Slečna Mafián

33. Kapitola

,,Hele a když už jsme u toho tak jak se jmenuješ?" Zeptá se jako by nic.

,,Amy" řeknu jednoduše.

,,Jo to já vím, ale já chci slyšet tvoje pravé jméno"

,,Ale Amy je moje pravé jméno" 

,,Né to teda rozhodně není" řekne jistě.

,,A proč si to policie nezjistí když je tak chytrá" řeknu ironicky.

,,Protože policie vůbec neví odkud ses tu vzala" 

,,No jo. Mě sem asi přivezli mimozemšťané." Řeknu sarkasticky.

,,Hmm ale víš co? Najdu si to" řekne a vezme si ze stolu notebook. Něco tam hledá, ale mě je to jedno a jdu si osprchovat. 

Hned potom co vyjdu z koupelny zamířím na gauč se podívat co našel. Díval se na nějaký úmrtí a sirotky. Pokud si myslel že tam něco najde, tak to se plete. Když se náš gang zakládal, tak se vymazaly všechny záznamy našich členů. Takže smůla poldo.

Po chvilce když zjistí že na něj čumím, tak mě zažene do postele. A samozřejmě za mnou nezapomene zamknout. Jako vždy. 

Trvalo mi hodně dlouho než jsem usnula. Přemýšlela jsem o své staré škole (jak ta mi chybí), taky jsem myslela na tu akci s bankou. A jak se mi to povedlo. Myslela jsem na celé moje dětství a přemýšlela o tom co mi řekl ten polda. Že to není žádný život. Není dobrý být vychovávána mafiány. Nejsou dobří lidé. ALE JÁ JE MÁM SAKRA RÁDA. Chtělo se mi brečet, ale řekla jsem si že toho breku bylo dneska už dost. A protože už moje hodiny pověšené na zdi odbíjely 12, tak mi došlo že bych měla asi spát. Zkoušela jsem usnout celou hodinu. Potom jsem se smířila s tím že dnes spát nejdu. A abych se nějak zabavila tak jsem se rozhodla že budu myslet na všechny z našeho gangu.

První byl Adam. Na toho jsem myslela dlouho a připomínala jsem si všechny hezký chvíle. Kterých bylo vážně požehnaně.

Další byl Alex. U něj jsem neměla moc hezkých chvíli, ale i tak se tam něco našlo. Třeba když mě poprvé vedl do školy, nebo když jsme byli menší tak jsme spolu hráli na Xboxu. To byla taky sranda.
Potom byl Dan. Tak to byly spíš bolestné vzpomínky. Ale i tak mě to vždy baví. Umí člověka zaujmout.

Potom jsem myslela na Freda. Ten byl hodně v pohodě.

Další byl Patrik. Taková pravá ruka Alexe. Šlo vidět že svoji práci miluje. Celkem jsem si s ním rozuměla. Byla sranda, protože s ním jsem si mohla stěžovat na Alexe. Samozřejmě jen v dobrém.

Dále jsem si vzpomněla třeba na Mika, Kubu, Tobbyho, Radka, Sebastiana, Matěje, Marka, Jirku, Eddieho, Jacka, George, Tima, Kristýnu, Ondru, Olivera, Viktora, Nikolase, Billyho, Harryho, Petra, Dominika, Davida, Filipa, Bena, Henryho. A to byli všichni z našeho gangu. 

Ráno:
Policajt mě co nejrychleji dopravil do školy, protože spěchal na nějakou akci. Upřímně jsme si ze srdce přála aby ho tam někdo zastřelil a od už se nikdy nevrátil.

Vešla jsme do třídy a všichni jako každý den koukali jako bych jim vyvraždila rodinu. Sedla jsem si do lavice a chystala si věci. V tom na mě jeden kluk ,,Ty jsi prý zlodějka. Je to pravda?" Okamžitě ustanu  se svou prací a jen ho sleduju. ,,Prej jsi tady za trest."
,,Hmm dá se to tak říct." Řeknu s nezájmem, i když ve mě to šrotuje. Netuším jak se to dozvěděli.
,,Vážně? A co největšího jsi vykradla?" Na ostatních jde vidět velký zájem.
,,Banku." Řeknu klidně.
,,Ty vole! Jako vážně?" Řekne nějaká holka.
,,Jo jako vážně. A teď mě už neštvěte nebo vás zabiju!" Řeknu přesvědčivě. Abych pravdu řekla, tak jsem ješte nikdy nikoho nezabila. Neměla jsem na to odvahu a ani důvod.

Konečně zvonilo na poslední hodinu a já jsem myslela že umřu nudou. Ale bohužel byla matematika a to znamenalo že dostaneme opravené testy. Celkem jsem se toho bála, protože jsem nevěděla jak bude reagovat Martin. Alexem to bylo v pohodě. Vůbec se o můj prospěch nestaral. Vlastně když nad tím tak přemýšlím on se o mě skoro nikdy nestaral. Vždy měl dost práce, nebo byl zrovna někde pryč.

No zpět k matematice. Dostala jsem za 5! Jak nečekané, když jsem se tohle ještě naučila. Po zvonění jsem se pomalu loudala školou a snažila se najít Toma. Když jsem ho konečně uviděla, tak jsem za ním šťastně doběhla. Dodával mi pocit bezpečí. Prokličkovala jsem mezi pár lidmi a objala ho ze zadu.

Rychle se otočil a když viděl kdo jsem, tak mi objetí opětoval.
,,Ahoj Tome." Řekla jsem šťastně. 
,,Ahoj Amy. Všechno nejlepší k narozeninám!" V tu chvíli mě zamrazilo.
,,Já mám narozeniny?" Řeknu nevěřícně. Vím že když jsem byla naposledy doma, tak do mých narozenin zbýval necelý měsíc. Ale nechtělo se mi věřit že jsem bez rodiny tak dlouho.
,,Ano dneska." Řekl sladce a dal mi malou krabičku. Já jsem ji otevřela a spatřila krásný přívěšek ve tvaru andělíčka.
,,To ti posílá Alex." Odmlčel se. ,,A tohle zase Adam" chvíli šmátral ve skříňce, až vytáhl krásnou růži. S radostí jsem si ji převzala a přičuchla k ní.
,,Moc děkuju Tome." Řekla jsem rozzářeně.
,,To nic není." Usmál se ,,Ale myslím že ten chlápek kterej se na nás dívá je asi od tebe." Koukla jsem stejným směrem jako Tom a spatřila jsem poměrně naštvaného Martina, který si to mířil rovnou k nám.