Slečna Mafián

34. Kapitola

,,A sakra" zaklela jsem.
,,Ublíží ti?" Zeptal se starostlivě Tom.
,,Ne, neublíží" řekla jsem i když jsem tomu sama nevěřila. A dala jsem se do pohybu vstříc Martinovi. Slyšela jsem z dálky Toma jak na mě stihl zakřičet ,,Drž se kotě" a já nevěděla jestli to dokážu splnit. V tu chvíli mi v hlavě šrotovalo hodně věci. Třeba kvůli čemu všemu se zlobí. Určitě už věděl o té 5 z matematiky. A taky se asi zlobil, protože mě viděl s Tomem.

Rychle jsem k němu přicupitala a pozdravila. Zlostně se na mě koukl a potom na Toma, který stal opodál. Po chvíli očního kontaktu se dal Tom do pohybu a zmizel v davu.

,,Kdo to byl!" Řekl přísně Martin.
,,Kamarád" odpověděla jsem klidně. Ale uvnitř mě jsem umírala strachy.
,,Aha kamarád co ti nosí růže?" Řekl pevným hlasem.
,,Mám dnes narozeniny!" Řekla jsem vyčítavě. Chvíli na mě jen tak hleděl a vypadalo to že usilovně přemýšlí. Potom mě chytl za paži a vyvedl mě ze školy. Posadil mě na místo spolujezdce a já jsem to nechápala. Vždy jsem seděla v zadu, ale teď ne.
,,Moc nekoukej chci si s tebou promluvit." Odpověděl na otázku v mých očích, když nasedl do auta. Úplně mě zamrazilo. Bála jsem se o čem se mnou hodlá mluvit. Ale radši jsem mlčela.

,,Tak kdo to byl?" Zeptal se po pěti minutové jízdě.
,,Už jsem říkala že kamarád!" Řekla jsem poměrně naštvaně, protože nesnáším osobní otázky.
,,To si nemyslím." Řekl zamysleně.
,,Ale já jsem se neptala na názor!" Řekl drze. Protože už mě to přestává bavit.
,,Do té školy nechodíš ani týden a už máš kamaráda, který ti nosí dárky."
,,No jo. Lidi mě mají rádi." Řeknu ironicky.
,,Lžeš!!" Prudce zbrzdí a já si až teď všimnu že jsem před jeho domem.
,,Ano lžu. A hodně lžu, ale o jaké lži teď bavíme?"
,,Chceš mě nasrat ještě víc než jsem? Je mi jasný že toho kluka jsi neviděla poprvé!"
,,No to neviděla. Viděla jsem ho den předtím a ještě předtím a..."
,,Drž hubu!" Zařve před celý auto.
,,Taky moc dobře vím o té pětce z matematiky."
,,Jo tak hlavně klid, ano? Přece se nic nestalo že ne?" Řeknu se strachem v hlase.

Nic neřekne. Vysedne z auta a obejde ho. Otevře mi, potom zamkne auto a následně mě táhne do bytu.

Vejdeme do bytu a on mi dá facku až spadnu na zem. Rychle vstanu a zařvu ,,Za co to jako bylo?" ,,Tak ty se ještě ptáš za co?" Popadne plastovou lžíci do bot a bouchne mě jí. Nemůžu říct že to bolí, ale příjemné to taky není. Ještě párkrát mě praštil a mě to už přestalo bavit. A tak jsem mu ji vytrhla z rukou. A zakřičela ,,Už dost!" V tu chvíli vypadal že mě poslouchá a tak jsem pokračovala ,,Holky se nebijou, ale tobě neříká nic soucit. Vážně se snažím být milá, i tak milá jak jsem ještě nikdy nebyla. Ale den co den je to pořád horší. Už to nejde víc snášet. To už mě radši zabij!" Jak jsem domluvila tak jsem pustila lžíci na boty a sesunula se k zemi. On tam jen tak stál a nevěděl co dělat. Po chvilce jsem řekla ,,A navíc mám dnes narozeniny a jediný co od tebe dostanu tak je výprask." Vstanou a jdu do pokoje. Zabouchnu dveře a sesunu se po nich na zem.

Už jsem se definitivně rozhodla zítra uteču!