Depth ~ HG

~ 4. ~

"Weasleyovic holka a mudlovská šmejdka. To je ale kombinace." zasyčel jízlivý  hlas. Hermiona se ani nemusela otáčet, aby věděla s kým má tu čest.
"Co chceš, Malfoyi?" štěkla po něm. Ginny stála jako přibitá a propalovala Malfoye pohledem.
"Copak,  copak? Máš dneska špatnou náladu? Doma tě nenaučili jak zdravit? Oh, já  zapomněl - co můžeš čekat od mudlovské šmejdky." ušklíbl se pohrdavě Malfoy.  Evidentně měl špatné ráno a rozhodl se ho trošku spravit na  Hermioně a Ginny. 'Takovou příležitost ti nedám!' zaječela v duchu vztekle Hermiona.
"Nenaučili tě ani mluvit?" pokračoval Malfoy a  jeho hlas byl stále jízlivější. Jen se ušklíbl a čekal co ze sebe  Hermiona vysouká. Ta ho ale jen propálila pohledem, na patě se otočila a s mírným pohybem hlavy naznačila Ginny, že jsou na odchod. Malfoy se jen  vítězoslavně ušklíbl a pokračoval se svou tělesnou stráží ke zmijozelskému stolu.

"Ten pitomec!" zuřila Ginny.
"Je to Malfoy, co jiného bys čekala." chlácholila jí Hermiona a snažila se působit klidně. Ginny ještě sem tam nasupeně zabručela, ale k Malfoyovi už se nevyjadřovala. V tichosti došli až před Nebelvírskou věž. Nebylo třeba chvátat, jelikož byla jen pramalá šance, že by snad už kluci mohli být vzhůru. Pomalým krokem došli až před Buclatou dámu, která se jich vzápětí optala na heslo. Slova se bez zaváhání ujala Ginny.

"Perpetua." pronesla aniž by Buclaté dámě věnovala jediný pohled. Stejně jako Hermiona byla zahleděna do vlastních myšlenek. Ve společenské místnosti se dívky rozdělily. Hermiona si sedla zpět ke krbu a vzala do ruky knihu, kterou před necelou hodinou odložila.

"Půjdu si nahoru pro věci. Můžu si přinést úkoly sem?" dotázala se Ginny před odchodem. Hermiona trhla rameny, jelikož ji otázka vytrhla z hlubokého zamyšlení.
"Jasně. Musím dneska ještě do knihovny, ale tam půjdu asi až odpoledne." usmála se na ni. Dívka jen kývla a zmizela na schodech k dívčím ložnicím. Hermiona rozečtenou knihu odložila do klína a vytáhla si rukáv. Ruka už jí zase bolela a vůbec na ni nepůsobila ošetřeně. Poslední vrstva chladivé masti se vstřebala a rána nepříjemně pálila. Instinktivně ránu zakryla dlaní, jakoby to snad mělo pálení omezit. V tom jí svitlo, že má v nočním stolku ještě zbytek masti, kterou dostala od Levandule. Tedy dostala, spíš jí zachránila před vyhozením, jelikož Levandule prohlásila, že něco tak strašně smradlavého může jen těžko léčit. S její pomocí se jí třeba podaří vyhnout další návštěvě ošetřovny. Obávala se, že tentokrát by již madam Pomfreyovou tak snadno nepřesvědčila. Už podruhé toho rána odložila knihu na stolek a div se nerozběhla ke svému pokoji. Tiše zadoufala, že budou obě spolubydlící ještě spát, jelikož se chtěla vyhnout jakýmkoli otázkám ohledně dnešní noci. Obě dívky, evidentně znavené noční aktivitou, pravidelně oddechovaly. Protáhla se ke skříňce, kde onu kouzelnou mastičku ukryla a spěchala do koupelny. Poté co rozmotala obvaz, byla mírně zaskočená. Rána byla rozhodně menší, ale vůbec nevypadala zhojeně. Nebyla už tak hluboká a byla lehce zaschlá, ale přesto nevypadala jako po ošetření lektvary. Většina zranění se po podání hojila ihned, jiná do pár hodin. Je vzácně léčba trvala více než pár dní. Rozhodla se zvolit vyčkávací taktiku a uvidí co to udělá. Natřela tedy ránu další mastí a ruku zpět obvázala. Karmínový rukáv si přetáhla přes obvaz a mávla hůlkou. Dle rozkazu se tuba s mastí zmenšila natolik, že teď připomínala spíše přívěsek na klíče. Vsunula si ji do zadní kapsy kalhot a co nejtišeji se vydala zpět do společenské místnosti, kde plánovala u rozečtené knihy vyčkat, než se vrátí Ginny s úkoly. K jejímu překvapení na pohovce neseděla Ginny, nýbrž Harry.

"Páni! Ty jsi dneska nějaké ranní ptáče!" zasmála se škádlivě na svého kamaráda. Harry se jen zářivě usmál a otočil se jejím směrem.
"Harry musím ti něco říct, ale nechci to řešit tady." neznačila a nervózně se usmála.
"Jasně, můžeme si o tom promluvit na snídani." opáčil Harry s úsměvem.