Slečna Mafián

7. Kapitola

Chvilku jsem si hrála s mobilem a až byla doba obědu jsem z kapsy vytáhla šroubovák a odšroubovala mřížku z ventilace. Vlezla do ní a šla po čtyřech úzkou rourou. Až jsem vylezla ven tak jsem z keře co stál opodál vytáhla batoh plný vymožeností na krádež. Ten batoh jsem si tam nachystala už před hodně dlouhou dobou protože tuhle schovku používám často.

Pak jsem se porozhlédla po okolí kde je Kristýna když jsem jí zpatřila jak jde mým směrem tak jsem se k ní rozběhla.
,,Ahoj"
,,Ahoj promiň jdu trochu pozdě"
,,Ne v pohodě tak pojď" dovedla jsem jí k ventilaci.
,,No tak teda co mám dělat?"
,,Hele projdeš touhle ventilací do takové malé celi, pak zašroubuješ tu mřížku zpátky a sedneš si na zem zády k východu. Po chvilce ti Mike donese oběd, ale nesmí ti vidět do obličeje, nic mu neříkej a pokud by se začal omlouvat jenom na něj naštvaně zavrč a on tě nechá" po tomhle proslovu jsem jí podala šroubovák.
,,Ok to je vše?"
,,Jo a ješte musíš být zády ke kamerám. A já pro tebe potom přijdu normálními dveřmi a teď je to vše."
,,Dobře jdu do toho" řekla a už začala prolézat ventilací.

Až mi zmizela z dohledu tak jsem se rozběhla směr banka. Až jsem tam byla tak jsem jí obešla a našla ventilaci. Naši lidi měli začít až za půl hodiny, tak jsem měla ještě čas.

A logicky jsem si odvodila že ti neznámí chlapci taky půjdou s malou rezervou a tak jsem si pohla abych měla napřed i před nimi.

Ventilace byla celkem vysoko protože banka byla hodně veliká tak ventilace byla až na střeše. Počítám že banka měla takový 2 patra. Z batohu jsem si vytáhla silný provaz co unese i člověka a na samém konci měl malou kotvičku. Když jsem to rozmotávala všimla jsem si že se začíná zatahovat. Že by začalo pršet? No to by bylo úžasný. Protože na ulici nikdo nebude chodit a tak budu nenápadná. Lépe řečeno, lezla jsem z boku banku kde byla malá ulička se smradlavými popelnicemi.

Po rozmotání lana začalo pršet na plno. Chvilku jsem počkala až se z ulice vytratí poslední lidé a pak jsem mohla začít. Batoh jsem si vrátila na záda a provaz hodila nahoru a doufala že se zachytí o okraj. Nepovedlo se. Na nic jsem nečekala a zase hodila.
Na podruhé to vyšlo šťastně jsem se usmála a začala šplhat. Šplhání mi šlo ale v dešti to by náročnější. Asi po 5 minutách jsem vyšplhala. Nahoře byli nějaké komíny a ještě ta ventilace na nic jsem nečekala popadla lano otevřela ventilaci lano zachytla za okraj a začala se slaňovat. Až jsem narazila na zem roury tak jsem se vydala po čtyřech dál. Měla jsem ti trubky nastudovaný tak jsem se nebála že bych zabloudila.

Po několika minutách jsem narazila na východ z tohohle bludiště. Vylezla jsem na chodbě do trezoru. Jo přesně jak jsem předpokládala teď už jen zbývalo se dostat ke dveřím. Kamer jsem se nebála protože jsem moc dobře věděla že už je brácha vypojil ze systému a nahradil sestřihanými záběry.