se mi o Harrym." pípla a schoulila se do protějšího křesla. "Ale jsem v pořádku, myslím že se mi ty sny zdávají už jen z nostalgie."
"Taky jsem špatně spala, asi je špatný měsíc." pokrčila rameny Hermiona.
"Vždyť je Listopad." zamračila se nechápavě Ginny. Hermiona nedokázala odolat a vyprskla smíchy.
"Myslím, že je úplněk." objasnila se smíchem, načež se k ní pochopitelně přidala i druhá dívka. Od tohoto momentu se nálada obou dívek výrazně zlepšila a noční trable obou byly v tu ránu zcela smeteny ze stolu.

"Půjdeme na snídani?" otázala se Ginny, poté co její žaludek asi po páté zanaříkal. Hermiona jen kývla a odložila knihu na blízký stolek. Cestu dívky přešli v relativní tichosti, jelikož v hradu stále vládlo hrobové ticho. Většina studentů si o víkendech více než ochotně přispala a tak se velká síň začala zaplňovat až kolem deváté hodiny.

"Zdálo se mi, že jsem se zasnoubila." zazubila se Ginny a zastříhala na Hermionu obočím.
"Cože?" vyprskla Hermiona a snažila se neudusit. Druhá dívka jí odpověděla jen smíchem.
"A koho si si vzala?" vykulila oči Hermiona.
"Ne." zakroutila hlavou Ginny a zatvářila se jakoby jí uletěly včely.
"Cože?" zatvářila se nechápavě tentokrát Hermiona.
"To ti nemůžu říct, je to hrozně hloupý!" rozesmála se znovu rusovláska. Předtím než stačila pokračovat se zarazila. Hermiona ji chvíli pozorovala, ale než se stačila ohlédnout Ginny ji popadla za ruku.
"Počkej!" vyhrkla.
"Co je?" vyjekla Hermiona nervózně, jelikož se jí v hlavě formovalo milion možných katastrof.
"To bylo divný..." konstatovala Ginny spíš pro sebe, než že by to Hermioně mělo něco objasnit.
"Co?!" Hermiona ztrácela trpělivost.
"Přišel Brumbál s McGonagallovou a téměř hned za nimi i Snape." začala s vysvětlováním.
"No a?" nechápala Hermiona.
"Ani jeden z nich z tebe po celou dobu nespustil oči. Pak si spolu něco rychle řekli, znovu se sem podívali a pak začala McGonagallová s Brubálem něco rozebírat."
"Myslíš, že jsem zapomněla odevzdat nějakou esej?" zhrozila se Hermiona. Ginny zacukaly koutky a v tu ránu se válela v dalším záchvatu smíchu.
"To není k smíchu!" zanaříkala, když lovila v paměti na co tak mohla zapomenout.

Ginny plynule změnila téma a i přes Hermionino tiché přání se k dřívějšímu tématu již toho rána nevrátily. Když se obě zvedly k odchodu zarazil je nepříjemný hlas.