20. Kapitola

125 4 2
                                    

O několik dní později:
Vůbec netuším kde jsem ani jak dlouho tu ještě budu. Myslím že je neděle, ale nevím to přesně čas tu ubíhá strašně pomalu. Nosí mi jídlo 3x denně. Je to nějaká žena, která nikdy nepromluví ani slovo. Vždy se jí ptám na hodně věcí, ale ona dělá jako by byla němá. Teda možná je, co já vím. Každopádně mě to začíná štvát.

Právě ležím na posteli a zírám do zdi. Z mého přemýšlení mě vytrhne odemykání dveří. Stojí tam ten polda s doktorem, které jsem viděla první den tady. Jen se na ně kouknu a zase vrátím pohled na zeď. Oni přistoupí k posteli. Doktor si sedne a policajt zaujme svou pozici drsňáka. ,,Sedni si" přikáže doktor, ale já ho ignoruji. ,,Udělej co ti řekl pan doktor!" zařve polda. Po chvíli rozmýšlení se posadím. Doktor mi vyhrne triko a sundává obvaz. Po sundání to vypadá mnohem lépe než předtím. Dá mi nový a pak se postaví vedle poldy. Potom mu něco pošeptá a policajt kývne. Mezitím je vraždím pohledem. Policajt mě chytne za ruce a postaví na zem. Pak mi dá pouta a vyjde z pokoje. Hned po něm vejde jiný policajt a vede mě pryč. Jdeme hodně uličkami. Je to tu jako bludiště. A já se tu musím hodně rychle zorientovat abych měla šanci na útěk.

Dovede mě do nějaké místnosti se stolem a dvěma židlemi na proti sobě. Hned jsem poznala že je to vyslýchací místnost.

Slečna MafiánKde žijí příběhy. Začni objevovat