24. Kapitola

113 5 0
                                    

Byla jsem tam až do večeře pak si pro mě přišel. Odemkl dveře a bez jakéhokoliv slova mě vytáhl ze dveří. Držel mě pevně za krkem a šel se mnou do kuchyně. Posadil mě ke stolu, tak abych seděla naproti němu a nalil mi polévku. Vypadalo to jako vývar, ikdyž jsem měla hrozný hlad, tak přesto mi bylo špatně už jenom z toho pohledu. Dala jsem si první lžíci a skoro jsem ji vyplivla zpátky. Byl to děs. Nic tak odporného jsem nikdy nejedla. ,,Jo omluv mě, moc neumím vařit." ,,To jsem si všimla" řekla jsem otráveně. ,,A proto jsem se rozhodl že zítra vaříš ty." ,,Co? To si děláš prdel? Já neumím vařit." Potom co jsem to řekla, dostala jsem velkou facku. ,,Tady mluvit sprostě nebudeš! A budeš vařit večeři každý den" otráveně jsem se na něj podívala. ,,Jo a budu si pro tebe jezdit každý den do školy. Dřív neodejdeš!" ,,A co budu dělat potom?" Řeknu zlomeně. ,,Pak tě odvezu domů a pojedu zpět do práce" ,,A co tu mám jako dělat?" ,,Neboj se, dostaneš seznam úkolů." Vražedně se na něj dívat. Je mi jasné o co mu jde. Chce si mě ,ochočit, ale to mu nedovolím.

Potom co jsem asi hodinu seděla u stolu a nechtěla jíst mi řekl. ,,No dobře dělej jak myslíš, nemusíš to jíst, ale nečekej že dostaneš něco jiného." Nic neříkám a jen sleduji každý jeho pohyb. ,,Jdi do koupelny a potom spát." Řekne chladně a snaží se vyhnout mému pohledu. Já se dám pomalu do pohybu. Po vykoupání nahlédnu do obývacího pokoje. Martin, nebo jak se jmenuje, sedí u zapnuté televize a hned si mě všimne a jde ke mně. Chytne mě za paži a odvleče mě do mého pokoje. Lehnu si na postel a slyším zamknutí dveří. Dívám se do stropu a nemůžu usnout.

Přemýšlím o tom co všechno se stalo a jaký teď bude můj život. Po nějaké době mě z přemýšlení vtrhne vypnutí televize. A následné kroky. Slyším odemykání mého pokoje a tak zavřu oči a dělám že spím. Vejde do pokoje a posadí se ke mně na postel. Chvíli tam sedí a pozoruje mě pak mě pohladí po tváři a odejde. Samozřejmě nezapomene zamknout. Byl to divný pocit když se mě dotkl. Přišlo mi že možná není takový drsňák jak vypadá.

Slečna MafiánKde žijí příběhy. Začni objevovat