Mezi čtyřmi kluky [POZASTAVENO]

31.kapitola

Jeden den do odletu do LA a já pořád nemám sbaleno. Ležela jsem v posteli a koukala na instagram jako vždycky. Kluci už zřejmě měli sbaleno, když u mě zazvonili s kufry. Spí totiž u nás, aby mě nemuseli v noci vyzvedávat. Do Prahy na letiště nás veze Jirka. Takže ten přijde taky a Vláďa s ním.

Vyndala jsem kufr z pod postele a odnesla si ho ke skříni. Začala jsem si do něj dávat oblečení a další věci co potřebuju s sebou. Kluci seděli na posteli a pozorovali mě. Jako obvykle. Když už jsem měla všechno sbaleno, jeli jsme se všichni někam najíst, jelikož jsme měli všichni hlad. Šli jsme všichni pěšky, takže nás zastavovali jejich fanoušci.

Fotky, podpisy a chvilkový pokec. To jsem musela trpět. Kluci sebou vždycky nosili fixy pro tyhle případy. Cesta nám trvala hodinu. Někteří fanoušci chtěli i se mnou fotku. Teď už jsem se tomu nebránila. Stejně všichni vědí že s Kubou chodím.

Byla jsem ráda, že se našli i takoví lidi, kteří se se mnou normálně bavili a nenadávali mi. Byla s nimi sranda a ráda jsem poznala nový lidi. I když jsem říkala, že jsem to musela trpět když se kluci fotili, ale byla to pro mě zkušenost. Když tohle zažíváte každý den, tak vám to po čase přestane vadit.

Došli jsme do Zetka a tam nás zastavili další fanoušci. Takže další focení a podepisování. Achjo. Opět se to nevyhlo i mě. Fotila jsem se tam tentokrát snad se všemi co tam byly, ale se všemi byla sranda a dalo se s nimi povídat.

Focení a podepisování skončilo a my se mohli jít v klidu najíst. Když jsme dojedli, vzali jsme si mobily. Jak jinak.

*Večer*

Dáváme věci do kufru a nasedáme do auta. Rozloučila jsem se s rodičema a sedla si dozadu. Vláďa s námi nakonec nejel, takže se v autě nebudeme tlačit. Původně jsme měli jet o něco později, e já vždycky chtěla vidět Prahu v noci, takže mi kluci vyhověli a vyrazili jsme teď.

Po hodině a půl jsme konečně byly v Praze. Já jako vždycky celou cestu prospala, takže vůbec netuším co se dělo. Praha byla v noci úplně Boží.  S Kubou jsme si museli udělat i fotku. Jirka samozřejmě fotil. Nejlepší fotograf.

Když už byla čas, tak nás Jirka vezl na letiště. Tam jsme ještě jakou dobu čekali. S Jirkou jsme se rozloučili a vydali se k letadlu. Naštěstí jsme měli všichni tři sedadla vedle sebe a ne přes uličku. Já seděla u okýnka, Kuba vedle mě a vedle něj byl Štěpán.

Jen co jsme vzlétli jsem usnula Kubovi na rameni. Zase.

Přečíst!!!

Snad se vám kapitola líbila. Vím že dlouho žádná nebyla, ale neměla jsem chuť psát a teď to bude nejspíš taky, jelikož zase začíná škola a učení. Pokusím se vydávat kapitoly pravidelně. Třeba 1-2 kapitoly týdne. Každou středu a sobotu. Případný změny včas ohlásím. Snad to chápete.