Mezi čtyřmi kluky [POZASTAVENO]

6. kapitola

S Baxem jsme na něj naštvaní, protože jestli se ta fotka někam dostane, jsme oba v háji. Lidi si budou myslet, že spolu chodíme a budou o nás říkat pomluvy. Baxe budou hejtovat a mě budou pomlouvat. Nechali jsme hru 7 second challenge být a šli hrát flašku. Najednou mi začal zvonit mobil. Neznámé číslo. Odejdu vedle a zvednu to. Byla to teta, jenže měla nový číslo, který jsem já neměla. Volala mi kvůli tomu, že odjíždí na dovolenou a nemají kam dát Rexe, protože její kamarádka jí hlídání odřekla a my byly její jedinou nadějí. Já jí řekla, že ho sem může dát, ale musí zavolat rodičům, aby o tom věděli. Souhlasila a zavěsila. 

Za pět minut mě prozváněla. Otevřela jsem jí dveře. V jedný ruce nesla tašku plnou hraček a v druhý držela Rexe. Musela se ještě vrátit pro pytel granulí do auta. Já si vzala Rexe a držela ho na krátko, aby nikam neutekl. Vrátila se a pak zase odešla. Tetě jsem nevěřila, že zavolá mámě a tak jsem jí zavolala já. Nebyla moc nadšená, že u nás teď bude pes na měsíc, ale byla to její sestra a tak jí nic jinýho nezbývalo. Rexe nemůžu pustit z vodítka do tý doby, než se přivítá s ostatními. Otevřela jsem dveře do pokoje a Rex okamžitě začal tahat, štěkat a skákat. Vláďa ke mě přišel a vzal si ho, protože já už ho nemohla udržet. 

Tohle dělal vždycky, když jsem byla s klukama, jinak normálně moc netahal. Sedli si na zem a já mu donesla tašku z hračkami, abych ho nějak zabavila. Ležel vedle mě a hrál si se svým uzlíkem. My jsme hráli dál flašku. Jak nikdo nevnímal a zajímal se o hru, tak si nikdo nevšiml že za námi stojí Martin. Ani Rex nevyskočil a nezačal štěkat, jako to měl ve zvyku. Vybafnul na mě a já vyskočila. Všichni se okamžitě začali smát. Nejradši bych Martina zabila. 

Vzala jsem si mobil a koukla se na Sarahah (určitě všichni znají). Měla jsem tam několik zpráv. Začala jsem si je číst a dělala screenshoty a pak to dávala na instastory. Jedna zpráva mě strašně rozesmála. 

(Tahle zpráva je jenom udělaná pro tuhle příležitost.)

Když jsem tu zprávu ukázala klukům, začali se hned smát. Tohle nás prostě dostalo. Někdo to napíše anonymně, ale do očí ti to neřekne. Dost ubohý.

Tady bych to asi ukončila. Pokud se vám líbila, nezapomeňte hlasovat a komentovat. Děkuju všem co čtou moje knížky a věřím, že u tu těch knížek nezůstanou a budu psát dal další, který vás snad budou bavit.