Depth ~ HG

~ 2. ~

Hermiona obě postavy okamžitě poznala. První nebylo možné zaměnit s nikým jiným - černý dlouhý plášť jej dokonale odlišil od  kohokoli, koho na tomto hradě kdy viděla - profesor Snape. 'Jaké  štěstí!' prsklo podvědomí. Hermiona se ho snažila ignorovat. Druhou  postavu by poznala kdykoli a kdekoli, nebyl to nikdo jiný, než její  oblíbená - profesorka McGonagallová. Hermiona se krčila za sloupem, pomalu nedýchala a  jen se modlila, aby zahnuli směrem k ředitelně. Když se postavy blížily zaslechla Hermiona, že spolu něco velice  naléhavě řeší.

"Jste si tím jistý, Severusi?" profesorka McGonagallová zněla velice ustaraně.
"Zcela." pronesl ledově známý hlas.
"A nemáte ponětí kdo by to mohl být?"
"Minervo, je to Vaše kolej. Nevím, jak který z nich..."
"Ach, ano. Víte určitě, že to byl dívčí hlas?"
"Pokud  ve věži nemáte sopránisty, tak ano. Zcela určitě." pronesl stejně  ledovým hlasem, ale tentokrát z věty odkapával sarkasmus.

'Chudák  profesorka McGonagallová...' napadlo Hermionu. Ani ona, ani žádný jiný  student by nikdy svůj čas dobrovolně netrávili právě s profesorem Snapem. Neustále byl nepříjemný, sarkastický a vždy si našel to správné  místo, kde jeho narážka správně zapálila. Z jeho trestů se většina  studentů vracela na kolej jako pocuchaný uzlíček nervů. Obě postavy zabočily doleva a poté zmizely v některé z hlavních chodeb. Když si byla jistá, že už neslyší ani náznak jakéhokoli z hlasů, prošla tiše chodbou a rychle se ubírala směrem k ošetřovně. Chodby byly v tomto ročním období velice chladné a i přes teplý karmínový svetr, cítila jak se jí ledové ranní počasí vpíjí do kůže. Poslední odbočkou zahnula doleva a stanula přesně proti velkým dřevěným dveřím, které oddělovaly ošetřovnu od většinou velice hlučné chodby. Zatlačila do dveří a prošla na ošetřovnu se sklopeným pohledem. Ze všech sil přemýšlela co madam Pomfreyové vlastně řekne. 'Taky jsi nad tím mohla přemýšlet cestou, nebyla bys teď úplně bez nápadů.' pošklebovalo se jízlivě podvědomí, usrkujíc svou ranní kávu. Bez jediného nápadu zvedla oči a měla pocit, jako by jí někdo polil ledovou vodou. Ze zadní části ošetřovny se na ní upíraly dva páry očí. První pohled byl hřejivý, světlé oči na ni hleděli se značným překvapením. Druhý pohled, byl ledový, jako lednová noc. Onyxové oči na ni hleděly zpříma, ale nebylo možné z nich vyčíst jedinou informaci.

"Slečno Grangerová, mohu vám nějak pomoci?" vydala se madam Pomfreyová směrem, kde stála Hermiona jak přibitá.
"Já-já...to je v pořádku. Vidím, že máte něco k řešení, zastavím se později."
"Nesmysl, pojďte má drahá. Co Vás trápí?" nenechala se odradit madam Pomfreyová a upírala na Hermionu starostlivý pohled.
"Já...jen jsem se opařila - čajem." vydechla první věc, která jí přeběhla přes myšlenky. 'Čajem? Ty jsi se musela pomátnout! To jsi rovnou mohla říct pravdu. Zněla by určitě méně uhozeně!' vztekala se sama na sebe. 'Taková pitomost.' zanaříkala v duchu. Její podvědomí se válelo na podlaze v záchvatu smíchu. 'Kež by ses udusilo!'  štěkla po něm jedovatě.
"Slečno Grangerová, slyšíte mě?"
"Ano, promiňte. Nad něčím jsem se zamyslela."
"Ovšem." usmála se láskyplně.

Hermiona k tomu nic víc nedodala a dál se vznášela ve svých myšlenkách. Ze všech sil se snažila ignorovat onyxový pohled, který se na ní upíral od doby co do místnosti vstoupila. 'Co když jsem jim přerušila nějakou tajnou schůzku?' proběhlo jí hlavou. Z této představy jí bylo do smíchu. Své emoce udržela na uzdě jen díky maximální snaze se ovládnout, poslední věc, po které dnes toužila, bylo vysvětlovat madam Pomfreyové, v horším případě profesoru Snapovi, co jí tak příšerně pobavilo na popálené ruce.

Sedla si na nejbližší postel a madam Pomfreyová jí začala zbavovat vrstev obvazů. Když odstraňovala poslední vrstvu, která se nechtěně přichytila k ráně, opět Hermionou projela ta příliš známá nesnesitelná bolest. V uších jí zašumělo a ze světa zmizely barvy. Z úst jí sjelo nechtěné syknutí. Musela se opřít druhou rukou o postel, aby nebylo viditelné, že se jí z té bolesti zamotala hlava. Během několika málo vteřin se jí opět začaly vracet smysly.