Slečna Mafián

23. Kapitola

Za ním vešel další chlap, který vypadal hodně seriózně. A řekl ,,Takže po dlouhém zvážení jsme se rozhodli že do polepšovny nepůjdeš" v duchu jsem se tiše radovala ,,protože půjdeš taky k pánu policistovi." V tu chvíli jsem se zmrazila ,,co - cože?" ,,No jasně vždyť víš jak jsem ti říkal že tě tam nechci posílat" to vlastně říkal. No to je v p*deli. Co budu dělat? Vždyť takový cholerik je horší než můj brácha. ,,No takže asi půjdeme" řekl ten chlap. Do místnosti vešel ten co mě sem přivedl a zase mě odváděl.

Došli jsme na nějakou recepci a po chvíli přišel ten můj ,opatrovník, a šli jsme. Nasedli jsme do auta. On mě tam spíš bezohledně hodil, protože jsem ještě měla pouta.

Po asi 20 min jízdy zastavil a vylezl. Někam odešel a já jsem měla jedinečnou možnost se dostat pryč. Bylo to teda namáhavé, protože s rukama za zády toho moc nezvládnete. Stejně jsem potom zjistila že je auto zamčené takže nic. Po chvilce přišel s pytlem něčeho  co bylo dost měkké. A jelo se dál.

Jeli jsme ještě asi hodinu, protože se pořád zastavoval a někam chodil. Vždy s sebou dotáhl hromadu krámu. Vůbec jsem netušila co to je a bylo mi to celkem jedno, dokud však do kufru auta nezačal cpát postel. Teda napřed jí rozložil a pak jí dával do kufru. V tu chvíli mi došlo proč tohle všechno dělá. To jsou přece věci pro mě! Všechny ty tašky plné věcí a kufr do kterého to už doslova rval. Začala jsem se díval do tašek a prohledávat všechno co nacpal do auta. Ale zase jsem toho moc neviděla s rukama za zády.

Po asi hodině a půl co jsem byla zaskládaná taškami jsme zastavili. Vysedl a začal odnášet tašky do paneláku, u kterého jsme stavěli. Trvalo to asi 15 minut a mě to tam už začalo štvát. Když odnášel poslední tašku tak zamkl auto a zmizel ve dveřích. Nevracel se asi hodinu. A mě to začalo vrtat hlavou. Možná na mě zapoměl. Možná to dělá schválně a je to nějaký policejský trik. A možná se mu něco stalo třeba si rozbil hubu o schody když pospíchal a zakopl. Nad poslední možností jsem se usmála a přála si aby se to stalo. Ale to bych tady potom asi umřela. No...pořád lepší smrt než s ním bydlet. Ale možná to nějak přežiju. Né to asi ne.

Stále jsem se dohadovala v mysli až konečně přišel. Otevřel dveře auta. A vytáhl mě ven. Měla jsem naprosto kamenný výraz, ale on taky. Chytl mě za paži a vedl mě do domu. Jeli jsme výtahem asi 2 patra a pak odemčel dveře bytů číslo 15. Číslo 15 mám ráda, protože mi brzo 15 bude. A s patnáctým věkem se otvírá mnoho možností. Ale zpátky k do reality.

Vešli jsme do malé chodby kde se vyzul a mě taky pomohl sundat boty, protože jsem stále měla zpoutané ruce za zády. Z chodby vedlo čtvero dveří. Otevřel první a ukázal tam. ,,Tady je koupelna a záchod" no jako bych to neviděla. Vešel do druhých a řekl ,,Tohle je moje ložnice. Sem máš zákaz vstupu" poslední větu velmi zdůraznil. Vešli jsem do třetích dveří. ,,Tadyhle je obývák a hned vedle toho je kuchyň" ukázal do rohu kde stálá malá a útulná kuchyň. Ale zato obývák byl velký a luxusní stejně jako všechny místnosti v bytě. A konečně jsme vešli do posledních dveří ,,A tady je tvůj pokoj. Budeš tu trávit většinu svého volného času." Konečně mi sundal pouta a odešel. Po zavření dveří ještě zamknul. No super jsem tu jak ve vězení. Začala jsem se rozhlížet po mém novém pokoji. Měl bílé stěny a byl celkem malý. Naproti dveřím byla moje postel s šedým povlečením. U postele okno a na druhé stěně od okna byla skříň. Otevřela sem ji a uviděla spoustu oblečení.