Slečna Mafián

8. Kapitola

Mezitím u Mika:
Přišlo mi líto co jsem udělal Amy ale jak jí znám tak si to moc nebere tak jsem to dál neřešil a rozhodl se jí přinést oběd. Otevřel jsme dveře, seděla na zemi zády ke mně tak jsem to jídlo i s tácem položil za ni a začal s monologem
,,Hele, Amy promiň nechtěl jsem na tebe být tak hnusnej, ale nemáš mě štvát. Fakt se ti omlouvám" jen tam tak seděla a po chvilce ticha na mě tiše zavrčela když to udělá tak by si jí člověk měl držet dál od těla i když dneska to bylo nějak potichu tak jsem to dál neřešil a odešel.

Zase u Amy
Našla jsem to konečně. Seskočila jsem ze stropu a porozhlédla se po místnosti. Byla malá na jedné straně byli ocelové dveře a naproti velké kulaté kovové dveře. Vedle nich na zdi byl připevňněný číselník (prostě taková kalkulačka) na kód. Dobrý bylo že při kliknutí na číslo byl vždy jiný zvuk a já jsem si ty zvuky pamatovala. Tak jsem byla odhodlaná zkoušet to tak dlouho dokud se to nepovede.

Ale problém byl že docházel čas vytáhla jsem mobil a koukla se na mapy. A zjistila že naši lidé už začali akci. Takže podle mých odhadů ti neznámí chlapy mohli být ode mě pár metrů. Ale pořád je čekalo několik zabezpečených dveří a místností.

Rychle jsem schovala mobil a snažila se to rychle dodělat. Asi po 2 minutách se to povedlo. A já rychle otevřela sejf. Byli tam tuny peněz, začala jsem je cpát do batohu. Samozřejmě by se mi tam všechno nevešlo ani za boha tak jsem batoh hodila na záda a peníze začala vynášet a strkat je do ventilace. To zabralo asi 10 minut a když už jsem uslyšela hlasy za kovovými dveřmi mi došlo že je praví čas se vytratil protože to nebyli naši.

S pár posledními balíky peněz jsem zavřela trezor a rychle vlezla do ventilace. A rychle zaklapla víko stihla jsem to tak tak než se otevřeli kovové dveře. Ani jsem se nehla protože to by bylo moc slyšet až po chvíli kdy začali něco dělat jsem se dala do pohybu. A peníze tlačila před sebou. Asi po 10 minutách jsem našla můj vychod.

Tak jsem vzala mobil a zavolala mému dobrému kamarádovi:
,,Ahoj Amy co potřebuješ?"
,,Ahoj Tome, prosím tě vem si nějakou velkou tašku nebo kufr, no spíš 2 a přijď k bance"
,,Promiň Amy ale prší. Nikam nejdu"
,,Tome prosím moc moc tě potřebuju"
,,Amy ono jde zase o nějakou vloupačku co?"
,,No, jo ale pokud mi pomužeš dám ti podíl, fakt moc prosím"
,,No dobře no, ale chci abys věděla že to nedělám kvůli penězům ale protože tě mám rád"
,,Jasně neboj a moc děkuju ale pohni si prosím" po tomhle jsem zavěsila. A s větší námahou jsem postupně dostala prachy nahoru. Ještě jsem otevřela deštník aby moc nezmokli.

Pak jsem jenom slyšela jak na mě křičí Tom že už je tady. Rychle jsem tam dostala peníze a začala je házet dolů do otevřeného kufru. Až byl plný tak Tom otevřel druhej kufr a ten jsem tady celej napsnila když už toho bylo hodně i na kufr tak to začal dávat do batohu ani ho nenaplnil celý a bylo to všechno.

Po provaze dolů to šlo snadno a až jsem byla dole tak první co jsem udělala bylo že jsem obejmula Tomáše i on mi obětí opětoval. Po chvíli jsme se od sebe odtrhli a on začal.
,,Amy nemyslíš že je toho nějak moc?"
,,No, tak banka! Tome moc děkuju že jsi přišel. Pojď po cestě ti to vysvětlím." Před skladem jsme se rozloučili a já jsem mu dala několik tisíc. Pak jsem šla domů. Toma jsem měla moc ráda vždycky říkal že jsem něco jako jeho mladší sestra a taky se ke mně tak choval. No ale mladší nevím byla jsem mladší jen o rok, ale to je jedno.